Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 1.8.2015, 523. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Izajáš, kapitola 51

1 Slyšte mě,

kdo usilujete o spravedlnost,

kdo hledáte Hospodina.

Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,

na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni.

2 Pohleďte na Abrahama, svého otce,

a na Sáru, která vás v bolestech porodila.

Jeho jediného jsem povolal,

požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.

3 Hospodin potěší Sijón,

potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách.

Jeho poušť změní, bude jako Eden,

jeho pustina jako zahrada Hospodinova.

Bude v něm veselí a radost,

vzdávání díků a prozpěvování.

4 „Věnuj mi pozornost, můj lide,

můj národe, naslouchej mi!

Ode mne vyjde zákon

a mé právo svitne všem lidem.

5 Má spravedlnost je blízko,

má spása vzejde,

všechny lidi bude soudit má paže.

Ve mne skládají naději ostrovy,

čekají na mou paži.

6 Pozvedněte své oči k nebi,

pohleďte dolů na zem!

Nebesa se rozplynou jako dým

a země zvetší jako roucho,

rovněž tak její obyvatelé pomřou.

Ale má spása bude tu věčně,

má spravedlnost neztroskotá.“

7 „Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost,

lide, v jehož srdci je můj zákon.

Nebojte se lidských pomluv,

neděste se jejich hanobení!

8 Moli je sežerou jako roucho,

larvy je sežerou jako vlnu,

ale má spravedlnost bude tu věčně

a moje spása po všechna pokolení.“

9 Probuď se, probuď, oděj se mocí,

Hospodinova paže!

Probuď se jako za dnů dávnověku,

za dávných pokolení!

Což právě ty jsi neskolila obludu,

neproklála draka?

10 Což právě ty jsi nevysušila moře,

vody obrovské propastné tůně,

a nezřídila v mořských hlubinách cestu,

aby vykoupení mohli přejít?

11 Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí,

přijdou na Sijón s plesáním

a věčná radost bude na jejich hlavě.

Dojdou veselí a radosti,

na útěk se dají starosti a nářek.

12 „Já, já jsem váš utěšitel.

Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá,

lidského syna, který je jak tráva?

13 Zapomínáš na Hospodina, který tě učinil,

který roztáhl nebesa a položil základy země.

Proč máš neustále, po celé dny, strach ze vzteku utiskovatele,

který ti chystal zkázu?

Kde je ten utiskovatel i se svým vztekem?“

14 Brzy se spoutanému otevře žalář;

nezemře v jámě,

ani chléb mu nebude scházet.

15 „Já, Hospodin, tvůj Bůh,

vzdouvám moře, až jeho vlny hlučí.

– Hospodin zástupů je jeho jméno. –

16 Vložil jsem ti do úst svá slova,

přikryl jsem tě stínem své ruky,

jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země,

a řekl jsem Sijónu: ‚Ty jsi můj lid.‘“

17 Probuď se, probuď,

povstaň, jeruzalémská dcero!

Pila jsi z Hospodinovy ruky

pohár jeho rozhořčení.

Ten kalich, pohár závrati,

jsi vypila až do dna.

18 Nikdo ji nevede,

žádný ze synů, jež porodila,

nikdo ji neuchopil za ruku,

žádný ze synů, jež vychovala.

19 Toto obojí tě potkalo,

a kdo s tebou cítil?

Zhouba a zkáza, hlad a meč.

Čímpak tě potěším?

20 Tvoji synové leží vysíleni

na nárožích všech ulic

jak divoká ovce v pasti

pod tíhou Hospodinova rozhořčení,

pohrůžek tvého Boha.

21 Proto slyš toto, ty utištěná,

opojená, ne však vínem:

22 Toto praví tvůj Panovník Hospodin,

tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu:

„Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati,

ten kalich, pohár mého rozhořčení;

už nikdy z něho nebudeš pít.

23 Vkládám jej do ruky těm, kdo tě sužovali,

kteří ti poroučeli:

‚Skloň se, když přecházíme kolem.‘

A ty jsi musela nastavovat záda,

byla jsi jako země,

jak ulice těm, kdo po ní chodí.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti