Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 16.7.2015, 512. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Úvod ke knize Izaiáš

Kniha Izaiáš
 
1. Izaiáš (Iz 1–39)
 
Osobnost a kniha
Prorok, jehož jméno značí Hospodin je spása, pocházel z Jeruzaléma, z urozeného rodu, narodil se kolem r. 765; jeho působení trvalo zhruba do konce VIII. stol., ale týkalo se jen některých kritických momentů, mezi nimiž nemáme o něm žádné zprávy.
Izaiáš je povolán za proroka v r. 740 – v této 1. fázi kritizuje rozmařilost obyvatel obou království, která bude potrestána (kap. 1–5); v období syrsko-efraimské války (kolem r. 735) varuje před spojenectvím s protiasyrskou koalicí, povzbuzuje k důvěře v Boha (kap. 1–6); kolem r. 724 ohlašuje brzký zánik Samaří (kap. 28); do začátku vlády Ezechiášovy (asi r. 716) spadají výroky proti národům (kap. 13–23); nezdařené Sancheribovo tažení proti Jeruzalému r. 701 je vylíčeno v kap. 36–39.
Přímé Izaiášovo autorství je sporné – lze je např. s jistotou vyloučit u biografické části (kap. 36–39), též 2 tzv. apokalypsy jsou pozdějšího data; důležitá byla jeho kázání (symbolické činy jsou u něj vzácné, svým synům však dává symbolická jména).
Struktura spisu zahrnujícího Iz 1–39:
1. kap. 1–5: proroctví proti Judsku a Jeruzalému;
2. kap. 6–12: kniha Immanuelova;
3. kap. 13–23: proroctví proti národům;
4. kap. 24–27: velká apokalypsa;
5. kap. 28–33: sbírka „běda“;
6. kap. 34–35: malá apokalypsa;
7. kap. 36–39: historická vsuvka
Základní témata: obhajoba Božího práva (kritika útlaku chudých), vyvolení Siónu, proti němuž marně útočí cizí národy; Boží svatost a transcendence jako mysterium tremendum; spása přicházející od Hospodina vyžaduje nespoléhat na lidské prostředky, ale mít víru; mesianismus vázaný na davidovskou linii, vrcholící v budoucím ideálním Potomku.
Z literárního hlediska je Izaiáš geniálním básníkem – užívá velmi působivých obrazů, dovede v hutné zkratce spojit konkrétnost se vznešeností.
 
2. Deuteroizaiáš (Iz 40–55)
Anonymní prorok útěchy (srov. Iz 40,1), aktivní ke konci babylónského zajetí, jeho spis přiřazen k Izaiášovu, jelikož patří k jeho duchovním dědicům; odlišen od Izaiáše v XVIII. stol. Döderleinem; zahrnuje kap. 40–55; rozdíly jsou rázu stylistického i obsahového (rozvláčnější, méně konkrétní, s apologetickým zaměřením) – zmínka o Kýrovi předpokládá 2. pol. VI. stol. př. Kr.
Kap. 40–48 se týkají spíše Jákoba-Izraele a jejich dominantním tématem je návrat ze zajetí, líčený jako nový exodus, slavnější než byl první (Hospodin sám je povede) – tradice blízká severu; kap. 49–55 se týkají Jeruzaléma a Siónu (tradice příznačná pro jih) a jejich dominantním tématem je stvoření jako vytržení z nicoty (širší základna pro naděje zajatců a současně polemika s babylónskými kosmogonickými mýty).
 
Služebník Hospodinův
Protagonista 4 zpěvů, původně asi tvořících jednotný text, později rozdělených a včleněných do Deuteroizaiáše (Duhmova teorie z konce XIX. stol.); jejich začátek je vždy zřetelný, konec 1. a 3. je nejistý: 42,1–4 (9); 49,1–6; 50,4–9 (11); 52,13–53,12; autorem snad Deuteroizaiáš sám, do textu vřazeny jím samým nebo jeho žáky.
Služebník Hospodinův je Bohem vyvolený, obdařený jeho Duchem, poslaný k Izraeli i k jiným národům hlásat právo; narazí přitom na odpor, ale jeho utrpení a smrt mají spasitelnou hodnotu; titul Hospodinův služebník není nový ani ojedinělý ve SZ, témata zpěvů (např. monoteismus, obrácení národů) souvisejí s obsahem zbytku knihy
Různé výklady odpovídají na otázku, kdo je Hospodinův služebník: výklad kolektivní ho ztotožňuje s Izraelem nebo alespoň s jeho ideální částí, výklady individuální za ním vidí buď historickou osobnost (Jeremiáš, Deuteroizaiáš) nebo osobnost eschatologickou (nesoucí rysy někoho z minulosti); nejpravděpodobnější je spojení kolektivního a individuálního aspektu – korporativní osobnost (jedinec zastupující společenství)
Překvapivým prvkem Zpěvů je převrat v běžném chápání lidských hodnot a Božího vyvolení – oproti samozřejmému úspěchu spravedlivého zde navenek spravedlivý ztroskotá, ale právě tím splní svůj úkol (nikoli jako trest za své hříchy, nýbrž jako ospravedlnění mnohých); tyto texty přijatelně vysvětlují pohoršlivý charakter Ježíšovy smrti, ačkoli NZ výslovně Ježíše se Služebníkem neztotožňuje (výjimku tvoří např. citace Iz 53,4 v Mt 8,17) – často zmiňovaný Syn člověka však má jeho rysy.
 
3. Tritoizaiáš (Iz 56–66)
Duhm oddělil kap. 56–66 od Deuteroizaiáše a přisoudil je neznámému prorokovi označovanému jako Tritoizaiáš; zdá se, že jde o sbírku různých prorockých výroků pocházejících od více autorů a z různých období, převážně však z první doby po návratu ze zajetí (někde předpokládají chrám dosud neobnovený, jinde již obnovený).
Prorok čelí zklamání z neuskutečněných nadějí tím, že jako důvod uvádí chybějící obrácení lidu a viny v oblasti náboženské i sociální, ale také potvrzuje neodvolatelnost Hospodinových příslibů; spis má mnoho společného jak s Deuteroizaiášem tak i s Ezechielem (důraz na chrámový kult); Iz 61,1–2 cituje Lk 4,18–19 jako promulgaci Ježíšova poslání.

Izajáš, kapitola 40

1 „Potěšte, potěšte můj lid,“

praví váš Bůh.

2 Mluvte k srdci Jeruzaléma,

provolejte k němu:

Čas jeho služby se naplnil,

odpykal si své provinění.

Vždyť z Hospodinovy ruky přijal

dvojnásobně za všechny své hříchy.

3 Hlas volajícího:

„Připravte na poušti cestu Hospodinu!

Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!

4 Každé údolí ať je vyvýšeno,

každá hora a pahorek sníženy.

Pahorkatina ať v rovinu se změní

a horské hřbety v pláně.

5 I zjeví se Hospodinova sláva

a všechno tvorstvo společně spatří,

že promluvila Hospodinova ústa.“

6 Hlas toho, jenž praví: „Volej!“

I otázal se: „Co mám volat?“

„Všechno tvorstvo je tráva

a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.

7 Tráva usychá, květ vadne,

zavane-li na něj vítr Hospodinův.

Věru, lid je pouhá tráva.

8 Tráva usychá, květ vadne,

ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

9 Vystup si na horu vysokou,

Sijóne, který neseš radostnou zvěst,

co nejvíc zesil svůj hlas,

Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst,

zesil jej, neboj se!

Řekni judským městům:

„Hle, váš Bůh!

10 Panovník Hospodin přichází s mocí,

jeho paže se ujme vlády.

Hle, svoji mzdu má s sebou,

u sebe svůj výdělek.

11 Jak pastýř pase své stádo,

beránky svou paží shromažďuje,

v náručí je nosí,

březí ovečky šetrně vede.“

12 Kdopak svou hrstí odměřil vodstvo

a pídí nebesa změřil?

Kdo shrnul v odměrku všechen prach země

a hory odvážil na vahadlech,

pahorky na vážkách?

13 Kdo změřil Hospodinova ducha

a byl mu rádcem a vedl ho k poznání?

14 Kohopak o radu žádal, aby rozumnosti nabyl,

aby ho poučil o stezce práva,

naučil poznání

a seznámil ho s cestami rozumnosti?

15 Hle, pronárody jsou jako kapka ve vědru,

jak prášek na vahách.

Ale on pozvedá ostrovy jak smítko.

16 Dříví Libanónu by na oheň nestačilo,

jeho zvěř by nestačila pro zápalnou oběť.

17 Všechny pronárody nejsou před ním ničím,

jsou mu méně nežli nic, než nicota.

18 Ke komu připodobníte Boha?

Jakou podobu mu přisoudíte?

19 Řemeslník odleje modlu

a zlatotepec ji potáhne zlatem,

stříbrné řetízky přidělá zlatník.

20 Chudák, který na takovou oběť nemá,

vybere dřevo, které netrouchniví,

a vyhledá zručného řemeslníka,

aby mu zhotovil modlu, jež by se neviklala.

21 Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli?

Neoznámili vám to už na počátku?

Což nechápete,

kdo položil základy zemi?

22 Ten, který sídlí nad obzorem země,

jejíž obyvatelé jsou jako kobylky,

ten, který nebesa jak závoj roztahuje

a napíná je jako stan k obývání.

23 Ten hodnostáře za nic nemá

a jako s nicotou nakládá se soudci země

24 Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti,

sotva jejich odnož kořeny do země zapustila,

zaduje na ně a oni schnou

a vichr je odnáší jako slámu.

25 „Ke komu mě chcete připodobnit,

aby mi byl roven?“ praví Svatý.

26 „K výšině zvedněte zraky

a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?“

Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd

a všechny volá jménem;

má obrovskou sílu a úžasnou moc,

nechybí mu ani jedna.

27 Proč říkáš, Jákobe,

proč, Izraeli, mluvíš takto:

„Má cesta je Hospodinu skryta,

můj Bůh přehlíží mé právo?“

28 Cožpak nevíš?

Cožpak jsi neslyšel?

Hospodin, Bůh věčný,

stvořitel končin země,

není zemdlený, není znavený,

jeho rozumnost vystihnout nelze.

29 On dává zemdlenému sílu

a dostatek odvahy bezmocnému.

30 Mladíci jsou zemdlení a unavení,

jinoši se potácejí, klopýtají.

31 Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina,

nabývají nové síly;

vznášejí se jak orlové,

běží bez únavy,

jdou bez umdlení.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti