Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 10.11.2014, 314. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Přísloví, kapitola 6

1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha

nebo se zavázal rukoudáním za cizáka

2 a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,

3 udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit.

Dostal ses do rukou svého druha.

Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.

4 Nedopřej svým očím spánku,

ani zdřímnout nedávej svým víčkům.

5 Jak gazela vytrhni se z rukou,

jako ptáče z rukou čihařových.

6 Jdi k mravenci, lenochu,

dívej se, jak žije, ať zmoudříš.

7 Ač nemá žádného vůdce,

dozorce či vládce,

8 opatřuje si v létě pokrm,

o žních sklízí svou potravu.

9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet?

Kdy se probudíš ze svého spánku?

10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš,

trochu složíš ruce v klín a poležíš si

11 a tvá chudoba přijde jak pobuda

a tvá nouze jako ozbrojenec.

12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem,

má plná ústa falše,

13 mrká očima, nohama cosi naznačuje,

svými prsty ukazuje.

14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase,

vyvolává sváry.

15 Proto náhlá pohroma ho stihne,

bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí

a sedmá je mu ohavností:

17 přezíravé oči, zrádný jazyk,

ruce, které prolévají nevinnou krev,

18 srdce osnující ničemné plány,

nohy rychle spěchající za zlem,

19 křivý svědek, který šíří lži,

a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy,

a matčiným poučováním neopovrhuj.

21 Přivaž si je natrvalo k srdci,

oviň si je kolem hrdla.

22 Povedou tě, kamkoli půjdeš,

když budeš ležet, budou tě střežit,

procitneš a budou s tebou rozmlouvat.

23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje,

domluvy a kárání jsou cesty k životu:

24 Budou tě střežit před špatnou ženou,

před úlisným jazykem cizinky.

25 Nedychti v srdci po její kráse,

ať tě svými řasami neuchvátí!

26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba,

žena jiného však loví drahou duši.

27 Může si kdo shrnout do klína oheň

a nespálit si šaty?

28 Což může někdo chodit po žhavém uhlí,

a nepopálit si nohy?

29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha;

nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.

30 Nepohrdá se zlodějem, že kradl,

aby se nasytil, když měl hlad.

31 Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně,

dá všechen majetek svého domu.

32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum,

k vlastní zkáze to činí.

33 Sklidí jen rány a hanbu

a jeho potupa nebude smazána.

34 Neboť žárlivost rozpálí muže,

ten bude v den pomsty nelítostný.

35 Nepřijme žádný dar na usmířenou,

nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

Přísloví, kapitola 7

1 Můj synu, dbej na mé výroky,

chovej mé příkazy ve svém nitru.

2 Dbej na mé příkazy a budeš živ,

střez moje učení jak zřítelnici oka.

3 Přivaž si je k prstům,

napiš je na tabulku svého srdce.

4 Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“,

rozumnost nazvi svou příbuznou,

5 aby tě střežila před cizí ženou,

před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu

7 a díval jsem se na prostoduché;

pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka,

který neměl rozum.

8 Přecházel ulici kolem jejího nároží,

vykročil směrem k jejímu domu

9 na sklonku dne, za soumraku,

pod záštitou temnoty noční.

10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru

se záludným srdcem.

11 Je halasná, dotěrná,

její nohy nemají doma stání.

12 Hned je na ulici, hned na náměstí,

na každém nároží úklady strojí.

13 Uchopí jej, políbí ho,

s nestoudnou tváří mu řekne:

14 „Vystrojila jsem pokojné obětní hody,

vyplnila jsem dnes svoje sliby.

15 Proto jsem ti vyšla vstříc

a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.

16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy,

pestrá egyptská prostěradla.

17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.

18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra,

potěšme se milováním.

19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu.

20 Váček s penězi vzal s sebou,

vrátí se domů až v den úplňku.“

21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním,

svými úlisnými rty ho svedla.

22 Hned šel za ní jako vůl na porážku,

jako pošetilec v poutech k potrestání,

23 než mu šíp rozetne játra;

spěchá do osidla jako ptáče,

neví, že mu jde o život.

24 Nyní tedy, synové, slyšte mě,

věnujte pozornost výrokům mých úst.

25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty,

na její pěšiny se nedej zavést.

26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu,

všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.

27 Její dům – toť cesty do podsvětí,

vedoucí do komor smrti.

Přísloví, kapitola 8

1 Cožpak moudrost nevolá,

nevydává rozumnost svůj hlas?

2 Na nejvyšším místě, nad cestou,

na křižovatce stojí.

3 Při branách, kudy se chodí do města,

u vchodu pronikavě volá:

4 „Na vás, muži, volám,

můj hlas je určen synům lidským.

5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost,

hlupáci, pochopte, v čem je rozum!

6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné,

otevírám rty a plyne z nich přímost.

7 O pravdě hovoří můj jazyk,

mým rtům se svévole hnusí.

8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé,

není v nich nic potměšilého či falešného.

9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí,

přímé těm, kdo naleznou poznání.

10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro,

spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.

11 Moudrost je lepší než perly,

nevyrovnají se jí žádné skvosty.

12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí,

nalézám obezřetné poznání.

13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo;

nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.

14 U mne je rada i pohotová pomoc,

jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.

15 Skrze mne kralují králové

a vydávají spravedlivá nařízení vládci,

16 skrze mne velí velitelé

a všichni urození soudí spravedlivě.

17 Já miluji ty, kdo milují mne,

a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.

18 Bohatství a čest jsou u mne,

ustavičný dostatek i spravedlnost.

19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato,

má úroda je nad výborné stříbro.

20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva

, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují.

Já naplním jejich pokladnice.

22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty,

dříve než co konal odedávna.

23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.

24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila,

ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.

25 Když ještě byly hory ponořeny,

před pahorky jsem se narodila.

26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,

27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom,

když vymezoval obzor nad propastnou tůní,

28 když seshora zavěšoval mračna,

když sílily prameny propastné tůně,

29 když kladl moři jeho meze,

aby vody nevystupovaly z břehů,

když vymezoval základy země,

30 byla jsem mu věrně po boku,

byla jsem jeho potěšením den ze dne

a radostně si před ním hrála v každý čas.

31 Hraji si na jeho pevné zemi;

mým potěšením je být s lidskými syny.

32 Nyní tedy, synové, slyšte mě:

Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.

33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!

34 Blaze člověku, který mě poslouchá,

bdí u mých dveří den ze dne

a střeží veřeje mého vchodu.

35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život

a došel u Hospodina zalíbení.

36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši;

všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti