ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 161. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 24

1 Třídy synů Áronových: Synové Áronovi byli Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. 2 Nádab a Abíhú zemřeli dříve než jejich otec a neměli syny. Jako kněží sloužili Eleazar a Ítamar. 3 David i Sádok ze synů Eleazarových a Achímelek ze synů Ítamarových je rozdělili do služeb podle jejich povolání. 4 Ukázalo se, že synové Eleazarovi jsou co do počtu předních mužů četnější než synové Ítamarovi. Podle toho je rozdělili: předních mužů ze synů Eleazarových bylo podle otcovských rodů šestnáct, synů Ítamarových podle otcovských rodů osm. 5 Rozdělili je navzájem losem, neboť předáci svatyně a předáci Boží měli být ze synů Eleazarových a ze synů Ítamarových.

6 Písař z Léviho rodu Šemajáš, syn Netaneelův, sepsal lévijce před králem a předáky, před knězem Sádokem a Achímelekem, synem Ebjátarovým, a předními z otcovských rodů kněžských a lévijských. Jeden rod byl určen Eleazarovi a ještě jeden, jiný byl určen Ítamarovi.

7 První los padl na Jójaríba, druhý na Jedajáše, 8 třetí na Charima, čtvrtý na Seórima, 9 pátý na Malkijáše, šestý na Mijamína, 10 sedmý na Kósa, osmý na Abijáše, 11 devátý na Jéšuu, desátý na Šekanjáše, 12 jedenáctý na Eljašíba, dvanáctý na Jakíma, 13 třináctý na Chupu, čtrnáctý na Ješebába, 14 patnáctý na Bilgu, šestnáctý na Iméra, 15 sedmnáctý na Chezíra, osmnáctý na Pisesa, 16 devatenáctý na Petachjáše, dvacátý na Jechezkéla, 17 jedenadvacátý na Jakína, dvaadvacátý na Gamúla, 18 třiadvacátý na Delajáše, čtyřiadvacátý na Maazjáše.

19 Toto jsou povolaní do služby, aby vstupovali do Hospodinova domu podle svého řádu za dozoru svého otce Árona, jak mu jej přikázal Hospodin, Bůh Izraele.

20 Ostatní Léviovci: ze synů Amrámových Šúbael, ze synů Šúbaelových Jechdejáš. 21 Za Rechabjáše: přední ze synů Rechabjášových Jišijáš. 22 Za Jishára: Šelomót, ze synů Šelomótových Jachat. 23 Synové Jerijášovi: Amarjáš byl druhý, Jachazíel třetí, Jekameám čtvrtý. 24 Synové Uzíelovi: Míka. Ze synů Míkových: Šamír. 25 Bratr Míkův byl Jišijáš. Ze synů Jišijášových Zekarjáš. 26 Synové Merarího: Machlí a Muší, synové jeho syna Jaazijáše. 27 Synové Merarího: za Jaazijáše jeho syn a Šóham, Zakúr a Ibrí. 28 Za Machlího Eleazar, ale ten neměl syny. 29 Za Kíše synové Kíšovi, Jerachmeel. 30 Synové Mušího: Machlí, Eder a Jerimót. To jsou Léviovci podle svých otcovských rodů. 31 Ty rovněž vylosovali, předního stejně jako nejmladšího bratra, aby byli po boku svým bratřím, synům Áronovým, před králem Davidem i před Sádokem a Achímelekem a předními muži z otcovských rodů kněžských a lévijských.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 25

1 David a velitelé vojska přidělili též službu synům Asafovým, Hémanovým a Jedútúnovým, aby vyhlašovali proroctví při citeře, harfě a při cymbálech. Seznam mužů, konajících služebné dílo: 2 Ze synů Asafových Zakúr, Josef, Netanjáš a Asarela. Synové Asafovi byli k ruce Asafovi, když z králova pověření vyhlašoval proroctví. 3 Za Jedútúna šest Jedútúnových synů: Gedaljáš, Serí, Ješajáš, Chašabjáš a Matitjáš; byli k ruce svému otci Jedútúnovi, jenž vyhlašoval proroctví při citeře k chvále a oslavě Hospodina. 4 Za Hémana synové Hémanovi: Bukijáš, Matanjáš, Uzíel, Šebúel, Jerimót, Chananjáš, Chananí, Elíata, Gidaltí, Rómamtí-ezer, Jošbekáša, Malótí, Hótir a Machaziót. 5 Ti všichni jsou synové Hémana, králova vidoucího, podle Božích slov o pozdvižení rohu. Bůh dal Hémanovi čtrnáct synů a tři dcery. 6 Ti všichni byli k ruce svému otci při zpěvu v Hospodinově domě s cymbály, harfami a citerami, ke službě v domě Božím z králova pověření, k ruce Asafovi, Jedútúnovi a Hémanovi. 7 Jejich počet spolu s jejich bratry vyučenými Hospodinovu zpěvu byl dvě stě osmdesát osm, samých mistrů. 8 Losy pro strážní službu vrhli jak malému, tak velikému, mistru i učedníkovi.

9 První z Asafova rodu byl vylosován Josef,

druhý Gedaljáš; ten a jeho bratří a synové, celkem dvanáct mužů.

10 Třetí Zakúr, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

11 Čtvrtý Jisrí, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

12 Pátý Netanjáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

13 Šestý Bukijáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

14 Sedmý Jesaréla, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

15 Osmý Ješajáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

16 Devátý Matanjáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

17 Desátý Šimeí, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

18 Jedenáctý Azarel, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

19 Dvanáctý Chašabjáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

20 Podle třináctého losu Šúbael, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

21 Podle čtrnáctého Matitjáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

22 Podle patnáctého Jeremót, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

23 Podle šestnáctého Chananjáš, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

24 Podle sedmnáctého Jošbekáša, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

25 Podle osmnáctého Chananí, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

26 Podle devatenáctého Malótí, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

27 Podle dvacátého Elijata, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

28 Podle dvacátého prvého Hótir, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

29 Podle dvacátého druhého Gidaltí, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

30 Podle dvacátého třetího Machaziót, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

31 Podle dvacátého čtvrtého Rómamtí-ezer, jeho synové a bratří, celkem dvanáct.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 26

1 Oddíly vrátných; z Kórachovců: Mešelemjáš, syn Kóreho ze synů Asafových. 2 Synové Mešelemjášovi: prvorozený Zekarjáš, druhý Jedíael, třetí Zebadjáš, čtvrtý Jatníel, 3 pátý Élam, šestý Jóchanan, sedmý Eljóenaj. 4 Synové Obéd-edómovi: prvorozený Šemajáš, druhý Józabad, třetí Jóach, čtvrtý Sákar, pátý Netaneel, 5 šestý Amíel, sedmý Jisakar, osmý Peúletaj, jemuž Bůh požehnal. 6 Jeho synu Šemajášovi se narodili synové, kteří se stali vladaři svého rodu, neboť to byli udatní bohatýři. 7 Synové Šemajášovi: Otní a jeho bratři Refael, Obéd a Elzabad, ti stateční; Elíhú a Semakjáš. 8 Ti všichni pocházeli ze synů Obéd-edómových; jejich synové a bratři byli stateční muži, schopní k službě, celkem dvaašedesát Obéd-edómovců. 9 Též Mešelemjáš měl osmnáct synů a bratří, statečných mužů. 10 Synové Chósy ze synů Merarího: Šimrí byl přední, ačkoli nebyl prvorozený, ale jeho otec ho ustanovil za předního, 11 druhý byl Chilkijáš, třetí Tebaljáš, čtvrtý Zekarjáš; všech synů a bratří Chósových bylo třináct.

12 To jsou oddíly vrátných, přední z mužů, kteří drželi stráže po boku svých bratří při službě v Hospodinově domě. 13 Jak o malém, tak o velkém losovali podle jejich otcovského rodu a podle jednotlivých bran. 14 Los východní brány padl Šelemjášovi; jeho syn Zekarjáš byl prozíravý rádce. Losovali a na něj padl los severní brány. 15 Na Obéd-edóma pak jižní a na jeho syny los zásobárny. 16 Na Šupíma a Chósa západní brána, která vede k silnici vzhůru; stráž stála vedle stráže. 17 Na východní straně bylo šest lévijců, na severní straně denně čtyři, na jižní straně denně čtyři, při zásobárně po dvou. 18 V sloupořadí na západní straně čtyři, na silnici u sloupořadí dva. 19 To jsou oddíly vrátných z Kórachovců a Meraríovců.

20 Další lévijci: Achijáš byl nad sklady Božího domu i nad sklady svatých věcí. 21 Synové Laedánovi, Geršónovci, přední z rodu Laedánova: Laedán Geršónský měl Jechíelího. 22 Synové Jechíelího Zétam a jeho bratr Jóel byli nad sklady Hospodinova domu. 23 Amrámci, Jishárci, Chebrónci a Ozíelci: 24 Šebúel, syn Geršóma, syna Mojžíšova, se stal představeným nad sklady. 25 Jeho bratr Elíezer měl syny Rechabjáše, Ješajáše, Jórama, Zikrího a Šelomóta. 26 Ten Šelomót a jeho bratři byli nad všemi sklady svatých věcí, které oddělil jako svaté král David a přední z rodů, velitelé nad tisíci a nad sty a jiní velitelé vojska. 27 Z válečné kořisti to oddělili jako svaté ku podpoře Hospodinova domu. 28 Všechno, co oddělil jako svaté vidoucí Samuel, Saul, syn Kíšův, Abnér, syn Nérův, Jóab, syn Serújin, cokoli kdo oddělil jako svaté, vkládal do rukou Šelomóta a jeho bratří.

29 Z Jishárců Kenanjáš a jeho synové byli určeni pro práci mimo chrám, za správce a soudce nad Izraelem. 30 Z Chebrónců Chašabjáš a jeho bratří, tisíc sedm set statečných, byli určeni k dozoru nad Izraelem od Zajordání na západ pro všechno dílo Hospodinovo a pro královskou službu. 31 U Chebrónců byl Jerijáš přední z Chebrónců, jejich čeledí a rodů. Ve čtyřicátém roce Davidova kralování byli vyhledáváni a mezi nimi nalezeni stateční bohatýři v gileádském Jaezeru. 32 Jeho statečných bratří bylo dva tisíce sedm set předních osob z rodů. Král David je ustanovil nad Rúbenovci, Gádovci a nad polovinou kmene Manases ve všech věcech Božích i královských.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.