Vezmi a čti celou Bibli

¹ Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. ² Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. ³ Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. ⁴ Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. ⁵ Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ ⁶ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. ⁷ V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘! Nepřecházejte z domu do domu. ⁸ A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; ⁹ uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘ ¹⁰ Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ¹¹ ‚Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.‘ ¹² Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.

¹³ Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. ¹⁴ Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám. ¹⁵ A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! ¹⁶ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“

¹⁷ Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ ¹⁸ Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. ¹⁹ Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. ²⁰ Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

²¹ V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. ²² Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

²³ Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. ²⁴ Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

²⁵ Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ²⁶ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ ²⁷ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ²⁸ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

²⁹ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ ³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. ³¹ Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. ³² A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. ³³ Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; ³⁴ přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. ³⁵ Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ ³⁶ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ ³⁷ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

³⁸ Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, ³⁹ která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. ⁴⁰ Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ ⁴¹ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. ⁴² Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“

¹ Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ ² Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:

Otče,

buď posvěceno tvé jméno.

Přijď tvé království.

³ Náš denní chléb nám dávej každého dne.

⁴ A odpusť nám naše hříchy,

neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám.

A nevydej nás do pokušení.“

⁵ Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, ⁶ protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘ ⁷ On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘ ⁸ Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. ⁹ A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. ¹⁰ Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. ¹¹ Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? ¹² Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? ¹³ Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

¹⁴ Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily. ¹⁵ Někteří z nich však řekli: „Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ ¹⁶ Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe. ¹⁷ Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. ¹⁸ Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula. ¹⁹ Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci. ²⁰ Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ²¹ Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. ²² Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. ²³ Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

²⁴ Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ ²⁵ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. ²⁶ Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“

²⁷ Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ ²⁸ Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

²⁹ Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. ³⁰ Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. ³¹ Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je více než Šalomoun. ³² Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.

³³ Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli. ³⁴ Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. ³⁵ Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. ³⁶ Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“

³⁷ Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu. ³⁸ Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl. ³⁹ Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti. ⁴⁰ Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř? ⁴¹ Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté. ⁴² Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.

⁴³ Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. ⁴⁴ Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“ ⁴⁵ Nato mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“ ⁴⁶ On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. ⁴⁷ Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. ⁴⁸ Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců; oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky. ⁴⁹ Proto také Moudrost Boží pravila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, ⁵⁰ aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, ⁵¹ od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina. ⁵² Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“

⁵³ Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat, ⁵⁴ činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

¹ Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. ² Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. ³ Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

⁴ Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. ⁵ Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! ⁶ Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. ⁷ Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.

⁸ Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. ⁹ Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. ¹⁰ Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá Duchu svatému, odpuštěno nebude. ¹¹ Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit nebo co řeknete. ¹² Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

¹³ Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ ¹⁴ Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ ¹⁵ A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ ¹⁶ Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. ¹⁷ Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ ¹⁸ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby ¹⁹ a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ ²⁰ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ ²¹ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

²² Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. ²³ Život je víc než pokrm a tělo než oděv. ²⁴ Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! ²⁵ Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? ²⁶ Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? ²⁷ Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. ²⁸ Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!

²⁹ A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. ³⁰ Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. ³¹ Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. ³² Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. ³³ Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. ³⁴ Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

³⁵ Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. ³⁶ Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. ³⁷ Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. ³⁸ Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. ³⁹ Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. ⁴⁰ I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

⁴¹ Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ ⁴² On odpověděl: „Když pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? ⁴³ Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. ⁴⁴ Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. ⁴⁵ Když si však onen služebník řekne: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, ⁴⁶ tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. ⁴⁷ Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. ⁴⁸ Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

⁴⁹ Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! ⁵⁰ Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! ⁵¹ Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! ⁵² Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; ⁵³ budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

⁵⁴ Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ‚Přijde déšť‘ – a bývá tak; ⁵⁵ a vane-li jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ – a bývá. ⁵⁶ Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? ⁵⁷ Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?

⁵⁸ Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. ⁵⁹ Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“