Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 22.4.2015, 445. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Izajáš, kapitola 16

1 Pošlete beránka Vládci země

ze Sely pouští na horu sijónské dcery.

2 I budou jako vyplašení ptáci,

vyhnaní z hnízda,

moábské dcery při arnónských brodech.

3 „Svolejte radu, učiňte rozhodnutí.

V samé poledne ať je tvůj stín jak noc,

ukryj zahnané, neprozraď vyplašené;

4 Moábe, ať moji zahnaní jsou tvými hosty,

před zhoubcem buď jejich skrýší.

Utlačovatel, ten vezme za své, zhouba skončí.

Ze země vymizejí ti, kdo ji podupali.

5 Trůn bude upevněn milosrdenstvím

a dosedne na něj v Davidově stanu ten,

jenž bude soudit věrně, vyhledávat právo,

rázně uplatňovat spravedlnost.“

6 Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného,

o pyšné jeho povýšenosti a bezmezné zpupnosti;

k ničemu nejsou jeho žvásty.

7 Proto bude Moáb kvílet nad Moábem,

všichni budou kvílet.

Touhou po kírcheresetských hrozinkových koláčích

budou vzdychat úplně zdeptáni.

8 Vždyť zvadly viničné terasy Chešbónu,

sibemská vinná réva.

Páni pronárodů otloukli to ušlechtilé révoví,

jež dosahovalo až k Jaezeru,

vinulo se až k poušti,

jeho výhonky se rozbujely

a pronikly za moře.

9 Proto pláči s plačícím Jaezerem,

nad sibemskou vinnou révou.

Svlažuji tě svými slzami, Chešbóne a Eleále,

neboť při tvé letní sklizni a tvém vinobraní

přestane vaše výskání.

10 Přestaly v sadu radost a jásot,

na vinicích se už neplesá a nehlaholí,

nikdo nelisuje v lisu víno,

tvému výskání jsem učinil přítrž.

11 Proto všechno ve mně nad Moábem jak citera sténá,

mé nitro lká nad Kír-cheresem.

12 Až se Moáb ukáže před svými bohy

a na posvátné návrší se dotrmácí,

až vstoupí do své svatyně, aby se modlil,

ničeho nedosáhne.

13 Toto je slovo, které už tehdy Hospodin promluvil o Moábovi. 14 Nyní Hospodin promluvil:

„Za tři léta, jako jsou léta nádeníka,

zlehčena bude sláva Moábova

u celého jeho početného davu;

zůstane mu malá, bezvýznamná hrstka.“

Izajáš, kapitola 17

1 Výnos o Damašku:

„Hle, Damašek přestane být městem,

stane se hromadou sutin.

2 Opuštěná města Aróeru budou patřit stádům;

tam budou odpočívat a nikdo je nevyděsí.

3 Zanikne pevnost v Efrajimu

i království v Damašku.

S pozůstatkem Aramejců

to dopadne jako se slávou Izraelců,

je výrok Hospodina zástupů.“

4 „V onen den vybledne Jákobova sláva

a jeho tučné tělo zhubne.

5 Bude tomu, jako když se při žni sklízí obilí,

když se do náručí shromažďují klasy,

jako když se klasy posbírají v dolině Refájců.

6 Zbudou pak jen paběrky jako při srážení oliv,

dvě tři olivky na samém vršku

a čtyři pět na plodných větvích,

je výrok Hospodina, Boha Izraele.“

7 V onen den vzhlédne člověk k tomu, který ho učinil, a jeho oči budou patřit k Svatému Izraele. 8 Už nebude vzhlížet k oltářům, dílu vlastních rukou, ani nebude patřit na to, co vyrobil svými prsty, na posvátné kůly a kadidlové oltáříky.

9 V onen den budou jeho záštitná města jako opuštěné a houštím zarostlé vrcholky, jež pronárody opustily před syny Izraele; zpustnou.

10 Vždyť jsi zapomněla na Boha, svou spásu,

nepamatovala jsi na svoji záštitnou skálu.

Proto vysazuješ sadbu rozkoší

a pěstuješ cizokrajnou révu.

11 V den, kdy je sázíš, oplocuješ je,

za jitra pečuješ, aby tvá setba vyrašila.

Ale žeň prchne v den nemoci

a bolesti nevyléčitelné.

12 Běda! Hluk četných čeledí lidských hlučí jak hlučící moře,

hukot národů hučí podoben hukotu dravých vod.

13 Národy hučí jak hukot mnohých vod,

leč okřikne je a utekou daleko,

hnány jako plevy větrem po horách

a jako chmýří ve vichřici.

14 Z večera ještě plno hrůzy,

a než vzejde jitro, je po všem.

Takový je úděl těch, kteří nás plení,

los těch, kdo nás olupují.

Izajáš, kapitola 18

1 Běda zemi okřídleného hmyzu při řekách Kúše;

2 posílá vyslance po moři,

po vodní hladině v plavidlech šáchorových.

Jděte, poslové hbití,

k urostlému pronárodu s lesklou pletí,

k lidu daleko široko obávanému,

k pronárodu nesrozumitelné řeči,

který poražené pošlapává,

jehož zemí protékají řeky!

3 Všichni obyvatelé světa,

vy, kdo přebýváte na zemi,

až se vyzdvihne na horách korouhev, uvidíte,

až se zatroubí na polnici, uslyšíte.

4 Neboť Hospodin mi praví toto:

„Klidně budu přihlížet ze svého stanoviště,

budu jak sálavé horko v záři slunce,

jako rosný oblak v horku žní.

5 Přede žněmi, když odkvete réva

a květenství se promění ve zrající hrozen,

tu se jalové výhonky odřežou vinařským nožem

a odnože se odstraňují, vylamují.

6 Vesměs budou zanechány dravému ptactvu hor

a zvířectvu země,

takže dravé ptactvo na nich stráví léto

a veškeré zvířectvo země na nich bude zimovat.“

7 V onen čas bude přinášena Hospodinu zástupů pocta od urostlého lidu s lesklou pletí, od lidu široko daleko obávaného, od pronároda nesrozumitelné řeči, který poražené pošlapává, jehož zemí protékají řeky. Přinese ji na místo, kde přebývá jméno Hospodina zástupů, na horu Sijón.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti