Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 27.2.2015, 401. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Kazatel, kapitola 3

1 Všechno má určenou chvíli

a veškeré dění pod nebem svůj čas:

2 Je čas rození i čas umírání,

čas sázet i čas trhat;

3 je čas zabíjet i čas léčit,

čas bořit i čas budovat;

4 je čas plakat i čas smát se,

čas truchlit i čas poskakovat;

5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,

čas objímat i čas objímání zanechat;

6 je čas hledat i čas ztrácet,

čas opatrovat i čas odhazovat;

7 je čas roztrhávat i čas sešívat,

čas mlčet i čas mluvit;

8 je čas milovat i čas nenávidět,

čas boje i čas pokoje.

9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje,

ze všeho svého pachtění?

10 Viděl jsem lopotu,

kterou Bůh uložil lidským synům,

a tak se lopotí.

11 On všechno učinil krásně a v pravý čas,

lidem dal do srdce i touhu po věčnosti,

jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího,

než se radovat a konat v životě dobro.

13 A tak je tomu s každým člověkem:

to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí,

je dar Boží.

14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky;

nic k tomu nelze přidat

ani z toho ubrat.

A Bůh to učinil,

aby lidé žili v bázni před ním.

15 Co se děje, bylo odedávna,

a co bude, i to bylo;

a Bůh vyhledá, co zašlo.

16 Dále jsem pod sluncem viděl:

na místě práva – svévole,

na místě spravedlnosti – svévole.

17 Řekl jsem si v srdci:

Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh,

nastane čas soudu nad vším děním,

nad vším, co se koná.

18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. 19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí.

20 Vše spěje k jednomu místu,

všechno vzniklo z prachu

a vše se v prach navrací.

21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru

a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?

22 Shledal jsem, že není nic lepšího,

než když se člověk raduje z toho, co koná,

neboť to je jeho podíl.

Kdo mu dá nahlédnout,

co se stane po něm?

Kazatel, kapitola 4

1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk,

který se pod sluncem děje.

Hle, slzy utiskovaných,

a oni jsou bez utěšitele,

jejich utiskovatelé mají v rukou moc,

a oni jsou bez utěšitele.

2 Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli,

více nežli živé, kteří ještě žijí.

3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není

a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.

4 Viděl jsem též všechno pachtění

i vše, co prospěšného se koná,

a jak přitom jeden na druhého žárlí.

Také to je pomíjivost a honba za větrem.

5 Hlupák skládá ruce v klín

a užírá se.

6 Lepší na dlaň odpočinku

než hrstě plné pachtění a honby za větrem.

7 A znovu jsem pohleděl,

jak všechno pod sluncem je pomíjivé.

8 Někdo je sám a nikoho nemá,

ani syna ani bratra,

a všechno jeho pachtění nebere konce,

jeho oko se bohatství nenasytí.

„Pro koho se pachtím

a sám se připravuji o pohodlí?“

Také to je pomíjivost a úmorná lopota.

9 Lépe dvěma než jednomu,

mají dobrou mzdu ze svého pachtění.

10 Upadne-li jeden,

druh jej zvedne.

Běda samotnému, který upadne;

pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.

11 Také leží-li dva pospolu,

je jim teplo;

jak se má však zahřát jeden?

12 Přepadnou-li jednoho,

postaví se proti nim oba.

A nit trojitá se teprv nepřetrhne!

13 Lepší nuzný moudrý chlapec

než starý král, ale hloupý,

který nedovede přijmout poučení.

14 Vyšel z vězení a stal se králem,

narodil se jako chuďas a došel království.

15 Shledal jsem, že všichni živí,

ti, kdo chodí pod sluncem,

byli při tom druhém,

při chlapci, jenž nastoupil po něm.

16 Nesčetný byl všechen lid,

jemuž byl v čele,

ale radovat se z něho nebude už příští pokolení

. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.

17 Dej si pozor na každý krok,

když jdeš do Božího domu.

Pohotovější buď k slyšení

než k přinášení obětí jak hlupáci;

ti ani nevědí, že činí něco zlého.

Kazatel, kapitola 5

1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci,

když máš pronést slovo před Bohem;

vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi,

tak ať jsou nemnohá tvá slova.

2 Po mnohé lopotě přichází sen;

hlupák se ozývá mnoha slovy.

3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem,

splň jej bez meškání,

neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení

. Co slíbíš, to splň!

4 Lépe je, když neslibuješ,

než když slíbíš a nesplníš.

5 Nedovol svým ústům,

aby svedla ke hříchu tvé tělo,

neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“

Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl,

a zničit dílo tvých rukou?

6 Kde mnoho snů,

tam samá pomíjivost,

samá prázdná slova.

Ty se však boj Boha!

7 Uvidíš-li, že je v kraji chudý utiskován,

že je znásilňováno právo a spravedlnost,

nediv se té zvůli;

vyšší hlídá vysokého

a nad nimi jsou ještě vyšší.

8 Ale při tom všem vydává země užitek,

vždyť pole slouží i králi.

9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí,

kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti.

Také to je pomíjivost.

10 Když se rozmnožuje jmění,

množí se i příživníci.

Jaký prospěch z toho mívá vlastník?

Ledaže se na to může dívat.

11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje,

ať jí málo nebo mnoho,

ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.

12 Je zlý neduh,

který jsem pod sluncem viděl:

vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.

13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít

a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.

14 Jako vyšel z života své matky,

nahý zase odchází, jak přišel,

a za svoje pachtění si nic neodnese,

ani co by se do ruky vešlo.

15 A také to je zlý neduh:

Každý odejde, jak přišel;

jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?

16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě,

a takového hoře, nemoci a hněvu!

17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. 18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.

19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života,

protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti