ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 193. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Jeremjáš, Úvod ke knize Jeremjáš

Jeremiáš
 
1. Osobnost
 
S jistotou známe 2 data z jeho života: rok povolání 627 a pád Jeruzaléma 586; nevíme však v kolika letech byl povolán (podle Jer 1,6 jako chlapec) ani jak dlouho žil po pádu Jeruzaléma; jeho jméno znamená Hospodin vyvýší; pocházel z Anatótu, z kněžské rodiny, ale sám se knězem nestal; vůči chrámovému kněžstvu zaujímá kritický postoj, je spojen spíše se severními tradicemi; symbolický význam má jeho celibát (srov. Jer 16,1–4).
Jeho vztah k Bohu se vyznačuje velikou odvahou a upřímností, podporuje a snad i inspiruje Joziášovu reformu, ovšem varuje před iluzorním spoléháním se na chrám; realisticky se dívá na politickou situaci, nevěří v užitečnost spojenectví s Egyptem; pro svou přímost velmi trpí od proegyptské kliky, která ho obviňuje z kolaborace s nepřáteli Izraele; s bolestí ohlašuje zkázu Jeruzaléma, ale také doufá v lepší budoucnost.
Po dobytí města je odveden do Rámy (Jer 31,15, srov. Mt 2,18) a svobodně se rozhoduje zůstat ve vlasti; po zabití svého přítele Godoliáše je proegyptskou stranou odvlečen do Egypta, kde se jeho stopa ztrácí.
 
2. Kniha
 
O sepsání knihy Jeremiáš máme zprávu v kap. 36: poté, co král Jojakim spálil první svitek (asi prvních 20 kap.), sekretář Baruch sepisuje Jeremiášova slova znovu s mnoha doplňky (zejména biografickými); v Babylóně prochází spis deuteronomistickou redakcí a zřejmě i po návratu ještě dozná drobnějších změn.
Komplikovaný proces vzniku se zračí v poměrně chaotické struktuře, která nepostupuje důsledně v chronologickém sledu; knihu lze rozdělit na 4 části a dodatek:
1. Výroky proti Jeruzalému a Judsku (kap. 1–20; 21–24);
2. Výroky proti národům (25,15–38; 46–51);
3. Proroctví útěchy (kap. 26–35);
4. Jeremiášovo utrpení (kap. 36–45);
5. Dodatek o konci Jeruzaléma (kap. 52).
Redakční práce je znát v duplikaci některých pasáží; pozdější relektury svědčí o dalším promýšlení textu a jeho aktualizaci; výsledkem je také odlišná verze LXX (asi o osminu kratší, přehledněji uspořádaná), která nejspíše vychází z osobité hebrejské předlohy (fragmentárně dochované v Qumránu); hlavními literárními druhy Jeremiáše jsou prorocké výroky, autobiografie a biografie.
 
3. Teologie
 
Bez tendence k systematičnosti klade Jeremiáš důraz na některé teologicky nosné myšlenky: ze stvořitelské moci Boží se nikdo a nic nevymyká; vyvolený národ porušil smlouvu s Bohem a setrvává tvrdošíjně ve svých hříších; přesto je možná spása za předpokladu obrácení; do budoucnosti směřuje významná předpověď nové smlouvy (Jer 31,31–34, citována v Žid 8,8–12; 10,16–17), která oproti rituálnímu formalismu vyzvedá hlubokou niternost; budoucí záchrany se týká i příslib spravedlivého krále z Davidova rodu (Jer 23,5–6).

autor: doc. Josef  Hřebík

Jeremjáš, kapitola 1

1 Slova Jeremjáše, syna Chilkijášova, z kněží v Anatótu v zemi Benjamínově. 2 K němu se stalo slovo Hospodinovo za dnů judského krále Jóšijáše, syna Amónova, ve třináctém roce jeho kralování. 3 Stávalo se též za dnů judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, až do přestěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku.

4 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

5 „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky,

znal jsem tě,

dříve než jsi vyšel z lůna,

posvětil jsem tě,

dal jsem tě pronárodům za proroka.“

6 Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“

7 Ale Hospodin mi řekl:

„Neříkej: Jsem chlapec.

Všude, kam tě pošlu, půjdeš,

a všechno, co ti přikážu, řekneš.

8 Neboj se jich,

já budu s tebou a vysvobodím tě,

je výrok Hospodinův.“

9 Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl:

„Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Hleď, tímto dnem tě ustanovuji

nad pronárody a nad královstvími,

abys rozvracel a podvracel,

abys ničil a bořil, stavěl a sázel.“

11 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremjáši?“ Odpověděl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ 12 Hospodin mi řekl: „Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo.“ 13 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Vidím překypující hrnec obrácený sem od severu.“

14 Nato mi řekl Hospodin:

„Od severu se přivalí zlo na všechny obyvatele země.

15 Hle, povolám všechny čeledi severních království,

je výrok Hospodinův.

Přijdou a každá postaví svou soudnou stolici

u vchodu do jeruzalémských bran,

proti všem jeho hradbám kolkolem i proti všem judským městům.

16 Vyhlásím jim své soudy nad všemi jejich zlými skutky, že mě opustili;

jiným bohům pálili kadidlo a klaněli se dílu svých rukou.

17 Ty však přepásej svá bedra,

povstaň a vyřiď jim všechno, co jsem ti přikázal.

Jen se jich neděs,

jinak tě naplním děsem z nich.

18 Hle, učinil jsem tě dnes opevněným městem,

sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí

proti králům judským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země.

19 Budou proti tobě bojovat,

ale nic proti tobě nezmohou,

neboť já budu s tebou a vysvobodím tě,

je výrok Hospodinův.“

Jeremjáš, kapitola 2

1 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin:

Připomínám ti zbožnost tvého mládí,

tvou lásku před sňatkem,

jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.

3 Svatý byl Izrael Hospodinu,

prvotina jeho úrody;

všichni, kdo jej sžírají, se proviňují,

dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův.“

4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova.

5 Toto praví Hospodin:

„Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili?

Chodili za přeludem a přeludem se stali.

6 Neptali se: ‚Kde je Hospodin,

který nás vyvedl z egyptské země,

který nás vodil pouští,

zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti,

zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.‘

7 Vedl jsem vás do země sadů,

abyste jedli její plody a to, co dobrého dává.

Přišli jste a mou zemi jste poskvrnili, moje dědictví jste zohavili.

8 Kněží se nezeptali:

‚Kde je Hospodin?‘

Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem,

pastýři mi byli nevěrní,

proroci prorokovali skrze Baala,

chodili za tím, co není k užitku.

9 Proto již vedu s vámi spor,

je výrok Hospodinův,

povedu jej i se syny vašich synů.

10 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte,

pošlete do Kédaru a dobře uvažujte,

hleďte, zda se něco podobného kdy stalo.

11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy,

ač to žádní bohové nejsou?

Můj lid zaměnil svou Slávu

za to, co není k užitku.

12 Děste se nad tím, nebesa,

ustrňte nesmírnou hrůzou,

je výrok Hospodinův.

13 Dvojí zlo spáchal můj lid:

Opustili mne, zdroj živých vod,

a vytesali si cisterny,

cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

14 „Což je Izrael otrokem?

Je otrockého rodu?

Proč se stal kořistí?

15 Mladí lvi nad ním řvou, vydávají hlas.

Z jeho země učinili spoušť,

jeho města jsou vypálená, jsou bez obyvatel.

16 I synové Memfidy a Tachpanchésu oholí ti kštici.

17 Což sis to nezpůsobila sama?

Opustilas Hospodina, svého Boha,

v čase, kdy tě vodil svou cestou.

18 Co máš teď z cesty egyptské,

z toho, že piješ vody Nilu?

Co máš z cesty asyrské,

z toho, že se napájíš vodami Eufratu?

19 Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí.

Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké,

že opouštíš Hospodina, svého Boha,

a ze mne strach nemáš,

je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.“

20 „Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta

a řekla: ‚Nebudu sloužit modlám.‘

Ale na každém vysokém pahorku,

pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ.

21 A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu.

Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?

22 Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu,

zůstane přede mnou špína tvé nepravosti,

je výrok Panovníka Hospodina.“

23 „Jak můžeš říkat: ‚Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!‘

Podívej se na svou cestu v Údolí,

přiznej, co jsi páchala,

velbloudice, která se volně proháníš po svých cestách.

24 Divoká oslice, navyklá poušti, toužebně větříš!

Kdo ji udrží v čas říje?

Každý, kdo ji hledá, nalezne ji v jejím měsíci bez námahy.

25 Chraň se, ať nechodíš jednou bosa a hrdlo ať ti nevyschne žízní!

Ale ty jsi řekla: ‚Zbytečné řeči. Nikoli, miluji cizáky a za nimi půjdu.‘

26 Jako je zahanben dopadený zloděj,

tak propadne hanbě dům izraelský i s králi a velmoži, s kněžími a proroky.

27 Dřevu říkají: ‚Ty jsi můj otec‘ a kameni: ‚Ty jsi mě zplodil,‘

a ke mně se obracejí zády, nikoli tváří. V

e zlý čas volají: ‚Povstaň a zachraň nás!‘

28 Kde jsou tví bohové, které sis udělala?

Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas,

vždyť máš tolik bohů, kolik měst, Judo.“

29 „Proč se mnou vedete spor?

Všichni jste mi byli nevěrní,

je výrok Hospodinův.

30 Nadarmo jsem bil vaše syny,

nedali jste se napomenout.

Váš meč požíral vaše proroky jako lev, který hubí.“

31 Vy, toto pokolení, hleďte na slovo Hospodinovo:

„Což jsem se stal Izraeli pouští nebo zemí temnot?

Proč můj lid říká: ‚Chceme mít volnost, k tobě už nikdy nepůjdeme‘?

32 Může panna zapomenout na své šperky,

nevěsta na svůj svatební pás?

Můj lid však na mě zapomíná po nespočetné dny.

33 Jak prokážeš, že je tvá cesta dobrá,

když vyhledáváš milkování?

Proto také na svých cestách učíš zlým věcem.

34 Dokonce na lemu tvého roucha je krev nevinných ubožáků,

ač jsi je nepřistihla při vloupání.

Ale při tom všem 35 říkáš: ‚Jsem nevinná, jeho hněv se jistě ode mne odvrátil.‘

Hle, soudím tě za to, že říkáš: ‚Já jsem nezhřešila.‘

36 Proč tak lehkovážně měníš svou cestu? I

Egyptem se zklameš, jako tě zklamala Asýrie.

37 Vyběhneš odtamtud s rukama nad hlavou,

neboť Hospodin zavrhl to, več doufáš;

s nimi neuspěješ.“

Jeremjáš, kapitola 3

1 Řekl:

„Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného,

smí se k ní znovu vrátit?

Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna?

Smilnila jsi s mnoha druhy,

avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův.

2 Pozdvihni své oči na holá návrší a pohleď:

Kde ses neposkvrnila nevěrou?

Kvůli nim jsi vysedávala při cestách jako Arab na poušti,

potřísnila jsi zemi svým smilstvem, svými zlořády.

3 Byla zadržena vláha, nepřišel podzimní déšť,

ale ty máš čelo nevěstky,

odvrhla jsi stud.

4 Což ani teď ke mně nezvoláš: ‚Můj Otče, tys byl vůdce mého mládí‘?

5 Ale říkáš: ‚Bude mě na věky hlídat, ustavičně stát na stráži?‘

Hle, mluvíš a pácháš zlé věci, jak jen můžeš.“

6 Hospodin mi za dnů krále Jóšijáše řekl: „Viděl jsi, co provedla ta izraelská odpadlice? Chodila na kdejakou vysokou horu i pod kdejaký zelený strom a smilnila tam. 7 Řekl jsem: Po tom všem, co provedla, se vrátí ke mně. Ale nevrátila se. Viděla ji její sestra, judská věrolomnice. 8 Pro všechno cizoložství, jehož se ta izraelská odpadlice dopustila, jsem se rozhodl, že ji propustím, a dal jsem jí rozlukový list. Ale její sestra, judská věrolomnice, se nebála, šla a smilnila také. 9 Svým lehkovážným smilstvem potřísnila zemi, cizoložila s kamenem i dřevem. 10 Ani po tom všem se ke mně její sestra, judská věrolomnice, neobrátila celým srdcem, nýbrž licoměrně, je výrok Hospodinův.“

11 Hospodin mi řekl: „Izraelská odpadlice je spravedlivější než ta věrolomnice judská. 12 Jdi a provolej směrem k severu tato slova:

Navrať se, izraelská odpadlice, je výrok Hospodinův,

já se na vás neosopím,

neboť jsem milosrdný, je výrok Hospodinův,

nechovám hněv navěky.

13 Poznej však svou nepravost,

dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu,

zaměřila jsi své cesty k bohům cizím,

pod kdejaký zelený strom,

mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův.“

14 „Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón. 15 Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást obezřetně a prozíravě. 16 A stane se, že se v oněch dnech na zemi rozmnožíte a rozplodíte, je výrok Hospodinův. Nebude se už říkat: ‚Schrána smlouvy Hospodinovy,‘ ani jim na mysl nepřijde, nebudou ji připomínat, nebudou ji postrádat, nebude už zhotovena. 17 V onen čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a shromáždí se v něm ke jménu Hospodina v Jeruzalémě všechny pronárody a nikdy už nebudou žít podle svého zarputilého a zlého srdce.

18 V oněch dnech se dům judský s domem izraelským vydají společně na cestu ze země na severu do země, kterou jsem dal do dědictví jejich otcům.“

19 Řekl jsem:

„Jak tě mám připojit k synům a dát ti tu přežádoucí zemi, skvostné dědictví zástupů pronárodů?

Domníval jsem se, že mě budeš nazývat Otcem a nebudeš se ode mne odvracet.

20 Jako žena věrolomně opouští svého druha,

tak věrolomně jste se zachovali vůči mně,

dome izraelský, je výrok Hospodinův.“

21 Na holých návrších je slyšet volání,

pláč a prosby synů izraelských.

Zvrátili svou cestu,

zapomněli na Hospodina, svého Boha.

22 „Vraťte se, synové odpadlí, já vaše odpadlictví vyléčím.

‚Zde jsme, přišli jsme k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh.

23 Věru, klamavé jsou pahorky, halasící hory!

Věru, jen v Hospodinu, našem Bohu, je spása Izraele.

24 Ohava požírala už od našeho mládí, čeho otcové těžce nabyli:

jejich ovce i dobytek, syny i dcery.

25 Ležíme v hanbě, přikryti pohanou,

neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu,

my i naši otcové,

od svého mládí až do tohoto dne.

Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha.‘“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.