Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 20.1.2015, 371. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Kniha moudrosti, kapitola 4

1 Lepší je bezdětnost při ctnostném žití;

památka na ctnost je nesmrtelná

a dochází uznání u Boha i u lidí.

2 Kde je přítomna, tam její příklad táhne,

a když pomine, probouzí aspoň po sobě touhu.

I na věčnosti se skví ověnčená

jako vítěz v čestně vedeném boji.

3 Zato množství potomstva svévolníků není k ničemu;

co vzešlo z neřesti, nezapustí hluboké kořeny

a nezpevní svůj základ.

4 I když to na čas rozbují do větví,

co stojí nepevně, vítr vyviklá

a nápor vichrů vyvrátí z kořene.

5 Nedorostlé větve budou olámány,

jejich ovoce nebude k užitku a jako nezralé ani k jídlu,

k ničemu se nebude hodit.

6 Děti zrozené z nezákonného spojení

jsou při výslechu svědky nepravosti rodičů.

7 Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,

8 neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku

ani se neměří počtem let.

9 Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost

a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk.

10 Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval,

a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen.

11 Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení

a lest nesvedla jeho duši.

12 Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro

a vír vášně převrací nezkaženou mysl.

13 Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti,

dosáhl plnosti dlouhého věku.

14 Jeho duše byla milá Hospodinu,

a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti.

Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to,

ani si nevzali k srdci,

15 že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným

a že ochraňuje své svaté.

16 Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky,

mládí pak, jež došlo rychlého konce,

letité stáří nespravedlivého.

17 Budou vidět jen skonání moudrého,

ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodl

a k čemu ho zachoval.

18 Uvidí to a pohrdnou jím,

ale Hospodin se jim vysměje.

19 A budou zneuctěnou mrtvolou,

navěky pohrdáni i mezi mrtvými.

Neboť on je srazí po hlavě, že ani nehlesnou,

vyvrátí je do základů

a až do konce zůstanou úhorem,

ocitnou se v mukách

a jejich památka zanikne.

20 Při zúčtování svých hříchů přijdou zlomeni strachem,

a jejich nepravosti je usvědčí tváří v tvář.

Kniha moudrosti, kapitola 5

1 Spravedlivý tehdy s velkou neohrožeností předstoupí před ty,

kdo ho sužovali a pohrdali jeho úsilím.

2 Při pohledu na něho budou zachváceni hrozným strachem

a užasnou nad jeho nečekanou spásou.

3 S úzkostným povzdechem si pro sebe kajícně řeknou:

4 „To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu

jako příklad potupy, nám pošetilým!

Jeho život jsme považovali za nesmyslný

a jeho konec za bezectný.

5 Jak to, že je připočten k Božím synům

a že jeho úděl je mezi svatými?

6 Zbloudili jsme z cesty pravdy,

světlo spravedlnosti nám nezasvítilo,

slunce nám nevzešlo.

7 Naplno jsme se vydali po stezkách nepravosti a záhuby,

neschůdnými pustinami jsme se plahočili

a cestu Hospodinovu nepoznali.

8 Čím nám prospěla domýšlivost?

A k čemu je nám, že jsme se chvástali bohatstvím?

9 To všechno přešlo jako stín a jako prchavá zvěst,

10 jako loď brázdící rozvlněnou hladinu;

když propluje,

nelze nalézt její stopu ani dráhu jejího kýlu ve vlnách.

11 Nebo jako když pták proletí vzduchem

a nikde se nenajde známka jeho letu;

v lehkém vzduchu bičovaném údery křídel

a rozráženém mocným máváním svištících perutí

se nenajde ani náznak toho, že tudy proletěl.

12 Nebo jako když šíp vystřelený na cíl protne vzduch

a ten se hned spojí,

takže jeho dráhu už nelze poznat.

13 Podobně i my, sotva se narodíme, už zanikáme,

ani jsme nemohli ukázat jakýkoli náznak ctnosti,

ale umořili jsme se vlastní špatností.

14 Naděje svévolníka je jako chmýří unášené větrem,

jako drobné jíní stržené vichřicí,

jako dým rozptýlený větrem,

zmizí jako vzpomínka na hosta, který týž den odchází.

15 Spravedliví však žijí navěky;

jejich odměna je u Hospodina,

Nejvyšší o ně pečuje.

16 Obdrží slavné království

a krásnou čelenku z ruky Hospodinovy,

neboť pravicí je přikryje a svou paží je ochrání.

17 Vezme si jako zbroj své rozhorlení

a vyzbrojí stvoření k odvetě proti nepřátelům.

18 Oděje se spravedlností jako pancířem

a jako přilbu si nasadí neúplatný soud.

19 Jako neprorazitelný štít si vezme svatost.

20 Naostří přísný hněv jako meč,

a svět s ním půjde do boje proti pobloudilcům.

21 Blesky vyletí jako přesně zamířené šípy z napjatého luku mraků a zasáhnou cíl.

22 Krupobití se vymrští jako z praku, plné hněvu,

vody moře se proti nim rozbouří,

a proudy řek je bez milosti zaplaví.

23 Zvedne se proti nim mohutný vítr

a rozpráší je jako smršť;

nepravost obrátí v pustinu celou zemi

a zločinnost vyvrátí trůny vládců.

Kniha moudrosti, kapitola 6

1 Nuže slyšte, králové, mějte rozum,

poučte se, soudcové končin země.

2 Naslouchejte, kdo ovládáte davy

a pyšníte se množstvím pronárodů

. 3 Vždyť moc vám byla dána od Hospodina

a vládu vám svěřil Nejvyšší.

On si ověří vaše skutky a přezkouší záměry.

4 Měli jste sloužit jeho království,

ale nebyli jste správnými soudci,

Zákon jste nezachovávali

a nejednali jste podle Boží vůle.

5 Děsivě a rychle na vás přijde:

přísný soud stihne předáky.

6 Nepatrnému se dostane milosrdenství,

zato mocní budou tvrdě pohnáni k odpovědnosti.

7 Neboť Vladař všech neustoupí před nikým,

nedá se ovlivnit žádnou veličinou;

vždyť on učinil malého i velkého

a o všechny stejně pečuje.

8 Mocné však čeká přísný výslech.

9 Vám tedy, vládcové, platí má slova,

abyste se naučili moudrosti a nepadli.

10 Kdo svatě střeží, co je svaté, budou uznáni za svaté,

a kdo se o tom dají poučit, najdou omluvu.

11 Buďte tedy žádostivi mých slov,

dychtěte poučit se z nich.“

12 Moudrost září a nevadne,

ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují,

a najít těm, kdo ji hledají.

13 Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc.

14 Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat,

najde ji sedící u svých dveří.

15 Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost,

a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starostí.

16 Sama obchází a hledá, kdo jsou jí hodni,

na jejich stezkách se jim vlídně ukazuje

a v každé myšlence se s nimi setkává.

17 Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se,

a péče o poučení, to je láska k ní.

18 Láska pak znamená zachovávat její zákony;

dbát jejích zákonů je zárukou neporušenosti.

19 A neporušenost přibližuje člověka k Bohu.

20 Tak touha po moudrosti přivádí až ke království.

21 Máte-li tedy ve vážnosti své trůny a svá žezla,

vy vládcové nad lidem,

musíte ctít moudrost, abyste kralovali navěky.

22 Co je moudrost a jak vznikla, vám povím,

a nebudu skrývat před vámi tajemství.

Od začátku jejího zrození ji budu sledovat,

odhalím, co je o ní známo,

a nepominu pravdu.

23 Nepůjdu s tím, kdo bledne závistí,

protože takový nebude mít na moudrosti podíl.

24 Množství moudrých je spásou světa

a rozvážný král je pilířem lidu.

25 Proto se vzdělávejte mými výroky a budete mít z toho užitek.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti