Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 196. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Jeremjáš, kapitola 10
1 Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin. 2 Toto praví Hospodin:
„Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení,
i když se jich děsí pronárody.
3 To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou.
4 Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké.
5 Jsou jako strašák v okurkovém poli.
Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok.
Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého.“
6 Nikdo není jako ty, Hospodine,
jsi veliký a veliké je tvé jméno pro tvou bohatýrskou sílu.
7 Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů?
Úcta patří jenom tobě!
Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty.
8 Jsou tupí a hloupí do jednoho,
dají se vodit přeludy, pouhým dřevem,
9 tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše
a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových;
je oděno purpurem a nachem,
ale vše je výrobek dovedných řemeslníků.
10 Avšak Hospodin je Bůh pravý.
On je Bůh živý a Král věčný.
Před jeho rozlícením se chvěje země,
pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.
11 Řekněte jim toto: „Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.“
12 On svou silou učinil zemi,
svou moudrostí upevnil svět,
svým rozumem napjal nebesa.
13 Když vydá hlas,
shlukují se na nebi vody,
přivádí mlhu od končin země,
déšť provází blesky,
ze svých zásobnic vyvádí vítr.
14 Každý člověk je tupec, neví-li,
že se každý zlatník pro své modly dočká hanby.
Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není.
15 Jsou přelud, podvodný výtvor.
V čase, kdy je budu trestat, zhynou.
16 Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on.
Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.
17 Seber ze země svůj uzlík, ty, která sídlíš v obležení.
18 Toto praví Hospodin:
„Hle, tentokrát začnu metat z praku obyvatele země
a budu je soužit, aby to pocítili.“
19 Běda mi pro mou těžkou ránu,
jsem proboden, raněn.
Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet.
20 Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána.
Moji synové ode mne odešli, nejsou tu.
Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně.
21 Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina.
Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena.
22 Slyš, zpráva! Hle, přichází:
„Velké dunění ze severní země učiní z judských měst zpustošený kraj, domov šakalů.
“ 23 Je mi známo, Hospodine,
že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde.
24 Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil.
25 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě,
na čeledi, které nevzývají tvoje jméno,
vždyť pozřely Jákoba, pozřely ho zcela, zpustošily jeho nivy.
Jeremjáš, kapitola 11
1 Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: 2 „Slyšte slova této smlouvy. Vyhlásíš je mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma. 3 Řekneš jim: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Proklet buď každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy, 4 jak jsem přikázal vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, z tavicí pece železné: Poslouchejte mě a plňte má slova, všechno, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já vám budu Bohem. 5 Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem, jak je tomu dnes.“ Odpověděl jsem a řekl: „Zajisté, Hospodine.“ 6 Dále mi Hospodin řekl: „Vyhlas v judských městech a na ulicích Jeruzaléma všechna tato slova: Slyšte slova této smlouvy a plňte je. 7 Důrazně jsem varoval vaše otce ode dne, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, až dodnes. Nepřetržitě jsem je varoval slovy: Poslouchejte mě! 8 Ale neposlouchali, ucho nenaklonili; každý žil podle svého zarputilého a zlého srdce. Proto na ně uvedu všechna slova této smlouvy, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“
9 Hospodin mi řekl: „Byla shledána zrada judských mužů a obyvatelů Jeruzaléma: 10 Vrátili se k dřívějším nepravostem svých otců, kteří se vzpírali poslouchat má slova. Chodili za jinými bohy a sloužili jim. Dům izraelský i dům judský zrušily mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.“ 11 Proto praví Hospodin toto: „Hle, já na ně uvedu zlé věci, jimž nebudou moci ujít. Budou ke mně úpět, ale já je nevyslyším. 12 Ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou úpět k bohům, jimž pálí kadidlo; nebudou s to je spasit, až na ně dolehne zlý čas. 13 Vždyť máš tolik bohů, kolik měst, Judo. A kolik je jeruzalémských ulic, tolik oltářů jste zřídili Ohavě, oltářů pro pálení kadidla Baalovi.
14 Nemodli se za tento lid. Nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně. V čas, kdy budou ke mně pro to zlo volat, nebudu slyšet.“
15 „Co pohledává Jákob, můj milý, v mém domě?
Pletichy tam kují mnozí.
Může obětní maso přenést zlo, které tě stihne?
Budeš potom jásat?
16 Zelenající se olivou, krásnou a s nádherným ovocem, tě nazval Hospodin.
S velikým hukotem zanítí pod ní oheň a ten stráví její ratolesti.“
17 Hospodin zástupů, který tě zasadil, promluvil proti tobě zlé věci pro zlo, jehož se dopustil dům izraelský a dům judský: aby mě uráželi, pálili kadidlo Baalovi.
18 Hospodin mi dal vědět o jejich skutcích; znám je. Kdysi jsi mi je ukázal. 19 Byl jsem důvěřivý jako beránek vedený na porážku. Nevěděl jsem, co proti mně zamýšlejí. „Porazme strom i s ovocem, vytněme jej ze země živých, ať už není připomínáno jeho jméno.“
20 Hospodine zástupů, soudce spravedlivý,
ty zkoumáš ledví i srdce,
kéž spatřím tvou pomstu nad nimi.
Vždyť tobě jsem předložil svůj spor.
21 Proto praví Hospodin toto o anatótských mužích, kteří ti ukládají o život. Říkají: „Neprorokuj ve jménu Hospodina a nezemřeš naší rukou.“
22 Proto praví Hospodin zástupů toto: „Hle, já je ztrestám. Jinoši zemřou mečem, synové a dcery jim zemřou hladem. 23 Nikdo po nich nezůstane, neboť uvedu zlé věci na anatótské muže v roce, kdy je budu trestat.“
Jeremjáš, kapitola 12
1 Jsi spravedlivý, Hospodine,
i když s tebou vedu spor.
Chci s tebou mluvit o tvých soudech:
Proč je úspěšná cesta svévolníků?
Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu.
2 Zasadil jsi je a oni zakořenili, vyrůstají a nesou plody.
Jsi blízko, mají tě v ústech, ale daleko jsi jejich ledví.
3 Ty mě, Hospodine, znáš a vidíš mě, zkoušíš mé srdce, je s tebou.
Vytřiď je jak ovce na porážku, zasvěť je ke dni pobíjení.
4 Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích?
Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo.
Ale říkají: „Do naší budoucnosti Bůh nevidí.“
5 „Běžel jsi s pěšími a unavili tě; jak bys chtěl závodit s koni?
V pokojné zemi žiješ v bezpečí, co si počneš v houštinách Jordánu?
6 Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce se vůči tobě zachovali věrolomně.
Také oni z plna hrdla za tebou volali.
Nevěř jim, i když s tebou pěkně mluví.“
7 „Svůj dům jsem opustil, odvrhl jsem své dědictví;
co mi bylo nejmilejší, vydal jsem do rukou nepřátel.
8 Mé dědictví se mi stalo lvem z divočiny, vydává hlas proti mně.
Proto je nemám rád.
9 Je mé dědictví pro mne kropenatý dravec?
Je obklopeno dravci?
Jděte, sežeňte všechnu zvěř polí, přiveďte ji, ať se nažere.
10 Mnozí pastýři zničili mou vinici,
pošlapali můj podíl,
můj žádoucí podíl obrátili v poušť a zpustošený kraj.
11 Učinili z ní zpustošený kraj;
leží přede mnou truchlivá a zpustošená.
Zpustošená je celá země a není nikdo, kdo by si to bral k srdci.“
12 Po všech lysých návrších pouště přicházejí zhoubci.
Hospodinův meč bude požírat od jednoho konce země ke druhému
a žádný tvor nebude mít pokoj.
13 Zaseli pšenici, sklidí trní;
vyčerpávali se bez užitku.
Styďte se za to, co jste vytěžili pro Hospodinův planoucí hněv.
14 Toto praví Hospodin o všech mých zlých sousedech, kteří sahají na dědictví, jež dal Izraeli, svému lidu: „Hle, já je vyvrátím z jejich půdy, i dům Judův vyvrátím z jejich středu. 15 Až je vyvrátím, potom se nad nimi opět slituji a přivedu každého zpět do jeho dědictví v jeho zemi. 16 A jestliže by se pilně učili cestám mého lidu a přísahali při mém jménu: ‚Jakože živ je Hospodin,‘ jak učili můj lid přísahat při Baalovi, pak jim bude zbudován dům mezi mým lidem. 17 Jestliže však nebudou poslouchat, zcela vyvrátím onen pronárod a nechám jej zahynout, je výrok Hospodinův.“
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin. 2 Toto praví Hospodin:
„Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení,
i když se jich děsí pronárody.
3 To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou.
4 Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké.
5 Jsou jako strašák v okurkovém poli.
Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok.
Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého.“
6 Nikdo není jako ty, Hospodine,
jsi veliký a veliké je tvé jméno pro tvou bohatýrskou sílu.
7 Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů?
Úcta patří jenom tobě!
Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty.
8 Jsou tupí a hloupí do jednoho,
dají se vodit přeludy, pouhým dřevem,
9 tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše
a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových;
je oděno purpurem a nachem,
ale vše je výrobek dovedných řemeslníků.
10 Avšak Hospodin je Bůh pravý.
On je Bůh živý a Král věčný.
Před jeho rozlícením se chvěje země,
pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.
11 Řekněte jim toto: „Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.“
12 On svou silou učinil zemi,
svou moudrostí upevnil svět,
svým rozumem napjal nebesa.
13 Když vydá hlas,
shlukují se na nebi vody,
přivádí mlhu od končin země,
déšť provází blesky,
ze svých zásobnic vyvádí vítr.
14 Každý člověk je tupec, neví-li,
že se každý zlatník pro své modly dočká hanby.
Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není.
15 Jsou přelud, podvodný výtvor.
V čase, kdy je budu trestat, zhynou.
16 Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on.
Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.
17 Seber ze země svůj uzlík, ty, která sídlíš v obležení.
18 Toto praví Hospodin:
„Hle, tentokrát začnu metat z praku obyvatele země
a budu je soužit, aby to pocítili.“
19 Běda mi pro mou těžkou ránu,
jsem proboden, raněn.
Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet.
20 Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána.
Moji synové ode mne odešli, nejsou tu.
Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně.
21 Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina.
Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena.
22 Slyš, zpráva! Hle, přichází:
„Velké dunění ze severní země učiní z judských měst zpustošený kraj, domov šakalů.
“ 23 Je mi známo, Hospodine,
že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde.
24 Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil.
25 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě,
na čeledi, které nevzývají tvoje jméno,
vždyť pozřely Jákoba, pozřely ho zcela, zpustošily jeho nivy.
1 Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: 2 „Slyšte slova této smlouvy. Vyhlásíš je mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma. 3 Řekneš jim: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Proklet buď každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy, 4 jak jsem přikázal vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, z tavicí pece železné: Poslouchejte mě a plňte má slova, všechno, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já vám budu Bohem. 5 Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem, jak je tomu dnes.“ Odpověděl jsem a řekl: „Zajisté, Hospodine.“ 6 Dále mi Hospodin řekl: „Vyhlas v judských městech a na ulicích Jeruzaléma všechna tato slova: Slyšte slova této smlouvy a plňte je. 7 Důrazně jsem varoval vaše otce ode dne, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, až dodnes. Nepřetržitě jsem je varoval slovy: Poslouchejte mě! 8 Ale neposlouchali, ucho nenaklonili; každý žil podle svého zarputilého a zlého srdce. Proto na ně uvedu všechna slova této smlouvy, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“
9 Hospodin mi řekl: „Byla shledána zrada judských mužů a obyvatelů Jeruzaléma: 10 Vrátili se k dřívějším nepravostem svých otců, kteří se vzpírali poslouchat má slova. Chodili za jinými bohy a sloužili jim. Dům izraelský i dům judský zrušily mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.“ 11 Proto praví Hospodin toto: „Hle, já na ně uvedu zlé věci, jimž nebudou moci ujít. Budou ke mně úpět, ale já je nevyslyším. 12 Ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou úpět k bohům, jimž pálí kadidlo; nebudou s to je spasit, až na ně dolehne zlý čas. 13 Vždyť máš tolik bohů, kolik měst, Judo. A kolik je jeruzalémských ulic, tolik oltářů jste zřídili Ohavě, oltářů pro pálení kadidla Baalovi.
14 Nemodli se za tento lid. Nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně. V čas, kdy budou ke mně pro to zlo volat, nebudu slyšet.“
15 „Co pohledává Jákob, můj milý, v mém domě?
Pletichy tam kují mnozí.
Může obětní maso přenést zlo, které tě stihne?
Budeš potom jásat?
16 Zelenající se olivou, krásnou a s nádherným ovocem, tě nazval Hospodin.
S velikým hukotem zanítí pod ní oheň a ten stráví její ratolesti.“
17 Hospodin zástupů, který tě zasadil, promluvil proti tobě zlé věci pro zlo, jehož se dopustil dům izraelský a dům judský: aby mě uráželi, pálili kadidlo Baalovi.
18 Hospodin mi dal vědět o jejich skutcích; znám je. Kdysi jsi mi je ukázal. 19 Byl jsem důvěřivý jako beránek vedený na porážku. Nevěděl jsem, co proti mně zamýšlejí. „Porazme strom i s ovocem, vytněme jej ze země živých, ať už není připomínáno jeho jméno.“
20 Hospodine zástupů, soudce spravedlivý,
ty zkoumáš ledví i srdce,
kéž spatřím tvou pomstu nad nimi.
Vždyť tobě jsem předložil svůj spor.
21 Proto praví Hospodin toto o anatótských mužích, kteří ti ukládají o život. Říkají: „Neprorokuj ve jménu Hospodina a nezemřeš naší rukou.“
22 Proto praví Hospodin zástupů toto: „Hle, já je ztrestám. Jinoši zemřou mečem, synové a dcery jim zemřou hladem. 23 Nikdo po nich nezůstane, neboť uvedu zlé věci na anatótské muže v roce, kdy je budu trestat.“
1 Jsi spravedlivý, Hospodine,
i když s tebou vedu spor.
Chci s tebou mluvit o tvých soudech:
Proč je úspěšná cesta svévolníků?
Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu.
2 Zasadil jsi je a oni zakořenili, vyrůstají a nesou plody.
Jsi blízko, mají tě v ústech, ale daleko jsi jejich ledví.
3 Ty mě, Hospodine, znáš a vidíš mě, zkoušíš mé srdce, je s tebou.
Vytřiď je jak ovce na porážku, zasvěť je ke dni pobíjení.
4 Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích?
Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo.
Ale říkají: „Do naší budoucnosti Bůh nevidí.“
5 „Běžel jsi s pěšími a unavili tě; jak bys chtěl závodit s koni?
V pokojné zemi žiješ v bezpečí, co si počneš v houštinách Jordánu?
6 Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce se vůči tobě zachovali věrolomně.
Také oni z plna hrdla za tebou volali.
Nevěř jim, i když s tebou pěkně mluví.“
7 „Svůj dům jsem opustil, odvrhl jsem své dědictví;
co mi bylo nejmilejší, vydal jsem do rukou nepřátel.
8 Mé dědictví se mi stalo lvem z divočiny, vydává hlas proti mně.
Proto je nemám rád.
9 Je mé dědictví pro mne kropenatý dravec?
Je obklopeno dravci?
Jděte, sežeňte všechnu zvěř polí, přiveďte ji, ať se nažere.
10 Mnozí pastýři zničili mou vinici,
pošlapali můj podíl,
můj žádoucí podíl obrátili v poušť a zpustošený kraj.
11 Učinili z ní zpustošený kraj;
leží přede mnou truchlivá a zpustošená.
Zpustošená je celá země a není nikdo, kdo by si to bral k srdci.“
12 Po všech lysých návrších pouště přicházejí zhoubci.
Hospodinův meč bude požírat od jednoho konce země ke druhému
a žádný tvor nebude mít pokoj.
13 Zaseli pšenici, sklidí trní;
vyčerpávali se bez užitku.
Styďte se za to, co jste vytěžili pro Hospodinův planoucí hněv.
14 Toto praví Hospodin o všech mých zlých sousedech, kteří sahají na dědictví, jež dal Izraeli, svému lidu: „Hle, já je vyvrátím z jejich půdy, i dům Judův vyvrátím z jejich středu. 15 Až je vyvrátím, potom se nad nimi opět slituji a přivedu každého zpět do jeho dědictví v jeho zemi. 16 A jestliže by se pilně učili cestám mého lidu a přísahali při mém jménu: ‚Jakože živ je Hospodin,‘ jak učili můj lid přísahat při Baalovi, pak jim bude zbudován dům mezi mým lidem. 17 Jestliže však nebudou poslouchat, zcela vyvrátím onen pronárod a nechám jej zahynout, je výrok Hospodinův.“