Ježíšův posel dostává velice důležitou kvalifikační podmínku: Musí být člověkem pokoje a šiřitelem pokoje.
Ježíš nás nežádá, abychom zapřeli „to, co jsme“, ale „to, čím jsme se stali“.
Je-li Bůh láska, pak to nemůže být samotářský Bůh, protože láska existuje jedině mezi dvěma či více osobami.
Poznávacím znamením Kristovy blízkosti je skutečný pokoj. Často jsme plni strachu ze své budoucnosti, strachu z nás samých, z našich hříchů nebo slabostí.
Známe Boží lásku natolik, že pro ni dokážeme být skutečně jednotni v církvi tak, jak za to prosil Pán Ježíš?
Člověk, zachovávající Ježíšovo slovo, se stává příbytkem živého Boha, Otce i jeho syna Ježíše.
„Nové přikázání vám dávám…“ Co je na tom nového? A to je právě ta otázka!
Touha po jistotě je zřejmě jedna z nejsilnějších tužeb v člověku. Jak jsme na tom my? Jaké jsou naše jistoty?
Pán je vždy tam, kde jsme. Jen ho musíme poznat, jen „otevřít oči“.