Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 13.3.2015, 413. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Jób, kapitola 16

1 Jób na to odpověděl:

2 „Slyšel jsem už mnoho podobného,

těšíte mě všichni jen trápením.

3 Kdypak skončí to mluvení do větru?

Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš?

4 Také bych mohl mluvit jako vy,

kdybyste vy byli na mém místě,

ohánět se proti vám slovy,

potřásat nad vámi hlavou.

5 Já bych vám však svými ústy dodával odvahu,

svými rty bych šetrně projevil soustrast.

6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti,

když od toho upustím, co ztratím?

7 Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností,

že jsi zpustošil celou mou pospolitost.

8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka,

je jím má vychrtlost,

ta mi to do očí dokazuje.

9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě,

skřípe na mě svými zuby;

můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.

10 Dokořán na mě otvírají ústa,

potupně mě políčkují

a všichni se na mě hrnou.

11 Bůh mě dal v plen padouchovi,

napospas mě vydal spárům svévolníků.

12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal,

uchopil mě za šíji a roztříštil mě;

učinil mě svým terčem.

13 Obklíčili mě jeho střelci,

nelítostně roztíná mé ledví,

moji žluč vylévá na zem.

14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný,

doráží na mě jako bohatýr.

15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici,

svůj roh jsem do prachu sklonil.

16 Tvář mi opuchla od pláče,

na má víčka padlo šero smrti,

17 ač násilí na mých rukou nelpí

a má modlitba je ryzí.

18 Země, krev mou nepřikrývej,

můj křik ať nenajde místa klidu!

19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích,

můj přímluvce je na výšinách.

20 Ať se mi přátelé posmívají,

moje oko hledí v slzách k Bohu.

21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem,

lidskému synu před jeho bližním.

22 Vždyť až přejde počet mých let,

půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.

Jób, kapitola 17

1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly,

jen hrob mi zbývá.

2 Co posměšků zakouším,

stále mě napadají, oka nezamhouřím.

3 Slož u sebe za mě záruku,

kdo jiný by se zaručil rukoudáním?

4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil,

a proto je nevyvýšíš.

5 Přátelům se pochlebuje,

vlastním synům vypovídá zrak.

6 Učinil mě pořekadlem lidu,

tím, na nějž se plivá.

7 Můj zrak pohasl hořem,

všechny mé údy jsou už jen stín.

8 Poctiví nad tím žasnou,

nevinný je pobouřen rouhačem.

9 Spravedlivý se však přidrží své cesty,

kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.

10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte,

moudrého však mezi vámi nenacházím.

11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí,

přání mého srdce ztroskotala.

12 Noc vydávají za den,

mluví o světle, kde temnota je blízko.

13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem,

lože si ustelu ve tmách.

14 Jámě řeknu: ‚Tys můj otec,‘

červům: ‚Matko má, má sestro.‘

15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?

16 Závory podsvětí zapadnou,

až se spolu do prachu uložíme.“

Jób, kapitola 18

1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:

2 „Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči?

Rozvažte to a pak budem mluvit.

3 Proč jsme ceněni jak dobytek,

jsme snad nečistí ve vašich očích?

4 Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš,

kvůli tobě má být opuštěna země,

má se skála přemístit ze svého místa?

5 Avšak světlo svévolníka zhasne,

plamen jeho ohně nezazáří,

6 světlo v jeho stanu ztemní,

zhasne nad ním jeho kahan.

7 Těsno bude jeho rázným krokům,

vlastní plány přivedou ho k pádu,

8 nohama se zaplete do sítě,

prochází se po pletivu nad pastí,

9 za patu se chytí do osidla,

zadrhne se kolem něho smyčka.

10 Na zemi je ukryt na něj provaz,

nástraha na něho na pěšině.

11 Ze všech stran ho přepadají hrůzy,

ženou se mu v patách.

12 Ať vychrtne jeho síla,

bědy ať mu připraví pád!

13 Ať po kusech sžírá jeho kůži,

ať mu Kníže smrti pozře údy.

14 Vytržen z bezpečí svého stanu

musí kráčet v náruč Krále hrůzy.

15 V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo,

po jeho příbytku bude roztroušena síra.

16 Zdola mu uschnou kořeny

a svrchu mu uvadnou větve.

17 Jeho památka vymizí ze země,

nezůstane po něm nikde jméno.

18 Vyženou ho ze světla do temnot,

zapudí ho pryč ze světa.

19 Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu,

z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne.

20 Nad jeho dnem strnou děsem na západě,

na východě se jich zmocní hrůza.

21 Tak to dopadne s příbytky bídáků,

s místem, kde neznali Boha.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti