ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 191. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Júdit, kapitola 8

1 Uslyšela o tom v oněch dnech Júdit, dcera Merarího, syna Úsa, syna Josefa, syna Uzíela, syna Chilkijáše, syna Chananjáše, syna Gedeóna, syna Rafaina, syna Achítúba, syna Élího, syna Chilkijáše, syna Elíaba, syna Netaneela, syna Šelamíela, syna Sarašadaje, syna Izraelova. 2 I její muž Menaše pocházel z téhož kmene a z téže čeledi. Zemřel ve dnech žně ječmene. 3 Dohlížel totiž na vazače snopů na poli a dostal úpal. Ulehl na lože a zemřel ve svém městě Betúlii; pohřbili ho vedle jeho otců na poli mezi Dótanem a Balamónem. 4 Tři roky a čtyři měsíce žila Júdit jako vdova ve svém domě. 5 Udělala si stan na střeše svého domu, vzala si na bedra žíněné roucho a na ně si oblékla vdovské šaty. 6 Po všechny dny svého vdovství se postila kromě dne před sobotou a soboty, dne před novoluním a novoluní a ostatních svátků a slavností domu izraelského. 7 Byla krásného vzezření, velmi půvabná na pohled. Její muž Menaše jí zanechal zlato a stříbro, otroky a otrokyně, stáda a pole a ona vše spravovala. 8 Nikdo o ní nemohl pronést špatné slovo, neboť byla velmi bohabojná. 9 Uslyšela o zlých řečech lidu proti představiteli města, když propadli malomyslnosti kvůli nedostatku vody. Júdit rovněž uslyšela o všem, co jim odpověděl Uzijáš, jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům. 10 Poslala proto svou komornou, která měla dohled nad vším jejím majetkem, a pozvala starší svého města Chabrího a Charmího.

11 Když k ní přišli, řekla jim: „Slyšte mne, představitelé obyvatel Betúlie. Není správné, co jste dnes mluvili před lidem, že jste se zavázali přísahou před Bohem a prohlásili, že vydáte město našim nepřátelům, neobrátí-li se Hospodin v těch dnech, aby vám pomohl. 12 Kdo jste vy, že jste dnešního dne pokoušeli Boha a že se stavíte na místo Boží uprostřed lidských synů? 13 Vystavujete Hospodina, Všemohoucího, zkoušce, ale sami navěky ničemu neporozumíte! 14 Vždyť nevystihnete ani hloubku lidského srdce a nepochopíte lidské úvahy; jak chcete probádat Boha, který to všechno učinil, poznat jeho úmysl, porozumět jeho myšlení? Ne, bratři, nepopouzejte ke hněvu Hospodina, našeho Boha! 15 Nebude-li nám ochoten pomoci v těch pěti dnech, má moc zachránit nás, kdy on bude chtít, nebo nás zahubit před tváří našich nepřátel. 16 Nepředpisujte Hospodinu, našemu Bohu, jak má jednat. Bůh nemůže být zastrašován jako člověk, ani donucován k rozhodnutí jako lidský syn. 17 Proto očekávejme jeho spásu a vzývejme ho, aby nám pomohl; on vyslyší náš hlas, bude-li mu to milé. 18 Vždyť v našich pokoleních nepovstal a také dnešního dne není mezi námi ani kmen ani čeleď ani kraj ani město, kde by se klaněli bohům zhotoveným rukama, jak tomu bylo v dřívějších dnech. 19 Pro tento hřích byli naši otcové vydáni meči a plenění a utrpěli velikou porážku před očima našich nepřátel. 20 My však neznáme jiného Boha kromě něho, proto máme naději, že nepohrdne námi ani naším pokolením. 21 Vždyť dáme-li se zajmout my, bude zajato právě tak i celé Judsko a naše svatyně bude vydrancována. Bůh bude požadovat, abychom zaplatili za její znesvěcení svou krví, 22 a povraždění našich bratří, zajetí obyvatelstva země a zpustošení našeho dědictví obrátí na naši hlavu. Kdekoli budeme mezi pronárody žít v otroctví, budeme předmětem urážek a potupy u těch, kdo se nás zmocní. 23 Naše otroctví totiž nebude obráceno v milost, ale Hospodin, náš Bůh, je na nás vloží jako zneuctění. 24 Proto, bratři, ukažme dobrý příklad našim bratřím, protože na nás závisí jejich život; i budoucnost svatyně, chrámu a oltáře spočívá na nás. 25 Především však děkujme Hospodinu, našemu Bohu, který nás podrobuje zkoušce jako naše otce. 26 Připomeňte si, co učinil s Abrahamem, jak podrobil zkoušce Izáka a co se stalo Jákobovi v syrské Mezopotámii, když pásl ovce Lábana, bratra své matky. 27 Jako je nespálil v ohni, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás nepotrestal. Hospodin však švihá ty, kdo se mu přibližují, aby jim dal výstrahu.“

28 Na to jí odpověděl Uzijáš: „Vše, co jsi řekla, promluvila jsi s dobrými úmysly a nikdo se nemůže postavit proti tvým slovům. 29 Tvá moudrost není zjevná teprve ode dneška, nýbrž od začátku tvého života všechen lid rozpoznal tvůj důvtip a ryzost úmyslů tvého srdce. 30 Lid však velmi trpěl žízní. Donutili nás udělat, co jsme jim slíbili. Zavázali jsme se přísahou a tu nepřestoupíme. 31 Ty jsi zbožná žena, modli se za nás, aby Hospodin seslal déšť, který by naplnil naše cisterny, abychom už neměli nedostatek.“ 32 Júdit jim řekla: „Slyšte mě, udělám něco, co bude předáváno synům našeho rodu od pokolení do pokolení. 33 Tuto noc budete stát v bráně, já vyjdu se svou komornou a v těch dnech, po kterých jste slíbili vydat město nepřátelům, navštíví Hospodin skrze mé jednání Izraele. 34 Nepátrejte po tom, co chci udělat, neřeknu vám to, dokud svůj čin nedokončím.“ 35 Uzijáš a představitelé jí odpověděli: „Jdi v pokoji a Hospodin Bůh ať jde před tebou, aby potrestal naše nepřátele.“ 36 Nato se vrátili z jejího stanu a odešli na svá stanoviště.

Júdit, kapitola 9

1 Júdit pak padla na tvář, posypala si hlavu popelem a svlékla žíněné roucho, do něhož byla oblečena. Bylo to právě ve chvíli, kdy v Jeruzalémě v domě Božím byla přinášena večerní oběť kadidla. Júdit volala hlasitě k Hospodinu: 2 „Hospodine, Bože mého otce Šimeóna! Tys mu dal do ruky meč, aby potrestal cizince, kteří porušili lůno panny a poskvrnili ji, obnažili její klín a zhanobili ji, zneuctili její lůno a potupili ji. Učinili to přesto, že jsi řekl: ‚Nesmí se to!‘ 3 Proto jsi vydal jejich předáky k zabití a jejich lůžko, které se studem vidělo jejich klam, aby bylo svědkem krve prolité za ten klam. Ty jsi pobil otroky s velmoži a velmože s jejich trůny, 4 jejich ženy jsi dal za kořist a jejich dcery do zajetí a všechen jejich majetek jsi dal uchvátit svým milovaným synům, kteří se rovněž rozhorlili tvým rozhorlením, zošklivili si poskvrnění své krve a vzývali tě o pomoc. Bože, Bože můj, vyslyš i mne, vdovu! 5 Vždyť ty jsi učinil ty věci, co byly dříve nežli tyto, i toto a to, co nastalo potom, a měl jsi v mysli jak nynější věci, tak to, co přijde. Co jsi uložil v mysli, to se stalo. 6 Věci, o kterých jsi rozhodl, nastaly a ohlásily se: ‚Zde jsme!‘ Všechny tvé cesty jsou připravené; tvůj soud je předzvěděn. 7 Hleď, moc Asyřanů se rozrostla! Jsou pyšní na koně a jezdce, honosí se silou pěchoty, skládají naději ve štíty, oštěpy, luky a praky a nepoznali, že ty jsi Hospodin, který činí přítrž válkám. 8 Hospodin je tvé jméno. Rozbij svou mocí jejich sílu a svým hněvem sraz jejich panství! Vždyť oni si usmysleli znesvětit tvou svatyni, poskvrnit stánek, kde spočívá sláva tvého jména, železem urazit roh tvého oltáře. 9 Pohlédni na jejich domýšlivost, sešli svůj hněv na jejich hlavy, dej mně, vdově, do rukou sílu k tomu, co zamýšlím. 10 Zabij klamem mých rtů otroka s předákem a předáka s jeho služebníkem, zlom jejich povýšenost rukou ženy! 11 Vždyť tvá síla není v množství a tvá vláda nespočívá na silných lidech, ale jsi Bůh ponížených, pomocník nejmenších, zastánce slabých, ochránce zavržených, spasitel zoufajících. 12 Ano, Bože mého otce a Bože dědictví Izraele, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vod, Králi všeho svého stvoření, vyslyš mou modlitbu! 13 Dej, ať mé slovo a klam zasadí ránu a jizvu těm, kdo zamýšlejí hrozné věci proti tvé smlouvě a proti tvému posvěcenému domu, proti vrcholu hory Sijónu a domu, jenž je v držení tvých synů. 14 Učiň, ať celý tvůj národ a každý kmen to pozná a zví, že ty jsi Bůh, Bůh veškeré moci a síly, a že není jiného, kdo by byl štítem izraelskému pokolení, kromě tebe.“

Júdit, kapitola 10

1 Když přestala Júdit volat k Bohu Izraele a dokončila všechna ta slova, 2 povstala z místa, na němž ležela, zavolala svou komornou a sestoupila do domu, kde pobývala o sobotách a svátcích. 3 Zde odložila žíněné roucho, do něhož byla zahalena, svlékla i vdovský šat, omyla si tělo vodou a pomazala se vzácnou mastí. Upravila si vlasy, dala na hlavu čelenku a oblékla si sváteční šaty, jimiž se ozdobovala za dnů života svého muže Menašeho. 4 Obula si opánky, navlékla si kroužky na nohy, vzala si náramky, prsteny, náušnice a všechny své šperky a velmi se ozdobila, aby přivábila oči mužů, kteří ji spatří. 5 Své komorné dala měch vína a džbán oleje, a naplnila vak ječnými plackami, pletenci fíků a čistými chleby, zabalila všechny ty věci a vložila na ni. 6 Když přišli k bráně města Betúlie, našly u ní stát Uzijáše a starší města Chabrího a Charmího. 7 Když ji uviděli, i její změněnou tvář a oděv, do něhož se převlékla, převelice užasli nad její krásou a řekli jí: 8 „Bůh našich otců ať ti dá dojít milosti, abys provedla své záměry k chloubě synů izraelských a k povznesení Jeruzaléma.“ 9 Júdit se poklonila Bohu a řekla jim: „Nařiďte, ať mi otevřou bránu města. Půjdu vykonat to, o čem jste se mnou mluvili.“ Nařídili tedy mladíkům, aby jí otevřeli, jak řekla. 10 Když to učinili, Júdit vyšla a její služka s ní. Muži města se za ní dívali, dokud nesestoupila z hory a neprošla údolím. Pak ji už neviděli. 11 Ženy šly přímou cestou údolím. Přední hlídka Asyřanů vyrazila proti Júditě. 12 Zajali ji a zeptali se jí: „Co jsi zač, odkud přicházíš a kam jdeš?“ Odpověděla: „Jsem dcera Hebrejů, ale utíkám od nich, protože vám jistě budou vydáni za pokrm. 13 Jdu k Holofernovi, vrchnímu veliteli vašeho vojska, abych mu podala pravdivou zprávu a ukázala mu cestu, po níž by mohl jít a opanovat celé pohoří, aniž z jeho mužů ubude jediný, živý nebo mrtvý.“ 14 Jak mužové uslyšeli její slova a pozorně se zadívali na její tvář, jevila se jim podivuhodně krásná. Řekli jí: 15 „Zachránila jsi svůj život, když jsi tak spěšně přišla k našemu pánu. Jdi tedy do jeho stanu. Někteří z nás tě doprovodí a pak tě předají do jeho rukou. 16 Až budeš před ním stát, neměj v srdci strach, ale pověz mu všechno, jak jsi řekla nám, a on s tebou naloží dobrotivě.“ 17 Vybrali ze sebe sto mužů, aby ji a její komornou doprovodili a odvedli k Holofernovu stanu. 18 Z celého tábora se seběhli, neboť zpráva o jejím příchodu se rozkřikla po stanech. Přišli a obklopili ji, zatímco stála před Holofernovým stanem, než mu o ní podali zprávu. 19 Obdivovali se její kráse a v ní obdivovali i všechny Izraelce a jeden říkal druhému: „Kdo by mohl pohrdat tímto lidem, jestliže má mezi sebou takovéto ženy? Proto není dobře nechat v něm naživu jediného muže. Kdyby byli ponecháni, mohli by přelstít celou zemi.“ 20 Pak vyšli ti, kdo střežili spánek Holofernův, a všichni jeho služebníci a uvedli Júditu do stanu. 21 Holofernés odpočíval na loži za ochranným závěsem z purpuru, v němž bylo vetkáno zlato, smaragdy a jiné drahé kameny. 22 Jakmile mu o ní podali zprávu, vyšel ke vchodu do stanu a před ním nesli stříbrné svítilny. 23 Když Júdit předstoupila před něho a jeho služebníky, všichni užasli nad spanilostí její tváře. Padla na tvář a poklonila se mu. Jeho služebníci ji pozvedli.

Júdit, kapitola 11

1 Holofernés jí řekl: „Buď dobré mysli, ženo, neměj strach v srdci. Neublížil jsem nikomu, kdo se rozhodl sloužit Nebúkadnesarovi, králi celé země. 2 Kdyby nebyl tvůj lid, který sídlí v horách, mnou pohrdl, nepozvedl bych proti nim své kopí, sami si to způsobili. 3 A teď mi pověz, proč jsi od nich uprchla a přišla k nám. Svým příchodem ses zachránila. Buď dobré mysli, zůstaneš naživu této noci i nadále. 4 Nikdo ti neublíží; bude se s tebou dobře zacházet, jako se to děje se služebníky mého pána, krále Nebúkadnesara.“ 5 Júdit mu řekla: „Přijmi laskavě slova své služebnice. Ať smí promluvit k tobě tvá otrokyně. To, co oznámím svému pánu této noci, nebude lež! 6 Budeš-li jednat podle slov své otrokyně, Bůh dovede tvou záležitost ke zdárnému konci a můj pán nebude muset upustit od svých záměrů. 7 Ať žije Nebúkadnesar, král celé země, ať žije jeho moc! On tě poslal, abys podrobil řádu všechno živé. Tvým přičiněním mu nebudou sloužit jen lidé, ale svou silou dokážeš, že i polní zvěř a dobytek i nebeské ptactvo budou žít pod Nebúkadnesarem a vším jeho domem. 8 My jsme slyšeli o tvé moudrosti a vynalézavosti tvé mysli; po celé zemi jde o tobě zpráva, že jsi v celém království nejlepší, že oplýváš vědomostmi a jsi obdivován pro své válečnické umění. 9 Co se týká Achiórových slov v tvé radě, uslyšeli jsme, co říkal, protože betúlští mužové se ho ujali a on jim oznámil všechno, co pověděl tobě. 10 Ty pak, vladaři a pane, nepřehlížej jeho slova, ale vezmi si je k srdci, protože jsou pravdivá. Naše pokolení nestihne trest a meč proti němu nic nezmůže, jestliže nezhřešili proti svému Bohu. 11 Nyní však, aby můj pán nemusel odejít s prázdnou a bez výsledků, padne na ně smrt. Zachvátil je totiž hřích, a jakmile se dopustí ničemnosti, rozhněvají svého Boha. 12 Když jim totiž došla potrava a nastal nedostatek vody, uradili se, že se vrhnou na svůj dobytek; rozhodli se, že snědí z něho všechno, i to, co jim Bůh svými zákony jíst zakázal. 13 Mají v úmyslu spotřebovat též prvotiny obilí i desátky vína a oleje, které opatrují jako zasvěcené kněžím, stojícím v Jeruzalémě před tváří našeho Boha. Nikomu z lidu však není dovoleno ani rukou se obětin dotknout. 14 Odeslali posly do Jeruzaléma, protože i tamní obyvatelé kdysi udělali totéž, aby jim obstarali odpuštění od rady starších. 15 Až jim však bude uděleno a oni to učiní, budou ti toho dne vydáni k záhubě. 16 Proto já, tvá služebnice, jsem od nich utekla, když jsem se všechno toto dozvěděla. Bůh mne poslal, abych s tebou vykonala věci, nad nimiž bude u vytržení celá země, kdokoli o tom uslyší. 17 Tvá služebnice je bohabojná a slouží Bohu nebeskému dnem i nocí. Nyní, můj pane, zůstanu u tebe, ale v noci vyjde tvá služebnice do údolí. Budu se modlit k Bohu a on mi oznámí, kdy spáchají své hříchy. 18 Pak ti o tom přinesu zprávu a ty vytáhneš se vším svým vojskem a nikdo z nich se ti nepostaví na odpor. 19 Já tě provedu Judskem, až dojdeme k Jeruzalému, a uprostřed něho ti postavím trůn. Poženeš je jako ovce, které nemají pastýře, ani pes na tebe nezavrčí. Toto mi bylo řečeno a oznámeno jako můj předurčený úkol a já jsem byla poslána, abych to zvěstovala tobě.“

20 Holofernovi a jeho služebníkům se její slova líbila, divili se její moudrosti a říkali: 21 „Od jednoho konce země na druhý není žena tak krásné tváře a tak rozumně mluvící!“ 22 Holofernés jí řekl: „Dobře učinil Bůh, že tě poslal před tvým lidem, aby se našim rukám dostalo síly a těm, kdo pohrdli mým pánem, záhuby. 23 Tvé vzezření je ušlechtilé, tvá slova znamenitá. Splníš-li, co jsi řekla, tvůj Bůh bude mým bohem a ty budeš bydlet v domě krále Nebúkadnesara a budeš proslulá po celé zemi.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.