Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 21.1.2015, 372. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Kniha moudrosti, kapitola 7

1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni,

potomek toho, který jako první byl učiněn ze země.

V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,

2 po deset měsíců jsem v krvi houstl

z mužského semene po slastném spojení v spánku.

3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem

a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí,

a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.

4 Vychován jsem byl v plenkách a ve starostech.

5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;

6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.

7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost,

vzýval jsem Boha, a přišel ke mně duch moudrosti.

8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny,

bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní,

9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen.

Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku,

a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.

10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu,

dal jí přednost před světlem dne,

protože její záře nepohasíná.

11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní,

jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.

12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost,

ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou.

13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím,

její bohatství pro sebe neukrývám.

14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem;

kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem,

doporučeni dary, které s sebou nese výchova.

15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě

a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno.

Neboť on sám je průvodcem k moudrosti

a usměrňuje moudré.

16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova,

i všechna rozumnost a rukodělná dovednost.

17 On mi dal pravé poznání toho, co je,

abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů,

18 počátek, konec a střed časů,

střídání slunovratů a proměny ročních dob,

19 koloběhy roku a postavení hvězd,

20 povahu živočichů a pudy šelem,

sílu duchů i myšlení lidí,

rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.

21 Poznal jsem věci skryté i zjevné,

všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.

22 Neboť v ní je duch myslící a svatý,

jedinečný a přitom mnohotvárný,

duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný,

spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý,

23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný,

pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí,

všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.

24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější,

svou ryzostí proniká a prostupuje všecko.

25 Je dechem Boží moci,

čirým výronem slávy Všemohoucího;

proto nic poskvrněného se do ní nevloudí.

26 Je odleskem věčného světla,

nezkaleným zrcadlem Božího působení

a obrazem jeho dobrotivosti.

27 Je jediná, ale může všechno,

setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje,

v každém pokolení vchází do svatých duší

a vytváří Boží přátele a proroky.

28 Bůh totiž miluje jen toho,

kdo přebývá spolu s moudrostí.

29 Ona je nádhernější než slunce

i než jakékoli postavení hvězd.

Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje.

30 Po něm totiž nastupuje noc,

kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.

Kniha moudrosti, kapitola 8

1 Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý

a ušlechtile všechno spravuje.

2 Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával,

zatoužil jsem přivést si ji jako nevěstu

a stal jsem se milovníkem její krásy.

3 Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem;

sám Vládce všeho si ji zamiloval.

4 Je zasvěcena do Božího vědění

a řídí volbu jeho skutků.

5 Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství,

v čem spočívá větší bohatství než v moudrosti,

která všechno působí?

6 Když je rozumnost při díle,

kdo dokáže víc než ona?

7 A miluje-li kdo spravedlnost,

jejím dílem jsou ctnosti;

ona vyučuje rozvaze a rozumnosti,

spravedlnosti a statečnosti,

nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího.

8 Touží-li někdo též po bohatých zkušenostech,

ona ví o věcech dávno minulých a naznačuje budoucí,

zná důkazové postupy i řešení hádanek,

předvídá znamení a zázraky

i výsledky časů a věků.

9 Rozhodl jsem se tedy přivést si ji a žít s ní,

protože vím, že mi bude rádkyní k dobrému

a utěšitelkou v starostech a zármutku.

10 Pro ni dojdu slávy u zástupů

a úcty u starců, já mladík.

11 Budu shledán bystrým v úsudku

a v očích vládců vzbudím obdiv.

12 Budu-li mlčet, budou vyčkávat,

ozvu-li se, budou naslouchat,

a když se rozhovořím,

položí si ruku na ústa.

13 Skrze ni dojdu nesmrtelnosti

a těm, kteří přijdou po mně, zanechám věčnou památku.

14 Budu vládnout lidem a pronárody se mi podrobí.

15 Obávaní vládcové dostanou strach, až o mně uslyší,

ve shromáždění lidu se ukáži dobrý a statečný na bojišti.

16 Až se vrátím domů, odpočinu si u ní;

pobývat s ní nepůsobí trpkos

t a spolužití s ní není trápením,

ale potěchou a radostí.

17 Když jsem si to promyslil

a svým srdcem uvážil,

že nesmrtelnost se váže s moudrostí,

18 že v jejím přátelství je pravé potěšení,

v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,

v její stálé společnosti že je rozumnost

a v účasti na jejích slovech proslulost,

chodil jsem sem a tam a hledal, jak bych si ji přivlastnil.

19 Narodil jsem se jako nadaný hoch

a byl jsem obdařen citlivou duší;

20 že jsem byl nadto dobrý, dostalo se mi neposkvrněného těla.

21 Když jsem však poznal, že moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh,

– a to už byla známka, že jsem pochopil, čí je to milostivý dar –,

obrátil jsem se na Hospodina,

modlil jsem se k němu

a prosil ho z celého srdce:

Kniha moudrosti, kapitola 9

1 Bože našich otců, milosrdný Hospodine,

ty jsi učinil všechno svým slovem

2 a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka,

aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout,

3 a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti

a konal soud s upřímnou duší,

4 daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu,

a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží.

5 Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice,

člověk křehký a krátkého věku,

který jen málo chápe právo a zákony.

6 I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny,

bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic.

7 Tys mě vyvolil za krále svého lidu

a za soudce svých synů a dcer.

8 Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře

a oltář ve městě, kde přebýváš,

podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil.

9 S tebou je moudrost, která zná tvoje díla

a byla při tom, když jsi tvořil svět.

Ona ví, co se líbí tvým očím

a co je správné podle tvých přikázání.

10 Sešli ji ze svatých nebes,

od trůnu své slávy ji pošli,

aby byla se mnou a pracovala,

abych poznal, v čem máš zalíbení.

11 Ona ví všechno a rozumí všemu,

rozvážně mě povede v mém konání

a zachová mě ve své slávě.

12 Potom ti budou příjemné mé skutky,

spravedlivě budu soudit tvůj lid

a budu hoden trůnu svého otce.

13 Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry

a dovede si představit, co je vůle Hospodina?

14 Myšlení smrtelníků je nedokonalé

a naše uvažování pochybné,

15 neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši

a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi.

16 Stěží postihujeme to, co je na zemi,

s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky.

Kdo prozkoumá to, co je na nebesích?

17 Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost

a z výšin mu neposlal svého svatého ducha?

18 Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu

a naučili se tomu, co se ti líbí;

jen moudrost je zachránila.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti