Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 21.11.2014, 324. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Úvod k 1. listu Korintským

1. Adresáti
Korint je starobylé řecké město, které bylo v roce 146 př. Kr. dobyto Římany a zcela zničeno. V roce 44 př. Kr. se Caesar se rozhodl Korint znovu zbudovat; město se rychle rozrostlo a mělo brzy snad i 100 000 obyvatel. Korint se tak stal hospodářskou metropolí s bankami, obchody, dílnami (především zde byla hrnčířská a kovodělná výroba). Oficiálním jazykem v Korintu byla latina, jak to dosvědčuje většina epigrafů, avšak pro běžnou komunikaci převažovalo používání řečtiny, jak to zřetelně dokládají Pavlovy listy. V roce 27 př. Kr. za císaře Augusta se Korint stal hlavním městem senátorské provincie Acháje a dostal tak svého prokonsula. Lucius Iunius Gallio (Sk 18,12.14.17), starší bratr stoického filozofa Seneky, byl prokonsulem v Korintu v období od května 51 do května 52. Nejednalo se již o řecké město, neboť základ populace tvořili římští veteráni a propuštění na svobodu. Filón Alexandrijský dosvědčuje, že v Korintu existovala velká židovská obec. Sk 18,4 informují o židovské synagoze v Korintu.
Korint se nalézal na istmu (pevninské šíji [šířka: 6 km]) spojující střední Řecko s Peloponésem. Město mělo dva přístavy, které z něj učinilo velkou obchodní křižovatku mezi Římem a Asií. Korint byl také na druhé straně centrem řecko-orientálního kultu. Podle řeckého historika Strabona († 27 po Kr.) sloužilo v Afroditině chrámě na Akrokorintu asi 1000 prostitutek. Od doby básníka Aristofanése (kolem roku 400 př. Kr.) řecký výraz korinthiazesthai „žít jako v Korintu“ znamenal „vést nevázaný život“. Korint byl též městem Istmických her (srov. 1 Kor 9,24-27) pořádaných každé dva roky na jaře ve svatyni Poseidona, které byly po Olympijských hrách nejdůležitějšími ve starověku. Konečně to bylo město s chrámem Asklepiosa, jenž se svými třemi místnostmi k jídlu dosvědčuje problematiku 1 Kor 8-10.
Apoštol Pavel založil církevní společenství v Korintu (50 po Kr.) při své tzv. druhé misijní cestě potom, co misionářsky působil ve Filipech, Soluni, Beroji a Athénách. Přišel do Korintu sám (Sk 18,1), později však za ním dorazili z Makedonie Silas a Timotej (Sk 18,5). Osobní zkušenost příchodu do Korintu Pavel dokládá slovy: „Přišel jsem k vám sláb, s velikou bázní a chvěním“ (1 Kor 2,3). V Korintu se apoštol Pavel seznamuje s manželským párem Priscillou a Akvilou (Sk 18,2), kteří byli vyhnáni císařem Klaudiem z Říma. Pavel zůstal v Korintu jeden a půl roku (srov. Sk 18,11). Většina křesťanů v této církevní obci měla pohanský původ (1 Kor 12,2). Zmínka o obrácení představeného místní synagógy Krispa (Sk 18,8) a výpovědi v 1 Kor 1,22-24; 7,18; 9,20; 10,32; Řím 16,21 dosvědčují též přítomnost židokřesťanů v Korintu. Velký počet věřících v církevní obci pocházel z chudé vrstvy (1 Kor 1,26; 7,21; 11,22b), avšak vedle toho byli mezi tamními křesťany i bohatí lidé jako např. Krispus a Erastos, který byl správcem městské pokladny (Řím 16,23). Věřící v Korintu vlastnili též domy (srov. 1 Kor 1,16; 11,22a; 16,15nn; Řím 16,23; Sk 18,2.3.8) a konali sbírky pro církevní obec v Jeruzalémě (1 Kor 16,1-4; 2 Kor 8,4; 9,1.12; Řím 15,31).
2. Místo a doba sepsání
1 Kor byl napsán v Efesu (srov. 1 Kor 16,8) pravděpodobně o velikonocích (srov. 1 Kor 5,7n). Plány apoštolových cest (srov. 1 Kor 16,5-8) poukazují na poslední rok jeho pobytu: 55 nebo 56 po Kr., pravděpodobně někdy na jaře (1 Kor 16,8: „v Efesu zůstanu až do letnic“).
3. Struktura a obsah
1.           Začátek listu (1,1-9)
1.1. Preskript (1,1-3)
1.2. Díkůvzdání (1,4-9)
2.           Roztržky v církevní obci (1,10-4,21)
2.1. Skupiny v církevní obci (1,10-17)
2.2. Moudrost Boží a moudrost lidská (1,18-2,16)
2.3. Hlasatelé evangelia a korintská církevní obec (3,1-4,21)
3.           Etické přestupky (5,1-6,20)
3.1. Případ smilstva (5,1-13)
3.2. Soudní spory mezi křesťany (6,1-11)
3.3. Prostituce (6,12-20)
4.           Manželství a panenství (7,1-40)
5.           Maso obětované modlám (8,1-11,1)
5.1. Stolování v pohanském chrámě (8,1-13)
5.2. Apoštolův příklad (9,1-27)
5.3. Poučení z izraelské minulosti (10,1-13)
5.4. Účast na stolu Páně (10,14-22)
5.5. Praktické pokyny – konání všeho ke slávě Boží (10,23-11,1)
6.           Problémy při bohoslužebných shromážděních (11,2-14,40)
6.1. Závoj u žen při bohoslužbě (11,2-16)
6.2. Slavení večeře Páně (11,17-34)
6.3. Dary Ducha a jejich užití v bratrské lásce (12,1-14,40)
a)      Zkušenost inspirace (12,1-3)
b)      Rozmanitost mimořádných darů a jednota těla Kristova (12,4-31)
c)      Velepíseň lásky – láska nejvyšší dar a nejdůležitější ctnost (13,1-13)
d)      Dar jazyků a proroctví – hodnocení darů dle užitku(14,1-40)
7.            Vzkříšení mrtvých (15,1-58)
8.           Závěr listu (16,1-24)
8.1. Sbírka, Pavlovy misijní plány, doporučení osob: spolupracovníků (16,1-18)
8.2. Vyřízení pozdravů (16,19-20)
8.3. Eschatokol – pozdrav Pavlovou rukou (16,21-24)
V 1 Kor 5,9 připomíná apoštol Pavel dopis, který již dříve napsal do Korintu a který se nám však nedochoval. Na tento dopis korintská církevní obec zjevně odpověděla. Dopis Korinťanů obsahoval mnoho dotazů, na které apoštol Pavel v 1 Kor odpovídá: jedná se o otázky „manželství a zdrženlivosti“ (7,1); „panenství“ (7,25); „obětovaného masa modlám“ (8,1); „duchovních darů“ (12,1); „sbírky pro církev v Jeruzalémě“ (16,1) a „Apolla a jiných bratří“ (16,12). Apoštol Pavel získal informace o stavu církevní obce v Korintu ještě jiným způsobem: z domu Chloé (1,11) a z dalších ústních zdrojů (5,1: „proslýchá se“; 11,18: „předně slyším“). Reakce na tyto zprávy se objevuje v 1 Kor 1-4; 1 Kor 5-6 a 1 Kor 11,17-34. Z tohoto je možné vyvodit zvláštnost 1 Kor, ve kterém není možné sledovat vůdčí myšlenku.
1 Kor je Pavlovou reakcí na problémy a roztržky v církevní obci. Silné sebevědomí korintské obce kritizuje apoštol Pavel v teologii kříže (1,18nn). Kříž boří veškeré domnělé jistoty, v kříži je překonána lidská moudrost Božím bláznovstvím (1,25). Pravá Boží moudrost je „ukřižovaný Kristus“, který je pohoršením pro Židy a bláznovstvím pro pohany“ (1,23). Pro Pavla kritériem pravdy evangelia není lidská moudrost, ale je to slovo o kříži, které je mocí Boží pro ty, kteří jdou ke spáse. Identita víry je zakotvena v kříži Ježíše Krista, který se stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením (1,30).
Základní myšlenku o jednotě církevní obce činí zřejmou Pavel na příkladu darů Ducha (charizmat). Pro něj se manifestuje v různorodosti darů jednota církve. Církevní obec je tělem Kristovým (12,27), prostorem, ve kterém skutečně působí Ukřižovaný a Vzkříšený. Z tohoto důvodu charismata neslouží k sebepředstavování, nýbrž pouze k výstavbě církve (srov. 14,3-5.17.26). Pavel vysoce hodnotí dary Ducha, ale nabízí Korinťanům ještě cennější cestu, kterou je láska. Ne náhodou se objevuje Velepíseň lásky (1 Kor 13) mezi kapitolami 12 a 14, které upozorňují na nebezpečí zneužití charismat (darů Ducha). Láska je protikladem egoismu a svárlivosti, ona nehledá sebe, ale snáší vše zlé a má zalíbení v dobru. Poznání bez lásky ničí a nebuduje (srov. 13,2). Láska nikdy nezanikne (13,8), je jediným darem, který je schopný budovat církev (13,1-13; srov. 8,1-3). Láska je představena jako nejvyšší dar a nejdůležitější ctnost. V 1 Kor 11,23-25 máme patrně nejstarší dochovanou zprávu o ustanovení eucharistie. V 1 Kor 15,3-5 se objevuje záznam nejstarší formulace křesťanského vyznání víry.
Pokud jde o význam 1 Kor, lze tvrdit následující: I když tento list nesehrál takovou důležitou teologickou úlohu jako list Římanům, jeho hodnotu je třeba především vidět v jeho praktickém obsahu: probírá konkrétní problémy života církve, které neztratily nikdy na své aktuálnosti.
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
F-J. Ortkemper, První list Korinťanům, Malý stuttgartský komentář – Nový zákon 7, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček
 

1. Korintským, kapitola 1

1 Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenés 2 církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás: 3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

4 Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; 5 on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. 6 Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, 7 takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. 8 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. 9 Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

10 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. 11 Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. 12 Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. 13 Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? 14 Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; 15 tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. 16 Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. 17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.

18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19 Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? 21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; 27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; 28 neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – 29 aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. 30 Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, 31 jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti