Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 20.9.2014, 276. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Úvod ke Zjevení Janovu

 Zjevení Janovo

1. Úvodní charakteristika

První slovo tohoto spisu (apokalypsis) dalo podnět nejen k vytvoření názvu této poslední knihy Nového zákona, ale rovněž k označení náboženského myšlenkového proudu a literárního druhu tzv. apokalyptiky.

 

2. Autor

Autor uvádí své jméno Jan v dopisním úvodu (Zj 1,4; srov. 1,1.9), který se opírá
o pavlovský dopisní preskript. Opětovně označuje své dílo jako proroctví (1,3; 19,10; 22,7). Sám sebe chápe jako křesťanského proroka (srov. 10,11). Vidění, která ve svém díle zapsal, obdržel na egejském ostrově Patmos, kam se dostal „pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi“ (1,9). Tato věta je zpravidla vykládána jako odkaz na vyhnanství autora.

Teprve raná křesťanská tradice – Justin (Dial. 81,4) a Irenej (Adv. haer. 2,22,5) – ztotožňuje autora Zj s Janem Zebedeovým a tudíž s autorem Janova evangelia. Rozdíly mezi Corpus Johanneum (Janovo evangelium a Janovy listy) a Zj jsou jak z jazykového, tak z teologického hlediska tak veliké, že stejné autorství nepřichází v úvahu.

 

3. Adresát

Jako adresát této knihy je v Zj 1,4 uvedeno sedm církevních obcí v Malé Asii, které jsou pak v Zj 1,11 vyjmenovány: Efes, Smyrna, Pergamon, Tyatira, Sardy, Filadelfia, Laodicea. Očividně Jan v těchto církevních obcích, které dříve náležely do oblasti pavlovské misijní činnosti, působil. On se obrací v sedmi dopisech přímo na každou jednotlivou z nich.

Církevní obce jsou vystaveny velkým nesnázím jak zevnitř, tak zvenku. V dopisech jsou jmenováni mylní učitelé, kteří působí v církevních obcích (Zj 2,2; 2,6.15; 2,20nn). Jejich přesné zařazení je obtížné, jelikož Jan používá starozákonní zastírací jména (Balám, Jezabel). Jejich působení z pohledu proroka vede k tomu, že se ztrácí identita církevní obce (srov. 2,14.20 – svádění k jedení masa obětovaného modlám a dopouštění se smilství; srov. nařízení v Sk 15,20). Ze strany společnosti zakouší církevní obce především útrapy skrze rostoucí propagaci císařského kultu (srov. především kapitolu 13). Mimoto se zdá, že dochází k lokálním konfliktům se synagogálním společenstvím (srov. 2,9; 3,9). Účast na císařském kultu mohla být chápána jako známka loajality vůči římské vládě. V Zj je předpokládáno, že zdráhání se křesťanů účastnit se tohoto kultu, vedlo k místním pronásledováním (srov. 2,10.13).

 

4. Doba napsání

Doba vzniku Zj vyplývá z předpokladů situace oslovených církevních obcí. Císař Domicián (81-96) se nechal od roku 85 nazývat „dominus et deus noster“ (náš pán a bůh). S tímto nastalo silné propagování císařského kultu. Na konci období jeho vlády se kromě toho násilně zakročovalo proti odpůrcům tohoto kultu. Prameny se sice nezmiňují o všeobecném pronásledování křesťanů za tohoto císaře, avšak situace popsaná v Zj dobře odpovídá klimatu nejistoty za vlády Domiciána. Kniha Zj proto mohla vzniknout v létech 90-95 po Kr.

 

5. Struktura a obsah

  1. Prolog (1,1-20)

    1. Nadpis (1,1-3)

    2. Úvod (1,4-8)

    3. Povolávací vidění (1,9-20)

  2. Listy sedmi maloasijským obcím (2,1-3,20)

  3. Hlavní „apokalyptická“ část (4,1-22,5)

    1. Vidění moci Boží a Beránkovy (4,1-5,14)

  1. Vidění Božího trůnu (4,1-11)

  2. Kniha se sedmi pečetěmi a obětovaný Beránek (5,1-14)

    1. Vidění sedmi pečetí (6,1-8,1)

    2. Vidění sedmi polnic (8,2-11,19)

    3. Pravý Boží lid a jeho protivníci (12,1-13,18)

  1. Žena, její dítě a drak (12,1-18)

  2. Dvě šelmy (13,1-18)

    1. Povzbudivá odpověď nebe (14,1-20)

  1. Beránek se svými vyvolenými (14,1-5)

  2. Ohlášení Božího soudu (14,6-20)

    1. Vidění sedmi misek (15,1-16,21)

    2. Soud nad Babylónem (17,1-19,10)

    3. Kristovo vítězství a konec dějin (19,11–22,5)

  1. Závěr knihy (22,6-21)

 

6. Literární a teologický charakter

Za základní pramen autorovi posloužil Starý zákon. Četné narážky na SZ jsou charakteristické pro jeho dílo. Nikde sice neuvádí výslovně žádný starozákonní citát, ale narážek na text SZ lze počítat na 600. Odvolávky se především týkají starozákonních knih, jako je Ezechiel, Jeremiáš, Izaiáš, Daniel a Žalmy. Dalším velkým zdrojem tradic knihy Zj je bohoslužba. Liturgická orientace díla vychází najevo v Zj 1,10 a 22,20: prorok přijímá proroctví v den Páně a odvolává se na večeři Páně, aby tak posluchače při bohoslužbě uvedl bezprostředně do dění (3,20). Hymnické části Zj jsou většinou zkomponovány jako antifony (srov. 4,9/11; 5,9b-10/12; 7,10b/12; 11,15b/17n; 16,5b-6/7b; 19,1b-8a).

Kniha Zjevení je zřejmě nejméně srozumitelnou knihou NZ pro toho, kdo neví nic o její symbolické řeči. V žádné jiné knize NZ nehraje číselná symbolika tak velkou roli jako ve Zj. Málokteré číslo je možné chápat doslovně, ale téměř vždy mají přenesený význam.

Během dějin se objevily rozličné způsoby výkladu Zj. Můžeme rozlišit základní čtyři směry: a) eschatologický, který se snaží chápat obrazy Zj vzhledem k budoucnosti (konci světa). V čisté podobě není uspokojivý, protože kniha Zjevení musela mít aktuální význam i pro její první čtenáře. b) církevně-historický (zvláště používán ve středověku), který se snažil vidět v Zj sled událostí dějin církve a světa. Tento výklad se v dnešní době již nepoužívá, neboť v Zj není možné objevit obrazy popisující jednotlivá období dějin církve. c) dobově-historický, který se zaměřuje na postavy a události současné autorovi Zj (zvláště zaměřen na kap. 13 a 17). Tento způsob interpretace je významný, avšak není možné ho pokládat za výlučný. d) tradičně-historický, který poukazuje na převzetí obrazů z prastarých mytologií a jiných tradic. Tento způsob chápání se může střetat s obtížemi, neboť některé tradiční obrazy dostávají v knize Zjevení jiný význam. Z tohoto přehledu se jeví zřejmé, že ke správnému pochopení Zj nestačí jeden určitý pohled. Tato kniha byla napsána pro určité čtenáře v určité historické situaci, kteří ji zřejmě mohli nejlépe rozumět. Prorocká vize byla jistě pro ně zvěstí o tom, co je čeká a jak mají očekávat budoucnost. Tento prorocký pohled vyjevuje význam Zj pro křesťany všech dob.

 Zj je knihou útěchy, která je určena křesťanům v nouzi, v hrozícím nebezpečí a pronásledování. Zvěstuje, že dějiny má pevně v rukou Bůh. Proto křesťan nemusí mít strach a obavy. Kristus je vítězný Pán dějin. Jeho církev je nezničitelná. Zranitelní jsou ovšem jednotliví věřící, a proto musí vytrvat a zůstat věrní ve víře a v životě z ní. Celkově jde ve Zj o důkaz platnosti a jistoty moci Boží a Ježíše – jeho pomazaného Beránka, kteří svým příslušníkům poskytnou a zaručí spásu.

 

 

zpracoval: Petr Mareček

 

 

Zjevení Janovo, kapitola 1

1 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. 2 Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. 3 Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.

4 Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem 5 a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů 6 a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.

7 Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. 8 Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.

9 Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. 10 Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: 11 „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“

12 Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; 13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. 14 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; 15 jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. 16 V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.

17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. 19 Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. 20 Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti