Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 11.3.2015, 411. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Jób, kapitola 10

1 Život mě omrzel,

dám teď volný průchod svému lkání,

budu mluvit v hořkosti své duše.

2 Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej,

dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.

3 K čemu je ti dobré, že mě týráš?

Zprotivil se ti výtvor tvých rukou,

že dáváš zářit záměrům svévolníků?

4 Cožpak máš tělesné oči,

což se díváš stejně jako člověk?

5 Jsou tvoje dny jako dny člověka,

léta tvá jako dny muže,

6 že vyhledáváš můj přečin

a že pátráš po mém hříchu? 7

Vždyť víš, že svévolník nejsem

a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.

8 Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy,

a teď najednou mě hubíš.

9 Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu

a že mě obracíš v prach.

10 Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko

a jako sýr nenechal srazit?

11 Přioděl jsi mě kůží a masem,

propletls mě šlachami a kostmi,

12 nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život

a tvůj dohled střežil mého ducha.

13 Ale ve svém srdci ukryls toto

– bylo to tvým úmyslem, to vím – :

14 že proti mně budeš ve střehu, jestliže zhřeším,

že nenecháš bez trestu můj přečin.

15 Běda mně, kdybych byl svévolně jednal!

Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám,

hanbou přesycen vidím své pokoření.

16 Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil,

svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.

17 Stavěl bys proti mně nové svědky,

stupňoval své roztrpčení na mě,

vystřídaly by se u mne celé voje.

18 Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna!

Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.

19 Byl bych, jako bych nikdy nebyl,

byl bych nesen ze života matky k hrobu.

20 Což není mých dnů tak málo?

Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

21 dřív než půjdu tam, odkud návratu není,

do země temnot a šeré smrti,

22 do země temné jak mračno,

do šera smrti, kde není řádu,

kde záblesk svítání je jako mračno.“

Jób, kapitola 11

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi?

Má mluvka být v právu?

3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet?

Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?

4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí,

jsem před tebou čistý.‘

5 Jen kdyby Bůh promluvil

a otevřel rty proti tobě,

6 prozradil by ti taje moudrosti:

dvojnásobný trest k záchraně vede.

Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.

7 Dokážeš vystihnout Boha

či obsáhnout dokonalost Všemocného,

8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat?

Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?

9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.

10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?

11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není.

12 Může tupec dostat rozum?

Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

13 Jestliže teď napravíš své srdce

a vztáhneš své ruce k Bohu,

14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností,

nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,

15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny,

budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,

16 zapomeneš na trápení,

bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.

17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne,

chmury obrátí se v jitro.

18 Doufej, naděje ti kyne,

pohleď, budeš uléhat v bezpečí.

19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí,

získat tebe budou si přát mnozí,

20 kdežto svévolníkům vypoví zrak,

ztratí útočiště,

jejich nadějí je: vydechnout duši.“

Jób, kapitola 12

1 Jób na to odpověděl:

2 „Vy jste vskutku ten pravý lid,

s vámi vymře moudrost!

3 Ale já mám také rozum jako vy,

nejsem zpozdilejší než vy;

kdopak tohle neví?

4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli,

jemuž Bůh odpoví, když volá;

v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.

5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě,

sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!

6 Stany zhoubců zůstávají nerušené,

v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha,

i ten, kdo chce Boha mít v své moci.

7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě,

nebeského ptactva, ono ti to poví,

8 poučí tě i křoviska země,

mořské ryby vyprávět ti budou.

9 Kdo z nich všech by nevěděl,

že ruka Hospodinova to učinila

10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije,

duch každého lidského tvora.

11 Zda nezkouší ucho slova

jako patro ochutnává pokrm?

12 Což jen u kmetů je moudrost

a rozumnost pouze v dlouhém věku?

13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla,

u něho je rozvaha i rozum.

14 Co rozboří, nikdo nezbuduje,

zavře dveře za někým a otevřít je nelze.

15 Když zadrží vody, přijde sucho,

když je vypustí, pak podvracejí zemi.

16 U něho je moc i pohotová pomoc,

patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.

17 Rádce odvádí vysvlečené,

ze soudců činí ztřeštěnce,

18 pouta králů rozvazuje,

pásem ovazuje jejich bedra,

19 kněze odvádí vysvlečené,

vyvrací prastaré rody,

20 odnímá řeč spolehlivým,

starcům bere soudnost,

21 opovržením zahrne urozené,

uvolňuje hráze řečišť,

22 odkrývá hlubiny temnot

a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,

23 pronárodům dává vzrůst i zánik,

rozprostírá pronárody i odvádí je,

24 bere rozum náčelníkům lidu země,

zavádí je do bezcestných pustot,

25 aby tápali v temnotě beze světla,

ano, zavádí je jako opilého.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti