ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 159. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 18

1 Potom David porazil Pelištejce a podrobil si je a vyrval Gat a jeho vesnice z rukou Pelištejců. 2 Porazil i Moábce. Moábci se stali Davidovými otroky a odváděli dávky. 3 David také porazil u Chamátu Hadad-ezera, krále Sóby, když táhl, aby nad řekou Eufratem vztyčil znamení své moci. 4 David zajal tisíc jeho koní k vozům a sedm tisíc jezdců a dvacet tisíc pěšáků. Všechny koně k vozům David ochromil, zanechal koně jen ke stu vozům. 5 Hadad-ezerovi, králi Sóby, přišli na pomoc Aramejci z Damašku. David pobil z Aramejců dvaadvacet tisíc mužů. 6 Pak David umístil do damašského Aramu výsostná znamení. Tak se i Aramejci stali Davidovými otroky a odváděli dávky. Hospodin Davida zachraňoval, ať šel kamkoli. 7 David také pobral zlaté štíty, které na sobě měli Hadad-ezerovi služebníci, a přinesl je do Jeruzaléma. 8 Z Tibchatu a Kúnu, Hadad-ezerových měst, pobral David velké množství bronzu; z něho udělal Šalomoun bronzové moře a sloupy i bronzové nádoby.

9 Když Toú, král Chamátu, uslyšel, že David porazil celé vojsko Hadad-ezera, krále Sóby, 10 poslal svého syna Hadórama ke králi Davidovi, aby mu popřál pokoje a dobrořečil mu za jeho boj a vítězství nad Hadad-ezerem, že jej porazil; Hadad-ezer vedl totiž s Toúem války. Hadóram přinesl všelijaké předměty zlaté, stříbrné a měděné. 11 I ty král David zasvětil Hospodinu se stříbrem a zlatem, které vzal od všech pronárodů, od Edómců, Moábců, Amónovců, Pelištejců a Amáleka.

12 Abšaj, syn Serújin, pobil z Edómců v Solném údolí osmnáct tisíc mužů. 13 V Edómu umístil David výsostná znamení. Všichni Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin Davida zachraňoval, ať šel kamkoli. 14 David kraloval nad celým Izraelem a prosazoval právo a spravedlnost pro všechen svůj lid. 15 Jóab, syn Serújin, byl vrchním velitelem, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem. 16 Sádok, syn Achítúbův, a Abímelek, syn Ebjátarův, byli kněžími. Šavša byl písařem. 17 Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci. Davidovi synové byli pobočníky krále.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 19

1 Potom se stalo, že zemřel král Amónovců Náchaš a po něm se ujal království jeho syn. 2 I řekl David: „Prokáži milosrdenství Chanúnovi, synu Náchašovu. Vždyť jeho otec prokazoval milosrdenství mně.“ David tedy poslal posly, aby ho potěšil v zármutku nad otcem. Davidovi služebníci přišli k Chanúnovi do země Amónovců, aby ho potěšili. 3 Amónovští velitelé však Chanúna podněcovali: „Tobě se zdá, že David chce uctít tvého otce? Že k tobě poslal těšitele? Nepřišli k tobě jeho služebníci spíše proto, aby prozkoumali a rozvrátili zemi?“ 4 Chanún dal tedy Davidovy služebníky oholit, dal uříznout jejich roucho do poloviny, až do rozkroku, a tak je propustil. 5 I šli. Když to o těch mužích oznámili Davidovi, poslal jim naproti, protože ti muži byli velice zhanobeni. Král nařídil: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám brady neobrostou; pak se vrátíte.“ 6 Amónovci viděli, že zavinili Davidovu nelibost. Proto Chanún s Amónovci poslal tisíc talentů stříbra, aby si najali koně k vozům a jezdce od Aramejců z Dvojříčí, Aramejců z Maaky a ze Sóby. 7 Najali si třicet dva tisíce koní k vozům od krále z Maaky a jeho lid. Ti přitáhli a utábořili se proti Médebě. Také Amónovci se shromáždili ze svých měst a přitáhli do boje. 8 Když to David uslyšel, poslal Jóaba s celým vojem bohatýrů. 9 Amónovci vytáhli a seřadili se k boji u vchodu do města. Králové, kteří přitáhli, stáli stranou v poli. 10 Když Jóab spatřil, že má proti sobě bitevní řady vpředu i vzadu, vybral si nejlepší ze všech izraelských mladíků a seřadil je proti Aramejcům. 11 Zbytek lidu podřídil svému bratru Abšajovi. I seřadili se proti Amónovcům. 12 Řekl: „Budou-li mít Aramejci nade mnou převahu, přijdeš mi na pomoc. Budou-li mít Amónovci převahu nad tebou, přijdu ti na pomoc já. 13 Buď rozhodný! Vzchopme se! Za náš lid, za města našeho Boha! Hospodin nechť učiní, co uzná za dobré.“ 14 Jóab a lid, který byl s ním, se dali do boje proti Aramejcům; ti před ním utekli. 15 Když Amónovci viděli, že Aramejci utíkají, utekli také oni před jeho bratrem Abšajem a vešli do města. Jóab pak přišel do Jeruzaléma.

16 Když Aramejci viděli, že jsou Izraelem poraženi, poslali posly, aby přivedli Aramejce, kteří byli za Řekou. V jejich čele byl Šófak, velitel Hadad-ezerova vojska. 17 Oznámili to Davidovi a on shromáždil celý Izrael, překročil Jordán, přitáhl k nim a seřadil se proti nim. David se seřadil k boji proti Aramejcům a ti s ním bojovali. 18 Aramejci se však dali před Izraelem na útěk. David pobil koně od sedmi tisíc aramejských vozů a čtyřicet tisíc pěšáků, usmrtil též Šófaka, velitele vojska. 19 Když Hadad-ezerovi služebníci viděli, že jsou Izraelem poraženi, uzavřeli s Davidem příměří a sloužili mu. Aramejci pak už nikdy nechtěli jít Amónovcům na pomoc.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 20

1 Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, vedl Jóab vojenskou výpravu, hubil zemi Amónovců a oblehl Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. Jóab udeřil na Rabu a rozbořil ji. 2 David sňal z hlavy jejich Krále korunu. Shledal, že váží talent zlata; byl do ní vsazen drahokam. Bývala pak na hlavě Davidově. Z města odvezl též velké množství kořisti. 3 Lid, který byl v něm, odvedl a přidělil k pilám, železným špičákům a sekyrám. Tak David naložil se všemi městy Amónovců. Pak se David i všechen lid vrátili do Jeruzaléma.

4 O něco později došlo k boji s Pelištejci v Gezeru. Tehdy ubil Sibekaj Chúšatský Sipaje z rodu obrů; ti byli pokořeni. 5 Když se znovu strhl boj s Pelištejci, Elchánan, syn Jaírův, ubil Lachmího, bratra Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.

6 A opět se strhl boj v Gatu. Tam byl obrovitý muž, který měl po šesti prstech, celkem čtyřiadvacet prstů. Ten také pocházel z obrů. 7 Když tupil Izraele, ubil ho Jónatan, syn Šimey, Davidova bratra. 8 Ti pocházeli z gatských obrů. Padli rukou Davida a rukou jeho služebníků.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.