Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 11.2.2015, 387. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Sírachovec, kapitola 22

1 Lenoch se podobá pokálenému kamenu,

každý si odplivne nad jeho odporností.

2 Lenoch se podobá hromádce hnoje,

každý, kdo jej zvedne, otřepe ruku.

3 Je hanba být otcem nevychovaného syna;

narození dcery znamená újmu.

4 Rozumná dcera získá jako dědictví manžela,

ale nehodná způsobí zármutek tomu, kdo ji zplodil.

5 Nestoudná dělá hanbu otci i manželu,

u obou bude v pohrdání.

6 Jako hudba v čase zármutku je hovor v nevhodnou chvíli;

důtky a kázeň jsou v každé době výrazem moudrosti.

7 Děti, které vedou dobrý život a mají co jíst,

přikryjí nízký původ vlastních rodičů.

8 Děti, které chvástavě pohrdají vším a jsou nevychované,

poskvrňují ušlechtilý původ své rodiny.

9 Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy

anebo budil spáče z hlubokého spánku.

10 Kdo se domlouvá s hlupákem, jako by hovořil s ospalcem;

ten se nakonec zeptá: „Co je?“

11 Naříkej nad mrtvým, že pozbyl světla,

nad hlupákem plač, že se mu nedostává rozumu.

Nad mrtvým neplač tak hořce, neboť došel odpočinutí,

ale život hlupáka oplakávej, vždyť je horší než smrt.

12 Nářek nad mrtvým trvá sedm dní,

ale nad svévolným hlupákem po všechny dny jeho života.

13 S pošetilcem nenadělej mnoho řečí

a k nerozumnému nechoď!

Varuj se ho, abys neměl těžkosti a tvá pověst neutrpěla,

až se s ním střetneš!

Vyhni se mu a najdeš klid

a nebudeš znechucen jeho ztřeštěností.

14 Co může být těžší než olovo?

Může mít jiné jméno než „hlupák“?

15 Lehčím břemenem je písek, sůl i kus železa než člověk bez rozumu.

16 Vazba trámů pevně pojící stavbu ani při zemětřesení nepovolí;

tak i srdce zpevněné promyšlenou úvahou se v danou chvíli nebude bát.

17 Srdce, které je upevněno rozumným myšlením,

je jako ozdoba z malty na hladké stěně.

18 Jako kůly postavené na výšině neodolají větru,

tak neodolá děsivým představám zbabělé srdce hlupáka při jeho rozhodování.

19 Z poraněného oka vytrysknou slzy,

ze zraněného srdce vzejde zkušenost.

20 Kdo hází kamením po ptácích, plaší je,

kdo uráží přítele, zničí přátelství.

21 Jestliže jsi vytasil meč na přítele,

neztrácej naději, neboť je možno přátelství obnovit.

22 Jestliže sis otevřel ústa na přítele,

neboj se, neboť je možné smíření.

Ale před potupou a pýchou,

před vyzrazeným tajemstvím a zákeřnou ranou uteče každý přítel.

23 Získej si důvěru bližního, když je v nouzi,

abys byl spolu s ním naplněn jeho štěstím.

V čas soužení u něho vytrvej,

abys měl podíl na jeho dědictví.

24 Oheň se napřed projevuje kouřením z komína a dýmem,

podobně nadávky se objevují před krveprolitím.

25 Nebudu mít strach chránit přítele

a neobrátím se k němu zády.

26 Potká-li mě kvůli němu něco zlého,

každý, kdo to uslyší, bude se mít před ním na pozoru.

27 Kdo postaví stráž před má ústa

a mé rty uzavře pečetí obezřetnosti,

aby nepřivodily můj pád

a můj jazyk aby mne nezahubil?

Sírachovec, kapitola 23

1 Hospodine, Otče a vládce mého života,

neponechávej mne jejich záměru

a nedopusť, abych jejich přičiněním padl.

2 Kdo ovládne mou mysl kázní

a mé srdce moudrým káráním,

aby nešetřily má provinění

a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu?

3 Aby se má provinění nemnožila

a mé hříchy nenarůstaly,

abych nepadl před protivníky

a aby se nade mnou neradoval můj nepřítel?

4 Hospodine, Otče a Bože mého života,

nedovol, aby se mé oči dívaly pohrdavě,

5 a odvrať ode mne žádostivost.

6 Dychtění po ženě a po obcování s ní ať se mě nezmocní,

nevydávej mě nestoudnému chtíči.

7 Děti, slyšte poučení o kázni úst;

kdo je bude zachovávat, nikdy nebude polapen.

8 Hříšník bývá postižen kvůli svým řečem,

nactiutrhač i nadutec kvůli nim přicházejí k úrazu.

9 Nezvykej svá ústa, aby přísahala,

vyslovovat jméno Svatého ať se ti nestane návykem.

10 Jako otrok, který je při výslechu bez ustání bičován,

neujde podlitinám,

tak i ten, kdo přísahá a stále se dovolává Boha,

nebude od hříchu očištěn.

11 Člověk, který často přísahá, dopouští se mnoha nepravostí

a důtky se z jeho domu nevytratí.

Když se proviní, hřích na něm ulpí,

nedbá-li toho, zhřeší dvojnásob;

přísahá-li křivě, nebude ospravedlněn,

a jeho dům se naplní pohromami.

12 Jsou řeči, které zasluhují smrt,

kéž se nevyskytují mezi potomstvem Jákobovým!

Ať je toto všechno od zbožných vzdáleno,

jinak se budou válet v hříších.

13 Nezvykej svá ústa na sprostou nevychovanost,

neboť používá hříšných slov.

14 Pamatuj na svého otce i matku,

když zasedáš mezi velmoži,

aby ses před nimi nezapomněl

a nezvykl si jednat pošetile.

Pak by sis raději přál, aby ses nikdy nenarodil,

a proklínal bys den svého zrození.

15 Člověk, který si zvykl na potupné řeči,

bude v nich pokračovat po všechny své dny.

16 Dvě věci rozmnožují hříchy

a třetí přivodí odplatu.

17 Duše rozpálená vášní je jako hořící oheň,

nezhasne, dokud jím není pohlcena.

Člověk, který smilní proti vlastnímu tělu,

nepřestane, dokud ho oheň nestráví.

Smilníkovi je každý chléb příjemný,

nepoleví, dokud nezemře.

18 Člověk, který opouští vlastní lože,

si v duchu říká: „Kdo mě uvidí?

Obklopuje mě tma a stěny mě ukrývají.

Nikdo mě nevidí, tak čeho se bát?

Nejvyšší na moje hříchy nevzpomene.“

9 Z lidských očí má strach a přitom zapomíná,

že oči Hospodinovy jsou tisíckrát jasnější než slunce,

že se dívají na všechny cesty lidí

a pronikají i do nejskrytějších míst.

20 Všechno mu bylo známo, dřív než stvořil svět,

a stejně tak, když vše bylo dokonáno.

21 Takový člověk bude potrestán na ulicích města,

bude chycen tam, kde se toho nejméně naděje.

22 Tak se stane i ženě, která byla nevěrná svému muži

a s cizím přivedla mu na svět dědice.

23 Předně, že neuposlechla zákon Nejvyššího,

za druhé, že se provinila na svém muži,

za třetí, že smilnila v cizoložství

a přivedla na svět děti od cizího muže.

24 Taková žena bude pranýřována před shromážděním

a její děti budou podrobeny vyšetřování.

25 Její děti nezapustí kořeny,

její ratolesti nepřinesou plody.

26 Zanechá po sobě památku, jež bude připomínána s kletbami,

a její potupa nebude nikdy vymazána.

27 Ti, kdo po ní zůstanou, poznají,

že není nic lepšího než bázeň před Hospodinem,

a nic sladšího než dbát na Hospodinova přikázání.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti