Vezmi a čti celou Bibli

 1. Význam knihy

 4. Literární a teologický charakter

¹ Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, ² jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, ³ evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ⁴ ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. ⁵ Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; ⁶ k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. ⁷ Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

⁸ Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře. ⁹ Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji ¹⁰ při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám. ¹¹ Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil, ¹² to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.

¹³ Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno. ¹⁴ Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. ¹⁵ Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.

¹⁶ Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. ¹⁷ Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

¹⁸ Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. ¹⁹ Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. ²⁰ Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. ²¹ Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. ²² Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: ²³ zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. ²⁴ Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; ²⁵ vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen.

²⁶ Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený ²⁷ a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. ²⁸ Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. ²⁹ Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, ³⁰ pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, ³¹ nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. ³² Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

¹ Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž. ² Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají. ³ Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu? ⁴ Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? ⁵ Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. ⁶ On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘. ⁷ Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. ⁸ Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. ⁹ Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; ¹⁰ avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. ¹¹ Bůh nikomu nestraní. ¹² Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. ¹³ Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. ¹⁴ Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. ¹⁵ Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. ¹⁶ Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

¹⁷ Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem ¹⁸ a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží. ¹⁹ Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, ²⁰ vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. ²¹ Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? ²² Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? ²³ Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? ²⁴ ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

²⁵ Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán. ²⁶ Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán? ²⁷ Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ. ²⁸ Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. ²⁹ Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

¹ Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? ² Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova. ³ A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? ⁴ Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář‘, jak je psáno:

‚Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.‘

⁵ Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem? ⁶ Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět? ⁷ Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? ⁸ A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!

⁹ Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, ¹⁰ jak je psáno:

‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,

¹¹ nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

¹² všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti,

není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

¹³ Hrob otevřený je jejich hrdlo,

svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,

¹⁴ jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,

¹⁵ jejich nohy spěchají prolévat krev,

¹⁶ zhouba a bída je na jejich cestách;

¹⁷ nepoznali cestu pokoje

¹⁸ a úctu před Bohem nemají.‘

¹⁹ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. ²⁰ Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

²¹ Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, ²² Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: ²³ všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; ²⁴ jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. ²⁵ Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. ²⁶ Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.

²⁷ Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. ²⁸ Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. ²⁹ Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! ³⁰ Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. ³¹ To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.