Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 18.4.2015, 442. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Izajáš, kapitola 9

1 Lid, který chodí v temnotách,

uvidí velké světlo;

nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti,

zazáří světlo.

2 Rozmnožil jsi národ,

rozhojnil jsi jeho radost;

budou se před tebou radovat,

jako se radují ve žních,

tak jako jásají ti,

kdo se dělí o kořist.

3 Neboť jho jeho břemene

a hůl na jeho záda

i prut jeho poháněče

zlomíš jako v den Midjánu.

4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy

a každý plášť vyválený v prolité krvi

budou k spálení, budou potravou ohně

5 Neboť se nám narodí dítě,

bude nám dán syn,

na jehož rameni spočine vláda

a bude mu dáno jméno:

„Divuplný rádce, Božský bohatýr,

Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

6 Jeho vladařství se rozšíří

a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově

a na jeho království.

Upevní a podepře je právem

a spravedlností od toho času až navěky.

Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

7 Slovo poslal Panovník proti Jákobovi

a dopadlo na Izraele.

8 Všechen lid o tom zvěděl,

Efrajim i obyvatelé Samaří.

V pýše a velikášství srdce však říkají:

9 „Co bylo z cihel, spadlo,

vystavíme to z kvádrů;

smokvoně byly vykáceny,

nahradíme je cedry.“

10 I pozvedl Hospodin proti nim protivníky – Resína –

a popudil proti nim jejich nepřátele:

11 z východu Arama,

ze západu Pelištejce,

aby plnými ústy požírali Izraele.

Tím vším se jeho hněv neodvrátil

a jeho ruka zůstává napřažena.

12 Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil,

Hospodina zástupů se nedotazovali.

13 Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas,

palmovou ratolest i sítinu v jediný den.

14 Stařec a vznešený jsou ona hlava

a prorok učící klam je onen ocas.

15 Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci

a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni.

16 Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů

a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval,

protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci,

bludně mluví každá ústa.

Tím vším se jeho hněv neodvrátil

a jeho ruka zůstává napřažena.

17 Avšak jejich svévole hoří jako oheň,

požírá bodláčí a křoví,

zapaluje houštiny lesa

a kouř se vířivě vznáší.

18 Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů

a lid se stal potravou ohně;

nikdo nemá soucit ani s bratrem.

19 Hltá, co je napravo, a zůstává hladový,

požírá nalevo, a sytý není,

požírá maso své vlastní paže,

20 Manases Efrajima, Efrajim Manasesa

a na Judu se vrhají společně.

Tím vším se jeho hněv neodvrátil

a jeho ruka zůstává napřažena.

Izajáš, kapitola 10

1 Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení

těm, kdo předpisují plahočení,

2 nuzným odnímají možnost obhajoby,

utištěné mého lidu zbavují práva;

jejich kořistí jsou vdovy

a sirotky olupují.

3 Co si počnete v den navštívení,

až se z dálky přižene zkáza?

Ke komu se utečete o pomoc,

kde zanecháte svoji slávu?

4 Nezbude než sklonit se mezi vězně

či zůstat ležet mezi zabitými.

Tím vším se jeho hněv neodvrátil

a jeho ruka zůstává napřažena.

5 „Běda Asýrii, metle mého hněvu,

té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv.

6 Posílám ji na rouhavý pronárod,

proti lidu, proti němuž plane má prchlivost;

dávám jí příkaz,

aby kořistila a kořistila, loupila a loupila,

aby jej šlapala jako hlínu na ulicích.

7 Ona si to však představit nedovede,

neuvažuje o tom v svém srdci,

myslí jen na to, jak by vyhubila,

jak by vymýtila nemálo pronárodů.

8 Říká: ‚Což nejsou mí velitelé zároveň králi?

9 Což nedopadlo Kalno jako Karkemíš?

Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?‘

10 Jako sáhla moje ruka po královstvích bůžků –

a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské –,

11 cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím,

jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?“

12 Až Panovník přivede ke konci celé své dílo

na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne:

„Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce,

i to, co je v jeho povýšených očích proslavené,

13 neboť řekl:

‚Vykonal jsem to silou své ruky

a svou moudrostí – vždyť se v tom vyznám.

Zrušil jsem hranice národů,

co nakupily, to jsem vydrancoval

a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu.

14 Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů;

jako se vybírají opuštěná vejce,

tak jsem vybral celou zemi.

Nikdo ani křídlem nezamával,

nikdo zobák neotevřel a nepípl.‘

15 Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká?

A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže?

Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá,

nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“

16 Proto pošle Pán, Hospodin zástupů,

na asyrské vypasence úbytě

a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně.

17 Světlo Izraelovo se stane ohněm

a jeho Svatý plamenem.

Ten bude hořet a pozře její křoví

a bodláčí v jediný den.

18 I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy,

jako choroba užírá chorého.

19 Stromů v jejím lese zůstane tak málo,

že je spočítá i chlapec.

20 V onen den se pozůstat,ek Izraele

s uprchlíky domu Jákobova

nebude už opírat o toho, který ho bije,

ale bude se věrně opírat o Hospodina,

Svatého, Boha Izraele.

21 Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba,

k Bohu – bohatýru.

22 Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli,

jak mořského písku,

vrátí se k němu jen pozůstatek.

Je rozhodnut skoncovat,

jako záplava se valí spravedlnost.

23 Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec,

a to po celé zemi.

24 Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: „Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt. 25 Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí.“ 26 Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt.

27 V onen den ti spadne z ramen její břímě

a její jho z šíje,

jho se z tebe sesmekne jak po oleji.

28 Už táhne na Aját, prošel Migrónem

a zbroj si v Michmásu složil.

29 Prošli průsmykem.

Řekli: „Přenocujeme v Gebě.“

Ráma se třásla,

Saulova Gibea se dala na útěk.

30 Pronikavě křič, galímská dcero,

Lajšo, napjatě poslouchej,

odpověz, Anatóte.

31 V Madméně je poplach,

gebímští obyvatelé hledají záštitu.

32 Ještě dnes stane v Nóbu

a rukou mávne proti hoře sijónské dcery

proti pahorku jeruzalémskému.

33 Hle, Pán, Hospodin zástupů,

hrozivou silou klestí větvoví,

pyšně se tyčící stromy jsou porubány,

i ty nejvyšší jsou poníženy.

34 Železem bude vysekáno lesní houští,

Libanón padne rukou Vznešeného.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti