Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 14.3.2015, 414. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Jób, kapitola 19

1 Jób na to odpověděl:

2 „Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?

3 Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti.

Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?

4 I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.

5 Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami?

6 Uznejte přece, že mi Bůh křivdí,

zatáhl kolem mne loveckou síť.

7 Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi,

o pomoc volám a zastání není.

8 Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít,

mé stezky obestřel temnem.

9 Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy.

10 Ze všech stran mě boří, abych zašel,

vyvrátil mou naději jako strom.

11 Rozpálil se na mě hněvem,

považuje mě za svého protivníka.

12 Společně přitáhly jeho houfy,

navršily proti mně svou cestu

a táboří kolem mého stanu.

13 Mé bratry ode mne vzdálil,

moji známí se mi odcizili,

14 moji příbuzní mě opustili,

kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.

15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího,

v jejich očích jsem cizozemec.

16 Když zavolám na otroka, neodpoví,

svými ústy se ho musím doprošovat.

17 Můj dech se oškliví i mé ženě,

vlastním dětem páchnu.

18 I padouši se mě štítí,

když chci povstat, spílají mi,

19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí,

ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády.

20 Jsem vyzáblý, kost a kůže,

vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.

21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji,

neboť se mě dotkla ruka Boží.

22 Proč mě pronásledujete jako Bůh

a nemůžete se nasytit mého masa?

23 Kéž by byly mé řeči sepsány,

vyznačeny jako nápis

24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!

25 Já vím, že můj Vykupitel je živ

a jako poslední se postaví nad prachem.

26 A kdyby mi i kůži sedřeli,

ač zbaven masa, uzřím Boha,

27 já ho uzřím, pro mne tu bude,

mé oči ho uvidí, ne někdo cizí,

mé ledví po tom prahne v mém nitru.

28 Říkáte: ‚Jak ho chytit?‘

Ve mně prý je příčina všeho.

29 Lekejte se meče.

Mečem na nepravosti je rozhořčení.

Poznáte soud Všemocného.“

Jób, kapitola 20

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

2 „Jak tak o tom přemítám, musím odporovat,

proto abych si pospíšil.

3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím,

ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.

4 Což nevíš, že je to tak odjakživa,

od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,

5 že plesání svévolníků trvá krátce

a radost rouhačů jen okamžik?

6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi

a jeho hlava se dotýká oblaků,

7 navždy zanikne tak jako jeho výkal,

a kdo jej vídali, řeknou: ‚Kde je?‘

8 Odlétne jak sen a nenajdou ho,

bude zaplašen jako vidění noční.

9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne,

nikdo ho na jeho místě neuvidí.

10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným,

vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.

11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti,

i ta s ním ulehne do prachu.

12 Aťsi mu zloba připadá v ústech sladká

a přechovává ji pod jazykem,

13 kochá se v ní, nevzdá se jí,

zadržuje ji na svém patře,

14 jeho pokrm se mu v útrobách změní,

stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.

15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej,

Bůh mu jej vyžene z břicha.

16 Bude sát zmijí jed,

hadí jazyk ho zabije.

17 Nebude se dívat na tekoucí vody,

na řeky, potoky medu a mléka.

18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej,

nad ziskem z obchodu nebude jásat.

19 Odstrkoval a opouštěl nuzné,

uchvátil dům, ač jej nestavěl.

20 V nitru však nepoznal klidu,

to, po čem dychtil, ho nezachrání.

21 Před jeho žravostí nic neobstálo,

proto jeho blahobyt nebude trvalý.

22 I při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko,

dopadnou na něho ruce všech bědných.

23 Jen ať si plní své břicho,

Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv,

jeho útroby zasáhne prškou šípů.

24 Bude prchat před železnou zbrojí

a prostřelí ho bronzový luk.

5 Střela pronikne mu zády,

blesk jeho žlučí;

zajde obklopen přízraky.

26 Všechna temnota je pro něj uchována,

pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk,

zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.

27 Nebesa zjeví jeho nepravost

a země povstane proti němu.

28 Výnos jeho domu se přestěhuje jinam,

rozplyne se v den Božího hněvu.

29 To je úděl svévolného člověka, určený Bohem,

Bohem mu přiřčené dědictví.“

Jób, kapitola 21

1 Jób na to odpověděl:

2 „Poslouchejte dobře mou řeč,

potěšíte mě tím.

3 Strpte, abych též promluvil;

až domluvím, posmívej se.

4 Týká se mé lkání jen člověka?

Což nemám důvod být netrpělivý?

5 Obraťte se ke mně, užasnete;

dejte si na ústa ruku:

6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou,

mého těla se zmocňuje zděšení.

7 Proč naživu zůstávají svévolníci?

Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,

8 své potomstvo mají pevně kolem sebe,

své potomky mají před očima,

9 v jejich domech je pokoj beze strachu,

Boží hůl na ně nedopadá.

10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo,

jejich kráva se otelí a nezmetá.

11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence

a jejich děti skotačí.

12 Hulákají při bubínku a citeře

a radují se za zvuku flétny.

13 Tráví své dny v pohodě

a do podsvětí sestupují v mžiku.

14 Bohu říkají: ‚Jdi pryč od nás,

nechcem o tvých cestách vědět.

15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit,

co nám prospěje obracet se na něj?‘

16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou.

Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků.

17 Jak náhle hasne kahan svévolníků

a přicházejí na ně bědy!

Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu,

18 jsou jak sláma ve větru

a jako plevy uchvácené vichrem.

19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům.

Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal!

20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu,

vypije si kalich rozhořčení Všemocného.                                           

21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm,

když je počet jeho měsíců odměřen?

22 Bude někdo učit Boha vědomostem?

On soudí přece i vysoko postavené.

23 Jeden zemře v plném květu,

zcela bezstarostný, klidný,

24 jeho dížka je plná mléka

a jeho kosti jsou prosáklé morkem.

25 Druhý zemře s hořkou duší,

aniž okusil co dobrého.

26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.

27 Hle, já vím, co zamýšlíte,

vaším záměrem je způsobit mi příkoří.

28 Říkáte zajisté: ‚Kde je dům urozeného?

Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?‘

29 Což jste se neptali mimojdoucích,

neporozuměli jste jejich znamením?

30 V den běd bude zlý ušetřen,

bude odnesen v den hrozné prchlivosti.

31 Kdo mu vytkne jeho cestu,

kdo mu odplatí za to, co napáchal?

32 Až bude odnesen do hrobky,

nad jeho rovem se bude bdít.

33 Hroudy v jámě budou mu lehké;

potáhnou se za ním všichni lidé,

bude jich před ním bezpočet.

34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy?

Vaše odpovědi – samá věrolomnost.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti