ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 187. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

1. Petrův, Úvod k 1. listu Petrovu

1. Úvodní charakteristika
První list Petrův, který náleží k sedmi katolickým listům (Jak, Jud 1-2 Petr, 1-3 Jan), snad nejvýraznějším způsobem ze všech novozákonních spisů dává pokyny křesťanům pro život mezi pohany (srov. 3,15).
 
2. Autor, doba a místo sepsání, adresáti
První list Petrův byl pokládán od počátku za spis apoštola Petra. Jeho vysoké cenění je dosvědčeno již kolem r. 110 po Kr. v 2 Petr 3,1. Apoštol Petr je poprvé (kolem r. 180 po Kr.) jasně označen za autora dopisu Irenejem (Adv. haer. 4,9,2; 4,16,5).
Odesílatel 1 Petr se představuje jako „Petr apoštol Ježíše Krista“ (1,1). Je to tedy apoštol Šimon Petr, syn rybáře Jonáše (Mt 16,17; srov. Jan 1,42: syn Janův), jeden z Dvanácti, který se vždycky objevuje na prvním místě v seznamech apoštolů. Proti Petrovu autorství je však možné předložit množství námitek: 1 Petr je psán kvalitní řečtinou, která je příliš dobrá pro rybáře Petra pocházejícího z Galileje. List zjevně nevykresluje svému domnělému autorovi žádný osobní profil. List též nepřináší žádné osobní vzpomínky apoštola, žádné svědectví očitého svědka událostí z Ježíšova života. Zpráva o Ježíšově utrpení (srov. 1 Petr 2,22-25) je formulována pouze jazykem prvokřesťanské tradice. Dále si lze všimnout obsahové blízkosti 1 Petr k Pavlovým listům (dopisní úvod; dopisní závěr). Silván (1 Petr 5,12) a Marek (5,13) náleží ke spolupracovníkům apoštola Pavla.
První list Petrův se obrací na křesťany velké části Malé Asie; není oslovena žádná konkrétní církevní obec. V listu se neobjevují specifika, ze kterých by bylo možné vyvodit konkrétního příjemce listu.
V 1 Petr 5,13 se uvádí, že tento list je napsán v „Babylónu“. Po roce 70 po Kr. byl „Babylón“ v židovské apokalyptické literatuře krycím názvem pro Řím. Je pravděpodobné, že zničení Jeruzaléma Římany v roce 70 po Kr. bylo srovnáno se zničením Jeruzaléma Babylóňany v roce 587 př. Kr. Existovalo však rovněž mnoho shodností v biblickém popisu Babylónu (např. modlářství, neřestný život, brutalita) a Říma v době sepsání 1 Petr.
První list Petrův ještě nepředpokládá žádné velké pronásledování křesťanů. První organizované pronásledování křesťanů v některých částech Římské říše nastává nejspíše za císaře Domiciána (81-96 po Kr.). Z toho důvodu je možné počítat s tím, že 1 Petr vznikl kolem roku 90 po Kr.
 
3. Struktura a obsah
1.           Začátek listu (1,1-12)
1.1.            Preskript (1,1-2)
1.2.            Díkůvzdání Bohu za dar spásy v Ježíši Kristu (1,3-12)
2.           Život křesťana a jeho identita (1,13-2,10)
2.1.            Výzva k poslušnosti a svatosti (1,13-16)
2.2.            Život v bázni (1,17-21)
2.3.            Bratrská láska (1,22-25)
2.4.            Touha po spojení s Kristem (2,1-3)
2.5.            Církevní obec jako Boží dům (2,4-8)
2.6.            Církevní obec jako Boží lid (2,9-10)
3.           Povinnosti povolaných (2,11-4,11)
3.1.            Všeobecné a zásadní napomenutí (2,11-12)
3.2.            Napomenutí pro běžný křesťanský život (2,13-3,12)
a)      Křesťané a stát (2,13-17)
b)      Postavení otroků (2,18-25)
c)      Vzájemný vztah manželů (3,1-7)
d)      Vzájemné vztahy ve společenství (3,8-12)
3.3.            Napomenutí – připravenost k utrpení (3,13-4,11)
a)      Zvěstování naděje v utrpení (3,13-17)
b)      Příklad Kristův (3,18-22)
c)      Osvědčení se v pokušeních (4,1-6)
d)      Eschatologická hodina (4,7-11)
4.           Konečný cíl křesťanského povolání (4,12-5,11)
4.1.            Radost z účasti na utrpení Kristově (4,12-19)
4.2.            Napomenutí představených Božího stádce (5,1-5)
4.3.            Napomenutí k pokoře a bdělosti (5,6-11)
5.           Závěr listu (5,12-14)
5.1.            Doručitel dopisu – Silván (5,12)
5.2.            Vyřízení pozdravů (5,13)
5.3.            Eschatokol (5,14)
 
4. Teologické poselství listu
Preskript dopisu 1 Petr 1,1 má základní hermeneutickou funkci. Prostřednictvím oslovení církevních obcí, „vyvolení, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře“, autor listu tak přímo objasňuje své chápání křesťanské existence: Svět není domovem křesťanů, neboť v něm nemohou nalézt klid a bezpečí. Tento úděl křesťanské existence však neodpovídá antickému nepřátelskému postoji vůči světu, ale má věcný důvod: Křesťané jsou znovunarozeni „k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista“ (1,3). Vzkříšení Ježíše Krista odnímá věřícím nicotnost a pomíjivost lidské existence. Ježíš je vykoupil svojí krví (1,18), uzdravil (2,25) a přivedl k Bohu (3,18). Křesťanská existence je podle svědectví 1 Petr existencí, která má původ ve křtu! Pokřtěný, který se nachází v čase mezi velikonočními událostmi a paruzií, není zproštěn nesnází ve světě, ale je uschopněn je zdolávat.
Viditelnou podobu získává novost křesťanské existence, která má za úkol svědčit ve světě. Křesťané mají být svatí v celém způsobu života (1,14-15; 2,1-2) a mají usilovat o nepředstíranou bratrskou lásku (1,22). Mají se zdržovat sobeckých vášní (2,11-12), všeho, v čem si libují pohané (4,3) a mají žít podle vůle Boží (4,1). Protože novému bytí zřetelně odpovídá nové jednání, jsou křesťané vystaveni potupě svého okolí (3,17). Odlišnost křesťanů zaráží pohany (4,4) a vyvolává v nich agresi. I když budou křesťané vybízet k správnému jednání uvnitř společnosti, musí trpět kvůli svému upoutání na Boha. Toto utrpení je milost před Bohem (2,19; 3,14; 2,20). K utrpení jsou křesťané povoláni, neboť i Kristus trpěl nevinně (2,21-25). Sociálně-etické pokyny 1 Petr směřují k integraci církevních obcí do společnosti a zároveň varují věřící, aby neztratili svou křesťanskou identitu. Utrpení se však nejeví jen jako následek nového chování křesťanů ve společnosti, nýbrž se jedná o konstitutivní součást křesťanské existence, v níž se uskutečňuje vůle Boží (4,19). Utrpení je též zkouškou pravosti víry (1,6; 4,12). Kristus – vzorem pro snášení utrpení: jako on prošel skrze utrpení do nebeské slávy, tak i křesťané skrze utrpení dojdou spásy a nebeské slávy (1,11; 4,13; 5,1). Jen ještě krátký čas musí křesťané doufat ve spásu na konci časů (1 Petr 1,5.9.10; 2,2), která je osvobodí od pozemských nesnází. Teologii 1 Petr zásadním způsobem utváří představa sounáležitosti mezi trpícím Kristem a trpícím křesťanem. Spravedlivý trpí za nespravedlivé (1 Petr 3,18), aby se též oni mohli nazývat spravedlivými (1 Petr 4,18). Lze tvrdit, že 1 Petr nepochybně náleží mezi teologicky nejbohatší novozákonní listy.
  
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P.-A. Seethaler, První a druhý list Petrův, List Judův, MSKNZ 16, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2001.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček
 
 

1. Petrův, kapitola 1

1 Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii 2 a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti.

3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7 aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. 8 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, 9 a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

10 Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; 11 zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. 12 Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

13 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. 14 Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; 15 ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. 16 Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘

17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. 21 Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.

22 Když jste nyní v poslušnosti přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. 23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. 24 Neboť ‚všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky‘ – 25 to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.

1. Petrův, kapitola 2

1 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘! 4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. 5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 6 Neboť v Písmu stojí:

‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný;

kdo v něj věří, nebude zahanben.‘

7 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, 8 ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. 9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.

11 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, 12 a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení‘.

13 Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci, 14 ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře. 15 Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. 16 Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. 17 Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

18 Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. 19 V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. 20 Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. 21 K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22 On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘. 23 Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. 24 On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 25 ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.

1. Petrův, kapitola 3

1 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 2 když uvidí váš čistý život v bázni Boží. 3 Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy – 4 nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. 5 Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, 6 tak jako Sára poslouchala Abrahama a ‚nazvala jej pánem‘. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit. 7 Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.

8 Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, 9 neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.

10 ‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, 11 odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. 12 Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.‘ 13 Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? 14 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá 15 a Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. 17 Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.

18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. 19 Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, 20 kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. 21 To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme – na základě vzkříšení Ježíše Krista, 22 jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.