Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 24.2.2015, 398. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Sírachovec, kapitola 48

1 Tehdy povstal Elijáš, prorok jako oheň,

a jeho slovo planulo jako pochodeň.

2 Uvedl na ně hlad

a svým horlením zmenšil jejich počet.

3 Nebesa uzavřel Hospodinovým slovem,

způsobil také, že třikrát sestoupil oheň.

4 „Jak ses proslavil, Elijáši, svými divy!

Kdo se může pochlubit, že ti je podobný?

 5 Ty jsi vzkřísil mrtvého ze smrti

a přivolal ho z podsvětí slovem Nejvyššího.

6 Krále jsi srážel do záhuby

a povýšence z jejich křesel.

7 Slyšel jsi na Sínaji napomenutí

a na Chorébu vynesení trestu.

8 Pomazal jsi krále, aby se ujali odplaty,

a proroky, aby byli tvými nástupci.

9 Byl jsi vzat do nebes ve vichru a ohni,

na voze taženém ohnivými oři.

10 O tobě je napsáno, že s výstrahou přijdeš v určeném čase

utišit Boží hněv, aby nevzplanul,

usmířit otce se synem

a obrodit Jákobovy kmeny.

11 Blaze těm, kteří tě viděli

a zesnuli v tvé lásce;

i my jistotně obdržíme život.“

12 Když Elijáš zmizel ve větrném víru,

Elíša byl naplněn jeho duchem.

Za svého života se netřásl před žádným vládcem

a nikdo si ho nepodrobil.

13 Žádná věc nebyla nad jeho síly,

a i když zesnul, jeho tělo mělo schopnost prorokovat.

14 Dokud žil, dělal zázraky,

i po skonání byly jeho skutky podivuhodné.

15 Přes to všechno nečinil lid pokání

a neupustil od svých hříchů,

až byli odvedeni ze své země

a rozptýleni po celé zemi.

16 Zůstal jen nepatrný zbytek lidu s vládcem v Davidově domě.

Někteří z nich činili, co se Bohu líbilo,

jiní však jen rozmnožovali hříchy.

17 Chizkijáš opevnil své město

a zavedl do jeho středu vodu.

Železnými nástroji dal prokopat skálu

a vybudovat nádrže na vodu.

18 Za jeho panování přitáhl Sancheríb

a vyslal nejvyššího číšníka;

ten se vypravil, a pozdvihl ruku proti Sijónu

a ve svém velikášství jednal zpupně. 1

9 Tehdy se lidu zachvělo srdce i ruce

a pocítili bolest jako ženy, když rodí.

20 Vzývali milosrdného Hospodina

a vztahovali k němu ruce.

Svatý z nebe je ihned vyslyšel

a vysvobodil je prostřednictvím Izajáše.

21 Udeřil na tábor Asyřanů

a jeho anděl je vyhladil.

22 Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu,

chodil pevně po cestách svého otce Davida,

jak mu to přikázal prorok Izajáš,

muž veliký a věrohodný ve svém vidění.

23 Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět

a králi byl prodloužen život.

24 Mocným duchem spatřil poslední věci

a potěšil truchlící na Sijónu.

25 Poučil je, co se stane na konci věku,

a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.

Sírachovec, kapitola 49

1 Památka Jóšijášova je jako vonná směs,

umně připravená mastičkářem.

V ústech každého bude sladká jako med,

jako hudba při popíjení vína.

2 Jeho úmyslem bylo obrátit lid

a vymýtit svévolné ohavnosti.

3 Celým srdcem byl oddán Hospodinu

a v čase svévole upevňoval zbožnost.

4 Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili,

opustili zákon Nejvyššího.

Králové judští zanikli.

5 Svou moc odevzdali jiným,

svou slávu přenechali cizímu pronárodu.

6 Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně,

a zpustošili cesty k němu.

7 Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš;

ten byl za proroka posvěcen už v životě matky,

aby podvracel, hubil a ničil,

ale i stavěl a sázel.

8 Ezechiel měl vidění slávy,

kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů;

9 vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště

a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami.

10 Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají.

Neboť oni potěšovali lid Jákobův

a vykupovali je vírou a nadějí.

11 A jak oslavíme Zerubábela?

On je jako pečetní prsten na pravé ruce.

12 Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova.

Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům,

vztyčili svatý chrám Hospodinu,

připravený k věčné slávě.

13 I Nehemjášova památka je velká.

Opravil nám zřícené hradby,

zhotovil brány a závory

a obnovil nám domy.

14 Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi;

neboť byl ze země vzat vzhůru.

15 Ani jako Josef se nikdo nenarodil.

Byl předním mezi bratry, oporou lidu;

pečovali o jeho kosti.

16 Šém i Šét byli slavní mezi lidmi,

ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.

Sírachovec, kapitola 50

1 Velekněz Šimeón, syn Oniasův,

opravil za svého života dům,

za svých dnů opevnil chrám.

2 On dal položit základy pro hradby dvojnásob vysoké

a navršit val kolem chrámového okrsku.

3 Za jeho dnů byla vykopána vodní nádrž,

cisterna rozlehlá jako moře.

4 Staral se o svůj lid, aby nepropadl zkáze,

a opevnil město pro případ obležení.

5 Jak se skvěl slávou, když obklopen lidem vycházel z velesvatyně!

6 Byl jako jitřenka mezi mraky,

jako měsíc ve dnech úplňku,

7 jako slunce zářící nad chrámem Nejvyššího,

jako duha třpytící se v oblacích slávy.

8 Byl jako květ růží v jarních dnech,

jako lilie u pramene vod,

jako bujný porost na svazích Libanónu v letních dnech,

9 jako oheň a kadidlo v kadidelnici,

jako nádoba z ryzího zlata ozdobená množstvím drahokamů,

10 jako oliva obsypaná plody,

jako cypřiš tyčící se do oblak.

11 Takový byl, když na sebe bral slavnostní roucho,

a oděl se v dokonalost hodnou chlouby.

Když vystupoval ke svatému oltáři,

dodával lesk celému okrsku svatyně.

12 Když z rukou kněží přijímal části obětí

a sám se postavil k ohništi oltáře,

s věncem bratří kolem sebe,

byl jako statný cedr na Libanónu,

obklopený palmami.

13 Všichni ti synové Áronovi stáli ve své slávě,

s obětinami Hospodinu ve svých rukou,

před celým shromážděním Izraele.

14 Když dokončil svou službu u oltáře

a připravil obětní dar Nejvyššímu, Všemohoucímu,

15 vztáhl svou ruku k obětní misce

a vykonal úlitbu z červené šťávy hroznů.

Vylil ji k základům oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu,

Králi veškerenstva.

16 Nato vykřikli synové Áronovi

a zatroubili na polnice z tepaného stříbra;

vydali dobře slyšitelný mocný hlas na připomínku před Nejvyšším.

17 Tu všechen lid ihned společně padl na tvář k zemi

a klaněl se svému Hospodinu,

všemohoucímu Bohu nejvyššímu.

18 Zpěváci vzdávali chvály svými hlasy,

mnohohlasně zněl lahodný zpěv

. 19 Lid prosil Hospodina, Nejvyššího,

modlil se před Milosrdným,

dokud neskončily obřady k poctě Hospodina

a probíhala bohoslužba.

20 Potom velekněz sestoupil

a vztáhl ruce nad celým shromážděním synů Izraele,

aby svými ústy udělil Hospodinovo požehnání

a směl vyslovit jeho jméno.

21 A opět se klaněli,

aby přijali požehnání od Nejvyššího.

22 Dobrořečte nyní Bohu nás všech,

který všude činí veliké věci,

povznáší naše dny od zrození z lůna matky

a jedná s námi podle svého milosrdenství.

23 Kéž nám dá radostné srdce,

a způsobí, aby byl v Izraeli pokoj v našich dnech i po všechny časy.

24 Ať věrně zůstává s námi jeho milosrdenství

a ať nás za našich dnů vykoupí.

25 Ke dvěma pronárodům měla má duše odpor

– a ten třetí není ani pronárodem:

26 K těm, kteří sedí na hoře samařské,

k Pelištejcům a k hlupákům, kteří přebývají v Šekemu.

27 Rozumné a vzdělavatelné poučení vypsal v této knize Jéšua,

syn Síracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma,

který vylil moudrost svého srdce.

28 Blaze tomu, kdo se tím bude zabývat,

a kdo to uloží do svého srdce,

ten se stane moudrým.

29 Bude-li to činit, zmůže všechno,

poněvadž Hospodinovo světlo bude osvěcovat jeho stezku.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti