Vezmi a čti celou Bibli

¹ Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. ² Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. ³ (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. ⁴ A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.) ⁵ Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“ ⁶ Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno:

‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; ⁷ marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘

⁸ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ ⁹ A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! ¹⁰ Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ ¹¹ Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu),‘ ¹² již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; ¹³ tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“

¹⁴ Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: ¹⁵ Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ ¹⁶ Kdo má uši k slyšení, slyš!

¹⁷ Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. ¹⁸ Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, ¹⁹ poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. ²⁰ A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. ²¹ Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, ²² cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. ²³ Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

²⁴ Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; ²⁵ hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; ²⁶ a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. ²⁷ On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ ²⁸ Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ ²⁹ Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ ³⁰ Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

³¹ Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. ³² Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. ³³ Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, ³⁴ vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘ ³⁵ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. ³⁶ Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. ³⁷ Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“

¹ Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: ² „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. ³ Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ ⁴ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ ⁵ Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“ ⁶ Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. ⁷ Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. ⁸ I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. ⁹ Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. ¹⁰ Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských.

¹¹ Přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli. ¹² V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.“ ¹³ Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

¹⁴ Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb. ¹⁵ Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ ¹⁶ I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. ¹⁷ Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? ¹⁸ Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se, ¹⁹ když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“ ²⁰ „A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“ ²¹ Řekl jim: „Ještě nechápete?“

²² Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. ²³ I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ ²⁴ On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ ²⁵ Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. ²⁶ Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“

²⁷ Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ ²⁸ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ ²⁹ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“ ³⁰ I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.

³¹ A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. ³² A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. ³³ On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

³⁴ Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. ³⁵ Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. ³⁶ Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? ³⁷ Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? ³⁸ Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

¹ Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“

² Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. ³ Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. ⁴ Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. ⁵ Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ ⁶ Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni. ⁷ Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ ⁸ Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného.

⁹ Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. ¹⁰ To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých. ¹¹ A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ ¹² Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení? ¹³ Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim líbilo, jak je to o něm psáno.“

¹⁴ Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. ¹⁵ A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. ¹⁶ Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“ ¹⁷ Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. ¹⁸ Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“ ¹⁹ Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“ ²⁰ I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. ²¹ Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství. ²² A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ ²³ Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ ²⁴ Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“ ²⁵ Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ ²⁶ Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. ²⁷ Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. ²⁸ Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ ²⁹ Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“

³⁰ Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo, ³¹ neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ ³² Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.

³³ Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“ ³⁴ Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší. ³⁵ Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ ³⁶ Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: ³⁷ „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

³⁸ Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ ³⁹ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. ⁴⁰ Kdo není proti nám, je pro nás. ⁴¹ Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“

⁴² „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. ⁴³ Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného, ⁴⁴ kde červ jejich neumírá a oheň nehasne ⁴⁵ A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla, ⁴⁶ kde červ jejich neumírá a oheň nehasne ⁴⁷ A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, ⁴⁸ kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘. ⁴⁹ Každý bude solen ohněm. ⁵⁰ Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“