ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 189. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Júdit, Úvod ke knize Júdit

Judit
 
1. Úvod
 
Semitský originál knihy se nedochoval; řecké a zejména latinské rukopisy představují několik textových typů; Jeronýmův překlad (z aramejského rukopisu) se značně liší od řecké verze; Jdt patří mezi deuterokanonické knihy, ačkoli stará židovská tradice ji měla ve velké úctě.
 
2. Obsah
 
Krásná a ctnostná vdova Judit (= Židovka) osvobodí svou statečností obležené město Betulii (= panna) od nepřátel – usekne hlavu opilému vojevůdci Holofernovi, a tak přiměje jeho vojsko k útěku; zvláštní úlohu zde hraje amónský vojevůdce Achior, který je Holofernem vydán Izraelcům, avšak uvěří v Hospodina a je připojen k izraelskému lidu.
 
3. Literární druh
 
Kniha vykazuje řadu nesrovnalostí, zejména chronologických (Nabuchodonosor jako král Ninive, narážky na návrat ze zajetí a obnovu chrámu, perská jména osob), a obsahuje události, zeměpisné údaje a postavy, jinak neznámé (Nabuchodonosorův boj s Arfaxadem, Betulie, velekněz Jojakim).
Z toho vyplývá, že jejím smyslem není podat historicky přesnou zprávu, nýbrž formou midraše (osobitě zpracovaného ohlasu skutečné události) poučit a povzbudit; zápas fronty Boží a fronty Božích nepřátel (Judit a Holofernes resp. Betulie a Ninive) i konečný triumf Izraele – charakteristické rysy apokalyptické literatury helénské doby; vznik lze proto klást do času makabejského povstání, kolem r. 160 (patrný odraz nejednoty mezi Židy a nutnosti pokračovat v odporu proti helénskému tlaku).
 
4. Poselství
 
Boží moc zachraňuje slabé, přičemž používá pokorných a nepatrných nástrojů, aby zahanbila ty, kdo se spoléhají na svou sílu (viz kontrast bezbranné ženy a ozbrojeného vojevůdce) – povzbuzení k neochvějné důvěře v Hospodina je jádrem knihy (srov. 9,11); zároveň zde nelze přeslechnout univerzalistický tón kontrastující s příliš úzkoprsým nacionalismem (Betulie je situována do Samařska, Amonita si uvědomuje Boží ochranu jasněji než sami zoufalí obyvatelé Betulie).
 
autor: doc. Josef Hřebík

Júdit, kapitola 1

1 Ve dvanáctém roce vlády krále Nebúkadnesara, který se stal králem Asyřanů ve velkém městě Ninive, za dnů Arfaxada, jenž se stal králem Médů v Ekbatanech, 2 Arfaxad vystavěl kolem Ekbatan hradby z kamenných kvádrů tři lokte širokých a šest loket dlouhých. Hradby udělal sedmdesát loket vysoké a padesát loket široké. 3 Při městských branách postavil věže do výše sto loket a jejich základy položil v šíři šedesáti loket. 4 Brány udělal tak, že se vypínaly do výše sedmdesáti loket a byly široké čtyřicet loket, aby jimi mohla vytáhnout vojenská moc jeho bohatýrů a seřadit se tam jeho pěchota.

5 V těch dnech začal král Nebúkadnesar válku proti králi Arfaxadovi na veliké rovině; ta rovina je v území Ragau. 6 Přidali se k němu všichni, kdo sídlili v horách, i všichni, kdo sídlili při Eufratu, Tigridu a Hydaspu i na rovinách élamského krále Arjóka; mnoho pronárodů se sešlo k boji Cheleudovců. 7 Nebúkadnesar, král asyrský, poslal ke všem, kdo sídlili v Persii, i ke všem, kdo sídlili na západě, k obyvatelům Kilikie a Damašku, Libanónu i Antilibanónu, ke všem, kdo sídlili při mořském pobřeží, 8 i k těm, kdo byli z národů Karmelu a Gileádu, k obyvatelům Horní Galileje a veliké roviny Jizreelské, 9 ke všem v Samařsku a jeho městech, i za Jordánem, až k Jeruzalému, Bataně, Chelúsu a Kádeši, až k řece Egyptské k Tachpanchésu a Ramesesu a do vší země gošenské 10 až za Sóan a Memfidu, i ke všem obyvatelům Egypta a k pomezí Etiopie. 11 Avšak všichni obyvatelé celé země pohrdli poselstvím asyrského krále Nebúkadnesara a nepřitáhli mu na pomoc do boje, protože se ho nebáli. Zůstal proti nim sám. Jeho posly poslali potupně zpět s prázdnou.

12 Král Nebúkadnesar se velice rozhněval na všechny tyto země a přísahal při svém trůnu a království, že se pomstí na všech územích Kilikie, Damašku a Sýrie, že zabije svým mečem i všechny obyvatele v zemi moábské i Amónovce a celé Judsko a všechny, kdo jsou v Egyptě, až k pomezí dvou moří. 13 V sedmnáctém roce se vypravil se svým vojskem proti králi Arfaxadovi a ve válce získal převahu. Obrátil na útěk všechnu vojenskou moc Arfaxadovu i celou jeho jízdu a všechny jeho válečné vozy 14 a opanoval jeho města. Dostal se až k Ekbatanům, zmocnil se věží, zpustošil jejich ulice a jejich nádheru obrátil v hanbu. 15 Arfaxada zajal v pohoří Ragau, probodal jej kopími a ubil jej ještě týž den. 16 Pak se vrátil se vším svým přimíšeným lidem, s obrovským množstvím bojovníků, do Ninive a tam pobyl v radovánkách a hodování, on i jeho vojenská moc, po sto dvacet dní.

Júdit, kapitola 2

1 V osmnáctém roce, dvaadvacátého dne prvního měsíce se roznesla zpráva v domě Nebúkadnesara, krále asyrského, že se pomstí na všech těch zemích, jak to předtím prohlásil. 2 Svolal všechny své služebníky a všechny své velmože a předložil jim své tajné úmysly. Vlastními ústy vypočítal všechny zločiny těch zemí 3 a oni usoudili, že musí být vyhubeni všichni, kdo tehdy neuposlechli slova jeho úst. 4 Když ukončil poradu, zavolal Nebúkadnesar, král Asyřanů, vrchního velitele svého vojska Holoferna, který byl ve vojsku druhý po něm, a řekl mu: 5 „Toto praví veliký král, pán celé země: Dej pozor. Odejdeš ode mne a vezmeš s sebou muže, kteří se mohou spolehnout na svou sílu, sto dvacet tisíc pěšáků a množství koní s dvanácti tisíci jezdci. 6 Vytáhneš do všech těch zemí na západě, které neuposlechly slova mých úst, 7 a vyzveš je, aby připravili zemi a vodu, protože na ně vytáhnu ve svém hněvu, zaplavím celý povrch země nohama svého vojska a vydám mu je v plen. 8 Jejich ranění naplní propasti, každý potok a řeka se zaplní jejich mrtvolami, až se rozvodní. 9 Všechny je dám odvést jako zajatce do nejzazších končin země. 10 Ty tam půjdeš a zabereš pro mne celé jejich území. Vzdají se ti a ty je budeš mít pro mne pod dozorem až do dne, kdy je potrestám. 11 S těmi však, kdo neposlechnou, ať tvé oko nemá slitování; vydáš je k pobíjení a v loupež celé jejich zemi! 12 Jakože žiji já a síla mého království, promluvil jsem a učiním tak svou rukou. 13 Ty pak nepřestoupíš ani jediné slovíčko z toho, co ti řekl tvůj pán, ale přesně vykonáš, co jsem ti rozkázal. Uděláš to bez váhání!“

14 Holofernés odešel od svého pána a svolal všechny velmože, velitele a náčelníky asyrského vojska, 15 sečetl muže vybrané k boji, jak mu nařídil jeho pán, sto dvacet tisíců vedle dvanácti tisíců lučištníků na koních, 16 a seřadil je, jak se vojsko řadí do války. 17 Vzal také převeliké množství velbloudů, oslů a mezků k nákladům, bezpočet ovcí, hovězího dobytka a koz k přípravě pokrmů, 18 množství potravy pro každého muže a velmi mnoho zlata a stříbra z králova domu. 19 Pak se vydal s celým svým vojskem na pochod. Vytáhli před králem Nebúkadnesarem a pokryli veškerý povrch země k západu svými válečnými vozy, jezdci a vybranými pěšáky. 20 Mnoho přimíšeného lidu jako kobylek vyšlo s nimi; bylo jich jako písku země, jejich množství se ani nedalo spočítat. 21 Ušli z Ninive cestu tří denních pochodů na rovinu Bektilet. Utábořili se za Bektiletem blízko pohoří ležícího nalevo od Horní Kilikie. 22 Potom odtáhl Holofernés se vším svým vojskem, pěšáky, jezdci i válečnými vozy odtud do hor. 23 Zpustošil území Fúďanů a Lúďanů a vyplenil všechny Rasisovce a Izmaelce, kteří sídlili při poušti jižně od Chelejců. 24 Pak překročil Eufrat a prošel Mezopotámií a vyvrátil všechna opevněná města ležící při potoku Abróně až k moři. 25 Dále uchvátil území Kilikie a pobil všechny, kdo se mu stavěli na odpor. Došel až k území Jefetovu, ležícímu na jih směrem k Arábii. 26 Obklíčil všechny Midjánce, spálil jejich stany a vyloupil jejich ohrady. 27 Potom sestoupil do damašské roviny v údobí pšeničné sklizně a spálil všechna pole, zničil stáda bravu a skotu. Jejich města vyplenil, zpustošil jejich pole a všechny jejich mladé muže zahubil ostřím meče. 28 I padl děs a hrůza z něho na obyvatele mořského pobřeží, kteří byli v Sidónu a Týru, na obyvatele Súru a Okiny i na všechny obyvatele Jabny; také ti, kdo sídlili v Ašdódu a Aškalónu, se ho velmi báli.

Júdit, kapitola 3

1 Poslali k němu posly a žádali o mír slovy: 2 „Hle, jsme služebníky velkého krále Nebúkadnesara, ležíme před tebou, nalož s námi, jak uznáš za vhodné. 3 Pohleď, naše dvorce a každé naše místo, všechna pšeničná pole, stáda bravu a skotu i všechny ohrady s našimi stany leží před tebou; nalož s nimi, jak se ti líbí. 4 Naše města s jejich obyvateli jsou tvými otroky, přijď a učiň s nimi, jak je dobré v tvých očích.“

5 Mužové přišli k Holofernovi a oznámili mu ta slova. 6 On sestoupil se svým vojskem na mořské pobřeží, obsadil opevněná města a vzal z nich vybrané muže do svého pomocného vojska. 7 Obyvatelé měst i celá okolní krajina jej přivítali s věnci, tancem a bubínky, 8 on však zpustošil celé jejich území a pokácel jejich posvátné háje. Bylo mu uloženo vymýtit všechny bohy země, aby všechny pronárody vzdávaly božskou poctu jedině samému Nebúkadnesarovi a všechny jazyky a jejich kmeny jej vzývaly jako boha. 9 Potom přišel k Jizreelu, blízko Dótanu, který je naproti velkému srázu Judskému. 10 Položili se táborem mezi Gebou a Skýtopolí; pobyl tam měsíc, aby shromáždil všecko, co potřebovalo jeho vojsko.

Júdit, kapitola 4

1 Izraelci, kteří sídlili v Judsku, uslyšeli o všem, co Holofernés, vrchní velitel asyrského krále Nebúkadnesara, učinil pronárodům, jak vyplenil všechny jejich svatyně a zničil je. 2 Dostali z něho převeliký strach a byli zachváceni obavami o Jeruzalém a o chrám Hospodina, svého Boha. 3 Neboť se nedávno vrátili ze zajetí, a krátce předtím se shromáždil všechen lid z Judska, a znesvěcené nádoby, oltář i dům Hospodinův byly znovu posvěceny. 4 Poslali proto posly do celého území Samařska, do Kóny, Bét-chorónu, Ábel-majimu a Jericha, do Chóby a Aisóru a do Šálemské rokle. 5 Obsadili také všechny vrcholy vysokých hor, vesnice na nich obehnali hradbami a uložili tam zásoby potravy pro případ války, neboť nedávno byla sklizena úroda z jejich polí. 6 Jójakím, který byl v té době veleknězem v Jeruzalémě, napsal obyvatelům Betúlie a Baitomestaimu, který leží proti Jizreelu při rovině blízko Dótanu, 7 vzkaz, aby obsadili stezky do hor. Jimi totiž byl přístup do Judska, ale snadno mohli být zadrženi ti, kdo by jimi chtěli projít, protože každý průchod byl úzký, nanejvýš pro dva muže. 8 Izraelci učinili, jak jim nařídil velekněz Jójakím a rada starších všeho izraelského lidu, kteří zasedali v Jeruzalémě.

9 Všichni muži izraelští začali velmi naléhavě volat k Bohu a pokořili se s velkou naléhavostí, 10 oni i jejich ženy a jejich malé děti i jejich dobytek. Také všichni cizinci, najatí dělníci i koupení otroci vzali si na bedra žíněné roucho. 11 Všichni izraelští muži i ženy a děti, kteří bydleli v Jeruzalémě, padli na kolena před chrámem, posypali si hlavu popelem a rozprostřeli svá žíněná roucha před Hospodinem. 12 I oltář zahalili do žíněného hávu a jali se jednomyslně a naléhavě volat k Bohu Izraele, aby nevydal jejich nemluvňátka za lup, ženy za kořist, města, jež dostali v dědictví, ke zničení a svatyni k znesvěcení a potupě pro posměch pronárodů. 13 Hospodin vyslyšel jejich hlas a shlédl na jejich tíseň; lid se postil po mnoho dní po všem Judsku i v Jeruzalémě před svatyní Hospodina Všemohoucího. 14 Velekněz Jójakím a všichni stojící před Hospodinem, kněží i přisluhující Hospodinu, přepásali si bedra žíněným rouchem a přinášeli každodenní zápalnou oběť i modlitby a dobrovolné dary lidu. 15 Měli popel i na kněžských čepicích a volali ze všech sil k Hospodinu, aby milostivě shlédl na celý dům izraelský.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.