ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 171. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 25

1 Amasjáš se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Jóadan a byla z Jeruzaléma. 2 Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ne však celým srdcem. 3 Jakmile bylo království pevně v jeho rukou, zavraždil ze svých služebníků ty, kteří ubili krále, jeho otce. 4 Ale jejich syny neusmrtil, neboť je napsáno v Zákoně, v Knize Mojžíšově, že Hospodin přikázal: „Otcové nezemřou za syny a synové nezemřou za otce, nýbrž každý zemře za svůj hřích.“

5 Amasjáš shromáždil Judu a ustanovil pro celého Judu a Benjamína podle otcovských rodů velitele nad tisíci a velitele nad sty. Dvacetileté a starší sečetl a shledal, že jich je tři sta tisíc vybraných mužů, schopných vycházet do boje, zacházet s oštěpem a pavézou. 6 Z Izraele najal sto tisíc udatných bohatýrů za sto talentů stříbra. 7 Tu k němu přišel muž Boží a řekl: „Králi, ať s tebou netáhne vojenský zástup Izraele, poněvadž Hospodin není s Izraelem, s nikým z Efrajimovců. 8 Ale táhni sám a pusť se rozhodně do boje, jinak Bůh přivodí před tváří nepřítele tvůj pád. Bůh má dost síly, aby pomohl i přivodil pád.“ 9 Amasjáš řekl muži Božímu: „Co však udělat s tím stem talentů, které jsem dal houfu z Izraele?“ Muž Boží odpověděl: „Hospodin ti může dát mnohokrát víc než tohle.“ 10 Amasjáš je tedy oddělil, totiž houf, který k němu přišel z Efrajimu, aby šli zpět do svých domovů. Ti vzplanuli proti Judovi velikým hněvem a velice rozhněváni se vraceli do svých domovů.

11 Amasjáš se vzchopil, vedl svůj lid, přitáhl do Solného údolí a pobil Seírovce, deset tisíc mužů. 12 Z těch, co zůstali naživu, zajali Judovci deset tisíc, dovedli je na vrchol skály a z vrcholku té skály je svrhli; všichni se roztříštili. 13 Mezitím lidé z houfu, který Amasjáš přiměl k návratu, aby s ním netáhl do bitvy, vpadli do judských měst od Samaří až do Bét-chorónu. Pobili v nich tři tisíce mužů a nabrali mnoho loupeže.

14 Když Amasjáš přitáhl po vítězství nad Edómci, přinesl bohy Seírovců a přijal je za bohy; klaněl se před nimi a pálil jim kadidlo. 15 Hospodin vzplanul proti Amasjášovi hněvem a poslal k němu proroka. Ten mu řekl: „Proč se dotazuješ bohů lidu, kteří svůj lid z tvých rukou nevysvobodili?“ 16 Když k němu takto mluvil, řekl mu Amasjáš: „Což tě udělali královým poradcem? Přestaň už, proč tě mají ubít?“ Prorok tedy přestal, jen dodal: „Poznal jsem, že Bůh se rozhodl uvalit na tebe zkázu, protože jsi to učinil a mou radu neposloucháš!“

17 Judský král Amasjáš se poradil a vzkázal izraelskému králi Jóašovi, synu Jóachaza, syna Jehúova: „Pojď, utkáme se!“ 18 Jóaš, král izraelský, poslal Amasjášovi, králi judskému, odpověď: „Na Libanónu vzkázalo trní libanónskému cedru: ‚Dej svou dceru za ženu mému synovi.‘ Vtom tudy přešlo libanónské polní zvíře a to trní rozšlapalo. 19 Řekl sis: ‚Hle, pobil jsem Edómce.‘ Proto se tvé srdce tak vypíná, toužíš po slávě. Teď však seď doma. Proč si zahráváš se zlem? Abys padl ty i Juda s tebou?“ 20 Ale Amasjáš neposlechl. Bylo to od Boha, že je vydá do rukou Jóašovi, protože se dotazovali bohů Edómu. 21 Jóaš, král izraelský, vytáhl a utkali se, on a Amasjáš, král judský, u Bét-šemeše, jenž patřil Judovi. 22 Juda byl před tváří Izraele poražen; každý utíkal ke svému stanu. 23 Judského krále Amasjáše, syna Jóaše, syna Jóachazova, izraelský král Jóaš v Bét-šemeši zajal a přivlekl ho do Jeruzaléma. Prolomil jeruzalémské hradby od Efrajimské brány až k bráně Nárožní v délce čtyř set loket. 24 Pobral všechno zlato a stříbro a všechno náčiní, které se nacházelo v Božím domě u Obéd-edóma, i poklady domu královského a rukojmí a vrátil se do Samaří.

25 Amasjáš, syn Jóašův, král judský, žil po smrti izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, ještě patnáct let. 26 O ostatních příbězích Amasjášových, prvních i posledních, se dále píše v Knize králů judských a izraelských. 27 Od chvíle, kdy se Amasjáš odvrátil od Hospodina, osnovali proti němu v Jeruzalémě spiknutí. Utekl do Lakíše. Ale poslali za ním do Lakíše vrahy a usmrtili ho tam. 28 Potom ho převezli na koních a pohřbili ho vedle jeho otců v městě Judově.

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 26

1 Všechen judský lid vzal Uzijáše, kterému bylo šestnáct let, a dosadil ho za krále po jeho otci Amasjášovi. 2 On vystavěl Elót a navrátil jej Judovi, poté co král Amasjáš ulehl ke svým otcům.

3 Uzijášovi bylo šestnáct let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvaapadesát let. Jeho matka se jmenovala Jekolja a byla z Jeruzaléma. 4 Činil to, co je správné v Hospodinových očích, zcela jak to činil jeho otec Amasjáš. 5 Dotazoval se Boha za dnů Zekarjáše, jenž rozuměl Božímu vidění. Ve dnech, kdy se dotazoval Hospodina, provázel ho Bůh zdarem.

6 Vytáhl a válčil s Pelištejci a strhl hradby města Gatu, hradby Jabne a hradby Ašdódu. Vystavěl města kolem Ašdódu na území Pelištejců. 7 Bůh mu pomáhal proti Pelištejcům, proti Arabům sídlícím v Gúr-baalu a Meúnejcům. 8 Amónci odevzdávali Uzijášovi dary. Jeho jméno proniklo až k branám Egypta, neboť velice upevnil svou moc. 9 Uzijáš vystavěl v Jeruzalémě věže, a to nad Nárožní branou, nad Údolní branou a při rohu hradeb, a opevnil je. 10 Vystavěl věže i ve stepi a vyhloubil tam mnoho cisteren. Měl mnoho stád v Přímořské nížině a na rovině, oráče a vinaře na horách a na vinohradech. Miloval totiž půdu.

11 Uzijáš měl rovněž vojsko vycvičené k boji, schopné vycházet po houfech do boje podle seznamu povolaných do služby, pořízeného písařem Jeíelem a dozorcem Maasejášem pod dohledem Chananjáše z králových velitelů. 12 Celkový počet představitelů otcovských rodů byl dva tisíce šest set udatných bohatýrů. 13 Pod jejich dohledem byly vojenské oddíly čítající tři sta sedm tisíc pět set mužů velké vojenské síly, vycvičených k boji, aby pomáhali králi proti nepříteli. 14 Uzijáš opatřil pro všechny oddíly štíty, oštěpy, přilby, pancíře, luky a praky na vrhání kamenů. 15 V Jeruzalémě zhotovil důmyslně vymyšlené válečné stroje; ty byly na věžích a cimbuřích k vrhání střel a velkých kamenů. Jeho jméno se rozneslo do daleka, neboť se mu dostalo podivuhodné pomoci, takže upevnil svou moc.

16 Jakmile svou moc upevnil, jeho srdce se stalo domýšlivým, až se úplně zkazil a zpronevěřil Hospodinu, svému Bohu. Vstoupil do Hospodinova chrámu, aby pálil kadidlo na kadidlovém oltáři. 17 Tu za ním vstoupil kněz Azarjáš a s ním osmdesát Hospodinových kněží, statečných mužů. 18 Ti se postavili proti králi Uzijášovi a řekli mu: „Tobě, Uzijáši, nepřísluší pálit kadidlo Hospodinu, neboť to je záležitost kněží, synů Áronových, posvěcených k tomu, aby pálili kadidlo. Odejdi ze svatyně, poněvadž ses zpronevěřil. To ti u Hospodina Boha k slávě nebude.“ 19 Uzijáš se rozběsnil. V ruce měl kadidelnici, aby pálil kadidlo. Jakmile se vůči kněžím rozběsnil, vyrazilo se mu na čele malomocenství před očima kněží v Hospodinově domě u kadidlového oltáře. 20 Azarjáš, hlavní kněz, i ostatní kněží se k němu obrátili, a hle, byl na čele malomocný. S hrůzou ho odtud vykázali. I on sám se snažil spěšně vyjít, neboť Hospodin ho ranil. 21 Král Uzijáš byl malomocný až do dne své smrti. Jako malomocný bydlel v odděleném domě, poněvadž byl vyobcován z Hospodinova domu. Jeho syn Jótam byl správcem královského domu a soudil lid země.

22 O ostatních příbězích Uzijášových, prvních i posledních, píše Izajáš, syn Amósův, prorok. 23 I ulehl Uzijáš ke svým otcům a pohřbili ho vedle jeho otců na poli u pohřebiště králů. Řekli totiž: „Byl malomocný.“ Po něm kraloval jeho syn Jótam.

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 27

1 Jótamovi bylo dvacet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jerúša; byla to dcera Sádokova. 2 Činil to, co je správné v Hospodinových očích, zcela jak to činil jeho otec Uzijáš. Avšak do Hospodinova chrámu nevstoupil. Lid dál propadal zkáze. 3 Jótam vystavěl Horní bránu Hospodinova domu; také mnoho stavěl na hradbě Ófelu. 4 V judském pohoří vystavěl města a v lesnatých krajích stavěl hrady a věže. 5 Válčil s králem Amónovců a přemohl je. Amónovci mu dodali toho roku sto talentů stříbra a deset tisíc kórů pšenice a deset tisíc ječmene. To mu odváděli Amónovci i ve druhém a třetím roce.

6 Jótam pevně vládl, poněvadž setrvával na svých cestách před Hospodinem, svým Bohem. 7 O ostatních příbězích Jótamových, o všech jeho válkách a cestách, se dále píše v Knize králů izraelských a judských. 8 Bylo mu dvacet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. 9 I ulehl Jótam ke svým otcům a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Achaz.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.