Lidé jsou povoláni volit mezi dobrem a zlem. Jsme postaveni před otázku, zda je to dobré či zlé.
My lidé jsme narozeni ke světlu, tíhneme k slunci. Někteří to vědí a žijí podle toho.
Skutečným blahoslavenstvím je jedině on sám, Ježíš. On sám je pravý chudý v duchu, pravý plačící, pravý tichý ...
Pokora nás učí dát všemu ten správný rámec.
„Jestli to uděláš, máma tě už nebude mít ráda…“
Potřebujeme světlo, které nám umožňuje učit se ze svých chyb.
Boží láska úžasně obdarovává právě tím, co je v lidských očích nepatrné a bezmocné.
Krása vzájemného a bezpodmínečného obdarovávání se, radost z rodícího se života ...