Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 16.9.2015, 560. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Úvod ke knize Žalmů

 

1.  Úvodní charakteristika
Kniha žalmů, která je všeobecně považována za jeden z významných náboženských textů celého lidstva, spojuje modlitbu s osobním pátráním po Bohu a s lidskou touhou zakoušet jeho spásné působení.
 
2. Titul knihy, základní charakteristika a číslování žalmů
Žalmy jsou sbírkou 150 modliteb ve formě básní. V židovském kánonu patří mezi Spisy. Nejedná se o jediné žalmy ve SZ (srov. např. Ex 15,1-18; Dt 32; Sd 5; 1 Sam 2,1-11; 2 Sam 23,1-7; Iz 12; Jon 2,3-10; Jdt 16). Mnohé starozákonní knihy popř. části knih jsou prostoupeny jazykem žalmů (srov. např. Iz 40-55; Jer; Job). Knihu Pláč by bylo možné dokonce označit za druhou kanonickou Knihu žalmů.
Hebrejský název knihy této knihy je Tehillîm (Chvály): souhrnná charakteristika žalmů co do obsahu. V křesťanské tradici je obvyklé označení pro tuto knihu „Žalmy“. Slovo žalm pochází z řeckého výrazu psalmos (hebrejsky mizmór), který slouží k označení zpěvu s hudebním doprovodem na psaltériu (řecky: psalterion = strunný hudební nástroj): formální stránka žalmů.
Hebrejská bible má shodný počet žalmů jako řecký (Septuaginta) a latinský (Vulgáta) překlad, ale liší se v jejich číslování – jde o rozdíly dané spojením dvou žalmů v jeden nebo rozdělením jednoho na dva.
 
Hebrejská bible                                                              Řecký a latinský překlad
1 – 8                                                                                            1 – 8
9 – 10                                                                                          9
11 – 113                                                                                      10 – 112
114 – 115                                                                                   113
116,1 – 9                                                                                     114
116,10 – 19                                                                                115
117 – 146                                                                                   116 – 145
147,1 – 11                                                                                  146
147,12 – 20                                                                                147
148 – 150                                                                                   148 – 150
 
3. Struktura knihy
Žaltář 150 žalmů se členění skrze čtyři doxologické závěrečné formulace Žl 41,14; 72,18-19; 89,53; 106,48 do pěti „knih“. Toto rozdělení je poměrně pozdní (snad 3. stol. př. Kr.). Uspořádání díla do pěti částí, popř. do pěti knih je v židovské tradici oblíbené a zároveň programové, jak dosvědčují Tóra, Pláč a Etiopský Henoch.
 
4. Druhy žalmů
         Nářky: Vzývání Hospodinova jména s popisem stavu nouze, prosba o záchranu, vyznání důvěry, popř. příslib díků jako anticipace očekávané záchrany (např. Žl 6; 13).
         Prosebné žalmy: Úvodní prosba se zdůrazněním bezúhonnosti, ústřední prosba s obsáhlým líčením stavu nouze, závěrečná prosba s pohledem na nepřátele a přátele (např. Žl 5; 17).
         Hymny/chvalozpěvy: Výzva ke chvále Hospodina, odůvodnění a realizace velebení, závěr (např. Žl 113; 117).
         Díkůvzdání: Ohlášení díků (oslovení Boha „ty“), vyprávění o záchraně (oslovení Boha „ty“) a pozvání společenství připojit se k díkůvzdání Bohu (např. Žl 30; 116).
         Žalmy Siónu: Jedná se o kultovní hymny, které zpřítomňují chrám na Siónu, popř. v Jeruzalémě jako Boží město a které odtud oslavují Boha potírajícího chaos (např. Žl 46; 47; 48).
         Královské žalmy: Jedná se o původně rituální kompozice, které souvisí s rozličnými slavnostmi jeruzalémského království – intronizace; svatba; oslava výročí (např. Žl 2; 45; 72; 89; 110).
         Mudroslovné žalmy: Nejsou přísně vzato modlitbami, avšak meditacemi o zdaru života, o údělu dobrých a zlých, o stvoření a o zákonu (např. Žl 1; 49; 73; 112).
         Historické žalmy: Nejde o útvary, které by epicky popisovaly historické události ze života izraelského národa, ale o skladby, ve kterých je oslavována Hospodinova dobrota a všemohoucnosti, které vyvolený lid poznával v častých Božích zásazích do jeho dějin. Mocné činy minulosti jsou připomínány, aby posilovaly důvěru v přítomnosti (srov. např. Žl 105; 135; 136).
 
5. Charakteristické rysy biblické poezie
         Hebrejská poezie se odlišuje jak od dnešních forem, tak i od klasických forem poezie řecké nebo latinské: Neobsahuje rýmy, nýbrž ji charakterizuje rytmus. Není vytvářena střídáním dlouhých a krátkých slabik, jak je tomu v klasické poezii, ale je vytvářena slovním přízvukem.
         Dalším hlavním rysem biblické poezie je paralelismus, který může být
        synonymický (myšlenka v první části je opakována v části druhé, avšak jinými slovy)
         Žl 8,5: „Co je člověk, že na něho myslíš, * co je smrtelník, že se o něho staráš?“
        nebo antitetický (druhá část verše je opakem části první)
         Žl 20,9: „Tamti se zhroutili a padli, * my však stojíme a vytrváme!“
        nebo syntetický (myšlenka obsažená v první části je v části druhé rozvinuta)
         Žl 9,18: „Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, * všichni pohané, kteří nedbají o Boha.“
         Na některých místech se opakuje poslední verš sloky, čímž vzniká refrén. Srov. např. Žl 42,6 a 12.
        Žl 42,6 : „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.“
        Žl 42,12: „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.“
         Zvláštností některých žalmů je tzv. akrostich, tzn. že jejich jednotlivé verše začínají písmeny, jak po sobě následují v hebrejské abecedě. Jsou to tzv. abecední (alfabetické) žalmy, např. Žl 111 a 112.
 
6. Teologie žalmů – obraz Boha
         Bůh je aktivně a skutečně přítomen ve stvořeném světě i v životě lidí.
         On je Bůh živý a zdroj veškerého života, věčný, neměnitelný a všudypřítomný.
         Zvláštní vlastností Boha je jeho svatost a sláva.
         Bůh Stvořitel (Žl 8).
         Boží prozřetelnost – starostlivost, ochrana: Bůh je představen jako „útočiště“, „pevnost“, „skála“, „štít“, „hrad“.
         Bůh Spasitel – v žalmech a v prorockých knihách jde o nejčastější pojmenování Boha, zejména v ustáleném oslovení: „Bože, moje spáso“ (Žl 27,9; 38,23; 51,16; 88,2; 140,8), „Bože, naše spáso“ (Žl 65,6; 79,9; 85,5).
 
7. Vznik knihy
Kniha žalmů má dlouhé a komplexní dějiny vzniku. Při jejím utváření sehrály zásadní roli rozličné dílčí sbírky, které měly vždy vlastní dějiny vzniku a vlastní teologický profil. V souvislosti se vznikem těchto dílčích sbírek obdržely jednotlivé žalmy dodatečně nadpisy. Na základě nadpisů lze stanovit v Žaltáři následující dílčí sbírky: Žaltář Davidův (Žl 3-41; 51-72; 108-110; 138-145); Žaltář Asafův (Žl 50; 73-83); Žaltář Korachův (Žl 42-49; 84-85; 87-88); Žaltář Hospodina – Krále (Žl 93-100); tzv. pesachový halel (Žl 113-118); Poutní žaltář (Žl 120-134).
Svou konečnou podobu obdržela Kniha žalmů v 2. polovině 2. století př. Kr. V této době mohla vzniknout rovněž představa o Davidovi jako autorovi celého Žaltáře. Davidovo autorství je obvyklá pseudoepigrafie, v níž král proslulý svými hudebními vlohami (srov. 1 Sam 16) a organizací liturgické hudby (srov. 1 Kron 16) figuruje jako emblematická postava dodávající celé sbírce nejvyšší autoritu. V 2 Sam 23,1 je David představen jako „líbezný pěvec žalmů Izraele“.
 
8. Význam
Kniha žalmů je nejčastěji citovanou starozákonní knihou v Novém zákoně (celkem 110 přímých citátů). Žádná jiná starozákonní kniha se v dějinách církve netěšila tak velkému zájmu a vysokému hodnocení jako Kniha žalmů. Sv. Augustin (354 – 430), biskup z Hippa, o Knize žalmů prohlašuje „Můj žaltář, moje radost“ (En. in Ps. 137,3; PL 37,1775). Alexandrijský biskup Atanáš (kolem r. 298 – 373) o ní prohlašuje: „Je jako zahrada, která má v sobě plody všech ostatních starozákonních knih, neboť jim propůjčuje vybranou chuť poezie, ale také má své plody vlastní.“ (List Marcellinovi; PG 27,12). Cassiodorus (kolem 485 – kolem 580), římský křesťanský filosof, encyklopedista a mnich, o Knize žalmů tvrdí, že je „pokladnice celého božského Písma“ (Expositio Psalmorum; CCh.SL 98,647,5). Podobným způsobem pak hodnotí Knihu žalmů Martin Luther (1483 – 1546), zakladatel protestantismu, jenž ji přirovnává k „malé Bibli“ či „enchiridionu“ (Zweite Vorrede auf den Psalter; 1528). V neposlední řadě je zapotřebí uvést, že jak v západní církvi, tak rovněž ve východní církvi tvoří žalmy páteř liturgie hodin.

 autor: Josef Hřebík

 

  

Žalmy, kapitola 132

1 Poutní píseň.

Hospodine, rozpomeň se na Davida,

na veškerou jeho usilovnou péči,

2 jak se zapřisáhl Hospodinu,

zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:

3 „Nevejdu do stanu svého domu,

nevstoupím na rohož svého lože,

4 očím nedopřeji spánku

ani víčkům podřímnutí,

5 dokud nenaleznu Hospodinu místo,

příbytek Přesilnému Jákobovu!“

6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli,

našli jsme ji na Jaarských polích.

7 Vstupme do jeho příbytku,

klanějme se před podnožím jeho nohou.

8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku,

ty sám i schrána tvé moci!

9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost,

tvoji věrní ať plesají.

10 Pro Davida, svého služebníka,

neodmítej svého pomazaného.

11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost –

nevezme to nazpět:

„Toho, jenž vzejde z tvých beder,

dosadím po tobě na trůn.

12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu

i toto mé svědectví, jemuž je budu učit,

navždy budou též jejich synové

sedat na tvém trůnu.“

13 Hospodin si totiž zvolil Sijón,

zatoužil jej mít za sídlo:

14 „To je místo mého odpočinku navždy,

usídlím se tady, neboť po něm toužím.

15 Jeho stravě budu hojně žehnat,

jeho ubožáky budu sytit chlebem.

16 Jeho kněžím dám za oděv spásu,

jeho věrní budou zvučně plesat.

17 Zde dám pučet Davidovu rohu,

svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.

18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu,

ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti