Vezmi a čti celou Bibli

¹ Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. ² Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; ³ toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. ⁴ Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. ⁵ Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ ⁶ On rychle slezl a s radostí jej přijal. ⁷ Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ ⁸ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ ⁹ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. ¹⁰ Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

¹¹ Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma, a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. ¹² Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. ¹³ Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ ¹⁴ Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme tohoto člověka za krále!‘ ¹⁵ Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. ¹⁶ Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ ¹⁷ Řekl mu: ‚Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.‘ ¹⁸ Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.‘ ¹⁹ Řekl mu: ‚Ty vládni nad pěti městy!‘ ²⁰ Přišel další a řekl: ‚Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovánu v šátku, ²¹ neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ ²² Řekne mu: ‚Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. ²³ Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je byl teď vybral i s úrokem.‘ ²⁴ Své družině pak řekl: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!‘ ²⁵ Řekli mu: ‚Pane, už má deset.‘ ²⁶ Pravím vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ²⁷ Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“

²⁸ Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. ²⁹ Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků ³⁰ a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! ³¹ Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ‚Pán je potřebuje.‘“ ³² Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. ³³ Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ ³⁴ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ ³⁵ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. ³⁶ A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. ³⁷ Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. ³⁸ Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ ³⁹ Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

⁴⁰ Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ ⁴¹ Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče ⁴² a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. ⁴³ Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. ⁴⁴ Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“

⁴⁵ Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, ⁴⁶ a řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby,‘ ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“

⁴⁷ Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ⁴⁸ ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.

¹ Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími ² a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“ ³ Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, ⁴ odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ ⁵ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ ⁶ Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ ⁷ A tak odpověděli, že nevědí odkud. ⁸ Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

⁹ Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. ¹⁰ V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. ¹¹ Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. ¹² Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. ¹³ Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ ¹⁴ Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ ¹⁵ A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? ¹⁶ Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“

Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ ¹⁷ On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným‘? ¹⁸ Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ ¹⁹ Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

²⁰ Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. ²¹ Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. ²² Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ ²³ Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: ²⁴ „Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ ²⁵ Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ ²⁶ A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

²⁷ Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: ²⁸ „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁹ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. ³⁰ Jeho manželku si vzal druhý, ³¹ pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. ³² Nakonec zemřela i ta žena. ³³ Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ ³⁴ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. ³⁵ Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. ³⁶ Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. ³⁷ A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. ³⁸ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ ³⁹ Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ ⁴⁰ A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

⁴¹ Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? ⁴² Vždyť sám David praví v Knize žalmů:

‚Řekl Hospodin mému Pánu:

Usedni po mé pravici,

⁴³ dokud nepoložím tvé nepřátele

za podnož tvých nohou.‘

⁴⁴ David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“

⁴⁵ Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: ⁴⁶ „Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. ⁴⁷ Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

¹ Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. ² Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, ³ a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. ⁴ Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa.“

⁵ Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: ⁶ „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

⁷ Otázali se ho: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ ⁸ Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a ‚nastal čas‘. Nechoďte za nimi. ⁹ Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“

¹⁰ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, ¹¹ budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. ¹² Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. ¹³ To vám bude příležitostí k svědectví. ¹⁴ Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. ¹⁵ Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. ¹⁶ Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. ¹⁷ A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. ¹⁸ Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. ¹⁹ Když vytrváte, získáte své životy.

²⁰ Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. ²¹ Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, ²² poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. ²³ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. ²⁴ Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí. ²⁵ Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. ²⁶ Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.

²⁷ A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. ²⁸ Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

²⁹ Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: ³⁰ Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. ³¹ Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. ³² Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. ³³ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

³⁴ Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. ³⁵ Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. ³⁶ Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“

³⁷ Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. ³⁸ A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.