Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 18.9.2014, 274. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Úvod ke 2. a 3. listu Janovu

 Druhý a třetí list Janův

 
1. Úvodní charakteristika
2 Jan a 3 Jan jsou nejkratšími listy Nového zákona. 2 Jan zahrnuje 13 veršů (245 slov) a 3 Jan má 15 veršů (219 slov). 3 Jan je tedy o něco kratší. V Novém zákoně máme ještě další dvě knihy, které jsou členěny pouze na verše: list apoštola Pavla Filemonovi s 25 verši (335 slov) a list apoštola Judy s 25 verši (461 slov). Délka těchto listů byla zřejmě dána jedním listem papyru. Pokud jde o 2 a 3 Jan, tyto listy nejen svým rozsahem, ale i formou se podobají helénistickým dopisům.
2. Okolnosti vzniku
Z jazyka a stylu 2 Jan a 3 Jan vychází najevo, že oba dva listy pochází od téhož autora. Autor 2 Jan a 3 Jan se označuje stejným způsobem: „starší“ (presbyteros). Nejde pouze o člena početnějšího presbyteria v místní církevní obci, jelikož jeho aktivity přesahují jednu církevní obec. Neuvádí své jméno. K jeho identifikaci dostačoval pouze jeho titul. Musel tedy být známou a váženou osobností.
U těchto dvou krátkých listů má 2 Jan časovou prioritu, neboť 3 Jan 9 jasně poukazuje na 2 Jan. Dobu napsání lze určit jen přibližně: konec 1. stol. až začátek 2. stol. Pokud jde o vztah k 1 Jan, nedá se určit jednoznačně. 2 a 3 Jan jsou zřejmě určeny rozličným církevním obcím, protože problémy těchto obcí jsou různé. Tyto obce lze hledat nejspíše v Malé Asii. 2 Jan je obsahově blízký 1 Jan. Proto je oprávněný názor, že všechny tři Janovy listy mají stejného autora. Místo napsání 2 a 3 Jan tedy odpovídá podle autora 1 Jan. 
3. Struktura a obsah
3.1. Druhý list Janův
1.      Preskript (1-3)
2.      Napomenutí k životu podle přikázání lásky (4-6)
3.      Varování před mylnými učiteli (7-9)
4.      Odepření pohostinnosti pro mylné učitele (10-11)
5.      Závěr listu: plán návštěvy a pozdravy (12-13)
2 Jan se obrací na církevní obec, která je označena jako „vyvolená paní“, a „její děti“, tj. členy církevní obce. Dvě tematiky se nachází ve středu pozornosti: Předně jde v 2 Jan 4-6 o život v pravdě, který zahrnuje sounáležitost s Bohem. Tento život dochází svého naplnění v lásce, která se konkretizuje v křesťanské lásce k bližnímu. Takto náleží dohromady náboženské přesvědčení a praxe víry. Jako druhé téma se objevují, jako je tomu v 1 Jan, opět mylní učitelé, kteří odmítají vtělení Ježíše Krista. Jelikož jejich názor odporuje tradované nauce a důkazný střet s názorem mylných učitelů se neuskutečňuje, je jim odepřeno pohostinství a v konečném důsledku je s nimi odmítnut jakýkoli sociální kontakt.
 
3.2. Třetí list Janův
1.      Preskript (1)
2.      Pochvala Gaia a prosba o podporu misionářů (2-8)
3.      Konflikt s Diotrefesem (9-10)
4.      Doporučení Demétria (11-12)
5.      Závěr listu: plán návštěvy a pozdravy (13-15)
Střed dopisu tvoří mocenský boj „staršího“ s jistým Diotrefesem, jenž musel být vlivnou osobou v církevní obci, ke které náležel rovněž Gaius. Diotrefes jednal proti „staršímu“ a jeho stoupencům. Mimoto odepíral pohostinství pro misionáře, kteří nepocházeli z církevní obce. Z tohoto důvodu se „starší“ trvale zasazoval za podporu misionářů. Rovněž Gaius je jím vyzván, aby konal dobro a nedopustil se chyby Diotrefesa.
3 Jan nevypovídá ještě o pevném uspořádání církevních obcí. Zdá se, že v tomto období zastávali velkou důležitost potulní misionáři.
 
4. Literatura
W. Baur, První, druhý a třetí list Janův, MSKNZ 17, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.

zpracoval: Petr Mareček

 

2. Janův, kapitola 1

1 Já, starší, píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji – a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu. 2 Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: 3 Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.

4 Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. 5 A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. 6 A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. 8 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. 10 Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; 11 kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.

12 Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

3. Janův, kapitola 1

1 Já, starší, milému Gaiovi, jehož miluji v pravdě. 2 Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši. 3 Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.

5 Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; 6 oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem, 7 neboť pro jméno Kristovo se vydali na cesty a od pohanů nic nepřijímají. 8 Proto jsme povinni takových se ujímat, abychom měli podíl na práci pro pravdu.

9 Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. 10 Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost – ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve.

11 Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl. 12 Démétriovi všichni vydávají dobré svědectví, ano i sama pravda; i my mu vydáváme svědectví, a ty víš, že naše svědectví je pravé.

13 Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru; 14 doufám totiž, že tě brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváří v tvář. 15 Pokoj tobě. Přátelé tě pozdravují. Pozdravuj každého z přátel osobně!

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti