Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 10.12.2014, 339. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Píseň písní, kapitola 7

1 „Obrať se, obrať se, Šulamítko,

obrať se, obrať se, chceme tě vidět.

“ Co na Šulamítce uvidíte?

Že tančí táborový tanec!

2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách,

knížecí dcero!

Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky,

dílo umělcových rukou.

3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa,

kéž nechybí v ní vonné víno!

Tvé břicho je stoh pšeničný,

obrostlý liliemi.

4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci,

dvojčátka gazelí.

5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny,

tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské.

Tvůj nos je jak libanónská věž,

zkoumavě hledící k Damašku.

6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel,

vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur.

Král je těmi kadeřemi spoután.

7 Jak krásná, jak líbezná jsi,

lásko, při hrách milostných!

8 Postavou se podobáš palmě

a svými prsy hroznům datlí.

9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu,

abych se zmocnil plodů.“

Tvé prsy ať jsou hrozny révovými,

dech tvého chřípí ať jablky voní,

10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno.

Jedině pro mého milého stéká,

plyne i ve spánku ze rtů.

11 Já jsem svého milého,

on dychtí jen po mně.

12 Pojď, můj milý,

vyjděme na pole,

přenocujeme v keřích henny.

13 Časně zrána půjdeme do vinic,

pohledíme, zda pučí vinná réva,

zda její květ se rozvil,

zda rozkvetly granátové stromy.

Tam tě zahrnu laskáním.

14 Voní jablíčka lásky

a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi,

nové i staré.

Schovala jsem je pro tebe, můj milý.

Píseň písní, kapitola 8

1 Kéž bys byl jako můj bratr,

který sál z prsů mé matky!

Až bych tě nalezla někde venku,

políbila bych tě

a nikdo by mnou pohrdat nesměl.

2 Odvedla bych si tě,

uvedla tě do domu své matky

a tam bys mě poučoval.

Dala bych ti pít kořenné víno,

šťávu ze svých granátových jablek.

3 Jeho levice je pod mou hlavou,

jeho pravice mě objímá.

4 Zapřísahám vás,

jeruzalémské dcery,

nebuďte a nezburcujte lásku,

dokud nebude chtít sama.

5 Kdo je ta, jež vystupuje z pouště,

opřena o svého milého?

Zburcovala jsem tě pod jabloní,

kde tě počala tvá matka,

kde tě počala ta, jež tě porodila.

6 Polož si mě na srdce jako pečeť,

jako pečeť na své rámě.

Vždyť silná jako smrt je láska,

neúprosná jako hrob žárlivost lásky.

Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.

7 Lásku neuhasí ani velké vody

a řeky ji nezaplaví.

Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu,

sklidil by jen pohrdání.

8 „Maličkou máme sestru,

prsy ještě nemá.

Co s tou sestrou uděláme v den,

kdy o ni přijdou smlouvat?

9 Jestliže je hradbou,

stříbrné cimbuří na ní postavíme,

jestliže je dveřmi,

zahradíme je cedrovou deskou.“

10 „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“

Tehdy stala jsem se v jeho očích tou

, která nalézá pokoj.

11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu;

svěřil tu vinici hlídačům

; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra

. 12 „Má vinice patří mně, jen mně samotnému.

Měj si ten tisíc, Šalomoune,

a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její.

13 Ty, která prodléváš v zahradách,

kde druhové sledují hlas tvůj,

ozvi se mi!“

14 „Uprchni, milý můj,

podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti