Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 11.12.2014, 340. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Úvod k 2. listu Korintským

 1. Význam listu

Druhý list Korinťanům je nejosobnějším ze všech Pavlových listů. Apoštolovo nasazení, s nímž tento list psal (zvláště závěrečné 4 kapitoly), je srovnatelné jen s Gal. V 2 Kor Pavel dává poznat nejen některé detaily ze svého života, které jsou důležité pro historii, ale dává rovněž nahlédnout do svého nitra.
2. Okolnosti vzniku
V čase mezi napsáním 1 Kor a 2 Kor se odehrály následující události:
         Cesta z Efesu do Korintu - druhá návštěva apoštola, která trvala několik týdnů (srov. 2 Kor 12,14; 13,1). Sk se o ní nezmiňují.
         Návrat zarmouceného (ze situace v korintské církevní obci) apoštola z Korintu do Efesu (srov. 2 Kor 2,3-11; 7,8.12)
         Napsání „dopisu v slzách“, který Titus doručil do Korintu (srov. 2 Kor 7,5-9)
         Soužení v Asii (2 Kor 1,8)
         Cesta apoštola z Troady do Makedonie (srov. 2 Kor 2,12n)
         Apoštol Pavel se setkává v Makedonii s Titem, který tam přichází z Korintu (2 Kor 7,5nn)
K odehrání těchto všech událostí je třeba počítat alespoň s půl rokem. A tak je možné datovat napsání 2 Kor na podzim v roce 55(srov. 2 Kor 8,10) v Makedonii (srov. 2 Kor 7,5; 8,1-5; 9,3n). Napsání 2 Kor na podzim je pravděpodobné, jestliže se počítá s tím, že Pavel potom strávil zimu v Korintu (srov. Sk 20,2-6). Lze však rovněž předpokládat jeden a půl roční odstup mezi 1 Kor a 2 Kor. Pak by 2 Kor vznikl na podzim 56 (nebo 57).
2 Kor je nejen adresován korintské církevní obci, avšak i všem bratřím v Acháji (2 Kor 1,1). Tímto rozšířením kruhu příjemců dopisu, obrací se apoštol Pavel na místní církev a všechny křesťany v Acháji (srov. 2 Kor 9,2; 11,10). Situace místní církve je odlišná od situace při psaní 1 Kor. V korintské církevní obci se objevili klamní učitelé (srov. 2 Kor 11,5; 12,11: „veleapoštolové“). Apoštol Pavel mluví o tomto nepříteli v 3. osobě, aby ho odlišil od církevní obce (srov. 2 Kor 10,1n.7.10.12; 11,4n.12n.18.20.22n).
3. Struktura listu
1.           Začátek listu (1,1-11)
1.1. Preskript (1,1-2)
1.2. Díkůvzdání a důraz na Pavlovo utrpení (1,3-11)
2.           Pavlovy vztahy ke korintským křesťanům: jeho snahy o smíření s křesťanskou obcí (1,12-7,16)
2.1. Pavlova odložená návštěva a dopis „v slzách“ (1,122,13)
2.2. Obhajoba Pavlovy apoštolské činnosti (2,14-7,16)
a)      Úvod (2,14-16)
b)      Služba nové smlouvě (2,17-4,6)
c)      Naděje na budoucí slávu (4,7-5,10)
d)      Služba smíření (5,11-6,2)
e)      Osobní apoštolovo jednání (6,3-7,16)
3.           Sbírka pro jeruzalémskou církev (8,1-9,15)
4.           Pavlova odpověď na zpochybnění jeho apoštolské autority (10,1-13,10)
4.1. Plány protivníků (10,1-11)
4.2. Měřítko apoštola (10,12-18)
4.3. Nezištná služba apoštola (11,1-15)
4.4. „Bláznovská řeč“ (11,16-12,13)
a)      Utrpení a námahy apoštola (11,16-33)
b)      Omilostnění a slabost apoštola (12,1-13)
4.5. Ohlášení apoštolova příchodu (12,14-13,10)
5.           Závěr listu (13,11-13)
5.1. Závěrečná pareneze (13,11)
5.2. Pozdravy (13,12)
5.3. Eschatokol (13,13)
4. Literární integrita
2 Kor je z hlediska jednotnosti nejvíce zpochybňovaným Pavlovým listem. Často se rozlišují dvě původně nezávislé součástí: pro mnoho biblistů je nápadný rozdíl mezi kapitolami 1-9 a 10-13. Např. G. Bornkamm spatřuje v 2 Kor pět listů: 1) 10,1-13,10 = list psaný v slzách; 2) 2,14-7,14 (bez 6,14-7,1) = hlavní část 2 Kor; 3) 1,1-2,13 + 6,14-7,1 = smírčí dopis; 4) 8,1-24 = dopis do Korintu o sbírce pro jeruzalémské křesťany; 5) 9,1-15 = okružní list o sbírce poslaný do Acháje. Podle této hypotézy byl každému tématu věnován zvláštní dopis. Četnost názorů a teorií je způsobena rozličnými odpověďmi na otázku: Je přechod mezi jednotlivými částmi listu tak ostrý, že se dá vysvětlit jenom jako šev mezi původně nezávislými texty? Největší nesnáze působí kapitoly: 10-13; 6,14-7,1; 8-9. Problematiku literární integrity 2 Kor nelze však přeceňovat. 2 Kor je pro nás významný tak, jak ho máme k dispozici, a jeho případné dělení na menší původní celky není pro jeho poselství rozhodující.
5. Literární a teologický charakter
Hlavním tématem 2 Kor je legitimita a bytí Pavlova apoštolátu. Pavel po vstupním pozdravu a díkůvzdání za záchranu ze smrtelného nebezpečí (1,1-11) brání svoji bezúhonnost vůči korintské církevní obci (1,12-2,1). Bytí jeho apoštolského úřadu je rozvinuto v 2,14-7,4. Apoštolská služba Pavla, která mu byla Bohem svěřená, zahrnuje slávu (3,7-4,6) i utrpení (4,7-5,10), tak jako sám Kristus skrze utrpení došel slávy. Pavel sám sebe chápe jako služebníka nové smlouvy, která se zakládá na nepomíjející slávě v Ježíši Kristu. I v utrpení se apoštol Pavel cítí být spojen s Kristem (srov. katalogy [výčty] strádání: 4,7-12; 6,4-10; 11,23-29). Charakteristické pro 2 Kor jsou také doxologie – chvály vzdávané Bohu (1,3n.11; 2,14; 8,16; 9,12n.15).
Místo vize společného vzkříšení v 1 Kor 15 se objevuje v 2 Kor 5,1-10 individuální eschatologie: Pavel dává důraz na osobní spojení křesťana s Kristem po smrti. Oba tyto elementy pavlovské eschatologie jsou společně integrovány v Řím 8 (srov. Kol 3,1-4). Prvky z 1 Kor 15 se objevují též v 2 Kor 4. Při setkání s evangeliem se rozhoduje o existenci každého člověka (2 Kor 2,15): hlásání evangelia již tedy má eschatologický charakter. Proto tak apoštol Pavel bojuje o svoji korintskou církevní obec. V 2 Kor 8,1-9,15 projednává o sbírce pro křesťany v Jeruzalémě: motivuje k ní velkorysým příkladem křesťanů v Makedonii (8,1-5) a příkladem Kristovým (8,9). Tzv. „bláznovská řeč“ (11,16-12,13) obsahuje nejdelší autobiografický Pavlův text, který je řečnicky velmi působivý (11,21b-12,10). List se uzavírá nejúplnějším u Pavla doloženým trojičním požehnáním (13,13).
6. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
J. Kremer, Druhý list Korinťanům, Malý stuttgartský komentář – Nový zákon 8, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000 
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček
 

 

2. Korintským, kapitola 1

1 Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji: 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! 4 On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. 5 Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha. 6 Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my. 7 Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.

8 Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; 9 už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. 10 On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, 11 když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.

12 Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží. 13 Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte, 14 co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší.

15 V této důvěře jsem se už k vám dříve chystal, abyste zakusili novou milost. 16 Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestě do Makedonie a opět se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mě potom vypravili do Judska. 17 Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážně? Nebo se snad při svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje ‚ano, ano‘ znamenalo také ‚ne, ne‘? 18 Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘! 19 Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my – já a Silvanus a Timoteus – nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm jest jasné ‚Ano‘! 20 Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží. 21 Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. 22 On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

23 Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu. 24 Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti – ve víře přece stojíte!

2. Korintským, kapitola 2

1 Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek. 2 Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil? 3 To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech. 4 Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami – ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám. 5 Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti – nechci přehánět – vám všem. 6 Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. 7 Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil. 8 Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku. 9 Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní. 10 Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím – mám-li co odpouštět – činím to před tváří Kristovou kvůli vám, 11 aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.

12 Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně, 13 a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.

14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání. 15 Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. 16 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? 17 My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti