Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 3.3.2015, 404. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Úvod k 1. listu Tesalonickým (Soluňanům)

1. Význam knihy
1 Sol je obecně badateli pokládán za autentický list apoštola Pavla. Jedná se o nejstarší Pavlův list a zároveň nejstarší dochovaný křesťanský dokument. Tento list je významným svědectvím o misijním úsilí apoštola Pavla.
 
2. Okolnosti vzniku
Město Soluň (Tesalonika), které se nachází v nejzazší části Termaického zálivu, založil král Kassandros v roce 315 př. Kr. a pojmenoval je po své manželce, nevlastní sestře Alexandra Velikého. Soluň byla dobyta Římany v roce 168 př. Kr., kteří z ní učinili v roce 146 př. Kr. hlavní město provincie Makedonie. Po bitvě u Filip v roce 42 př. Kr. se Soluň stala „svobodným městem“ [civitas libera] s vlastním senátem, shromážděním lidu (srov. Sk 17,5) a vlastními magistráty (srov. Sk 17,6.8). Město mělo velký význam pro obchod díky své výhodné poloze (leželo na hlavní obchodní cestě Via Egnatia) a přístavu, který patřil mezi největší v Egejském moři.
Apoštol Pavel přišel do Soluně z Filip (1 Sol 2,2; srov. Sk 16,39n: společně se Silasem a Timotejem) při své druhé misijní cestě. O jeho tamějším působení se dovídáme z Sk 17,1-9. Doba pobytu Pavla v Soluni se dá těžko odhadnout. Sk 17,2 mluví o třech sobotách, kdy apoštol Pavel kázal v židovské synagoze. Doba působení však zřejmě musela být delší. Po svém odchodu měl Pavel záměr ještě více než jednou přijít do Soluně, ale satan mu v tom zabránil (1 Sol 2,17-20). Potom tam vyslal z Athén alespoň svého spolupracovníka Timoteje (1 Sol 3,1n.6), který mu doručil radostnou zprávu o víře a lásce v této církevní obci (1 Sol 3,6-8). Místo pobytu Pavla při napsání dopisu je nám neznámé a tak musí být odvozeno pouze na základě hypotéz. Zmínka o Timotejovi a Silvánovi v 1 Sol 1,1, kteří se setkali s Pavlem podle Sk 18,5 v Korintu, přináší možnost vzniku tohoto listu v tomto městě. Z této hypotézy se dá odvodit též doba napsání: r. 50 po Kr.
 
3. Struktura a obsah
1.       Začátek listu (1,1-10)
1.1.         Preskript (1,1)
1.2.         Díkůvzdání (1,2-10)
2.       Apoštol Pavel a církevní obec v Soluni (2,1-3,13)
2.1.         Pavlovo jednání v Soluni (2,1-12)
2.2.         Další díkůvzdání za přijetí evangelia (2,13-16)
2.3.         Pavlova starostlivost o církevní obec (2,17-3,13)
3.       Napomenutí a poučení (4,1-5,22)
3.1.         Život v čistotě a lásce (4,1-12)
3.2.         Druhý příchod Páně – paruzie (4,13-5,11)
3.3.         Křesťanský život v církvi (5,12-22)
4.       Závěr listu (5,23-28)
4.1.         Závěrečné napomenutí (5,23-25)
4.2.         Výzva k vyřízení pozdravu (5,26-27)
4.3.         Eschatokol – přání požehnání (5,28)
 
4. Literární a teologický charakter
Teologie celého listu je zaměřena na očekávání „paruzie – příchodu Krista“ (srov. 1,9n; 2,19; 3,13; 4,13-18; 5,23). Zvěstované poselství apoštolem Pavlem v Soluni má silný trinitární charakter: 1) soluňská církev je „v Bohu Otci“ (1,2; srov. 2,4); křesťané jsou „Bohem milovaní“ (1,2-4); 2) Boží Syn, Ježíš Kristus: jeho zmrtvýchvstání je představeno jako základ jeho moci vykoupit člověka od Božího „hněvu“. Ježíšův druhý příchod je dovršení Božího díla spásy, které se skrze něj uskutečňuje (2,19; 3,13; 4,16; 5,2.23). 3) Pavlovo kázání evangelia bylo dílem Ducha svatého, které probudilo víru u Soluňanů (1,5-6). Dopis, který posílá apoštol Pavel do Soluně, není adresován jednotlivci, ale „církvi“ (1,1), ve které má být veřejně přečten (5,27). Jedná se zde o nejstarší doklad o tom, že se Pavlovy listy veřejně předčítaly v křesťanských shromážděních. Přestože Pavel pobýval v Soluni nejvýše několik měsíců, vybízí věřící, aby uznávali ty, kdo jsou v církevní obci představenými (5,12). Jak tito lidé nabyli tohoto postavení? Na základě Sk 14,23 můžeme usuzovat, že je Pavel ustanovil před svým odchodem ze Soluně. Pavel se obrací na Soluňany 14krát oslovením „bratři“ – k délce listu se jedná o intenzivní použití. Tento list obsahuje rovněž výzvu k získání úcty u nekřesťanů (4,12: „těch, kdo stojí mimo“). V neposlední řadě 1 Sol poskytuje svědectví o úspěchu Božího slova (2,13).
 
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
O. Knoch, První a druhý list Soluňanům, MSKNZ, 12, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček

1. Tesalonickým, kapitola 1

1 Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. 2 Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; 3 před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. 4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7 Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. 8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Achaji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému 10 a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

1. Tesalonickým, kapitola 2

1 Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný. 2 Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží. 3 Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. 4 Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. 5 Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek! 6 Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných; 7 ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti. 8 Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!

9 Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. 10 Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. 11 Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti 12 napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.

13 Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. 14 Nesete podobný úděl jako církve Boží v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku. Vytrpěli jste stejné věci od svých vlastních krajanů jako církve v Judsku od židů. 15 Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi, 16 když nám brání kázat pohanům cestu spásy. Tak jen dovršují míru svých hříchů. Už se však na nich ukazuje konečný hněv Boží.

17 Bez vás, bratří, byli jsme jako sirotci, i když to bylo nakrátko a jen tělem, ne srdcem; tím usilovněji jsme vás toužili spatřit. 18 Proto jsme k vám chtěli přijít, já, Pavel, víc než jednou, ale satan nám v tom vždy zabránil. 19 Vždyť kdo je naše naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy? 20 Ano, vy jste naše sláva a radost.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti