ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 197. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Jeremjáš, kapitola 13

1 Toto mi řekl Hospodin: „Jdi si koupit lněný pás, dej si jej kolem beder a nesmáčej jej ve vodě.“ 2 Koupil jsem si tedy pás, jak ke mně Hospodin promluvil, a dal jsem si jej kolem beder.

3 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: 4 „Vezmi pás, který sis koupil a jejž máš kolem beder, vstaň a jdi k Eufratu a tam jej ukryj ve skalní trhlině.“ 5 I šel jsem a ukryl jsem jej u Eufratu, jak mi Hospodin přikázal. 6 Po uplynutí mnoha dnů mi Hospodin opět řekl: „Vstaň a jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt.“ 7 Šel jsem tedy k Eufratu a vyhrabal jsem pás z místa, kam jsem jej ukryl. A hle, pás byl zničen, k ničemu se nehodil.

8 Tu se ke mně stalo slovo Hospodinovo: 9 „Toto praví Hospodin: Tak zničím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma. 10 Tento zlý lid, který se vzpírá slyšet má slova a žije si podle svého zarputilého srdce, chodí za jinými bohy, slouží jim a klaní se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí. 11 Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. Ale neuposlechli.“

12 Proto jim vyřídíš toto slovo:

„Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý měch se plní vínem. Namítnou ti: ‚Cožpak nevíme, že se každý měch plní vínem?‘ 13 Nato jim řekneš: Toto praví Hospodin: Hle, já opojím všechny obyvatele této země, krále, kteří sedí na Davidově trůnu, kněze a proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, 14 a roztříštím je jednoho o druhého, otce i syny, je výrok Hospodinův; budu bez soucitu, bez lítosti a bez slitování, až je budu ničit.“

15 Slyšte a naslouchejte,

nebuďte domýšliví,

tak promluvil Hospodin.

16 Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,

dříve než způsobí tmu,

dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory.

S nadějí se upínáte k světlu,

ale on učinil z něho šero smrti,

obestřel je černým mračnem.

17 Jestliže o tom nechcete slyšet,

vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti,

slzy mi proudem potečou z očí,

až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.

18 Poruč králi a královně:

„Seďte v ponížení,

vždyť spadla z vašich hlav koruna, která vás zdobila.

19 Města na jihu byla uzavřena

a není nikoho, kdo by je otevřel.

Celý Juda byl přestěhován,

přestěhován do jednoho.“

20 Pozvedni oči a hleď na ty, kdo přicházejí od severu.

„Kde je tobě svěřené stádo, ovce, jež byly tvou ozdobou?

21 Co řekneš, až nad tebou ustanoví tvými pohlaváry a vůdci ty, které jsi učila?

Což tě pak nezachvátí porodní bolesti jako rodičku?

22 Řekneš-li si v srdci: ‚Proč mě to potkalo?‘

Pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnuta sukně a bylas vydána násilí.

23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži?

Či levhart svou skvrnitost?

Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? –

24 Rozptýlím je jako stébla slámy, jež poletují ve větru z pouště.“

25 „To je tvůj los,

úděl, jejž jsem ti vyměřil, je výrok Hospodinův.

Poněvadž jsi na mě zapomněla, spoléhala ses na klam.

26 To já jsem ti zvedl sukni přes tvář a byla vidět tvá hanba,

27 tvé cizoložství a tvá vášnivost, mrzký skutek tvého smilstva.

Na pahorcích v poli jsem viděl tvé ohyzdné modly.

Běda tobě, Jeruzaléme. Nejsi čistý! Jak dlouho ještě?“

Jeremjáš, kapitola 14

1 O slovu Hospodinově, které se stalo k Jeremjášovi ohledně sucha.

2 Juda truchlí, jeho brány zchátraly a chmurně klesly k zemi.

Z Jeruzaléma stoupá žalostný křik.

3 Jejich vznešení posílají svou čeleď pro vodu. T

a chodí k nádržím a vodu nenachází,

vrací se s prázdnými nádobami.

Stydí se a hanbí a zakrývá si hlavu.

4 Jsou zděšeni nad rolemi,

neboť v zemi nenastává doba dešťů.

Oráči se stydí, zakrývají si hlavu.

5 I laň v poli opouští, co porodila,

neboť není zeleň.

6 Na lysých návrších postávají divocí osli,

větří jako šakalové, vypovídá jim zrak, neboť nejsou byliny.

7 „Jestliže mluví proti nám naše nepravosti,

jednej, Hospodine, pro své jméno.

Mnohokráte jsme se odvrátili,

hřešili jsme proti tobě.

8 Naděje Izraele, jeho spasiteli v čase soužení!

Proč jsi v zemi jako host,

jak pocestný, který se zdrží jen přes noc?

9 Proč jsi jak zdrcený člověk,

jak bohatýr, který není s to spasit?

Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem.

Nezříkej se nás!“

10 Toto praví Hospodin o tomto lidu: „Milují toulky a své nohy nešetří,“ proto v nich nemá Hospodin zalíbení. Bude nyní připomínat jejich nepravost a trestat jejich hřích.

11 Hospodin mi poručil: „Nemodli se za dobro tohoto lidu. 12 Ani když se budou postit, nevyslyším jejich bědování, ani když připraví oběť zápalnou a přídavnou, nenajdu v nich zalíbení. Zcela s nimi skoncuji mečem, hladem a morem.“

13 Nato jsem řekl: „Ach, Panovníku Hospodine, hle, proroci jim říkají: Nespatříte meč a hlad mít nebudete, nýbrž dám vám na tomto místě pravý pokoj.“

14 Hospodin mi řekl: „Ti proroci prorokují mým jménem klam. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim to a nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, nicotnou věštbu a lest vlastního srdce.“

15 Toto praví Hospodin proti těm prorokům, kteří prorokují jeho jménem: „Já jsem je neposlal. To oni říkají: ‚V této zemi nebude meč a hlad.‘ Mečem a hladem vymřou ti proroci do jednoho. 16 A lid, jemuž prorokovali, bude ležet po ulicích Jeruzaléma sražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí, ani jejich ženy ani jejich syny a dcery. Tak vyleji na ně jejich zlobu.“

17 Řekni jim toto slovo:

„Z mých očí tekou slzy dnem i nocí bez přestání,

neboť těžká rána rozdrtila panenskou dceru mého lidu velikou, bolestnou ranou.

18 Vyjdu-li na pole, hle, skolení mečem,

přijdu-li do města, hle, zesláblí hlady;

jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady.“

19 „Což jsi opravdu zavrhl Judu?

Tvá duše si zprotivila Sijón?

Proč nás biješ, což pro nás není uzdravení?

S nadějí jsme vyhlíželi pokoj,

ale nic dobrého nepřichází,

čas uzdravení, a hle, předěšení.

20 Hospodine, uznáváme svou svévoli,

i nepravost svých otců,

hřešili jsme proti tobě.

21 Neodmítej nás však pro své jméno,

nenech zhanobit trůn své slávy.

Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi.

22 Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť?

Což nebesa vydávají deště?

Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože?

Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!“

Jeremjáš, kapitola 15

1 Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel, nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde! 2 Až se tě budou ptát: ‚Kam máme odejít?‘, řekneš jim: Toto praví Hospodin:

Kdo je určen smrti, propadne smrti,

kdo meči, meči,

kdo hladu, hladu,

kdo zajetí, zajetí.“

3 „Ztrestám je na čtverý způsob, je výrok Hospodinův: mečem, aby zabíjel, psy, aby vláčeli, nebeským ptactvem a zemským zvířectvem, aby žralo a ničilo. 4 Učiním je obrazem hrůzy pro všechna království země kvůli Menašeovi, synu judského krále Chizkijáše, kvůli tomu, co páchal v Jeruzalémě.“

5 „Kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme?

Kdo ti projeví účast?

Kdo k tobě zajde, aby se zeptal, jak se ti daří?

6 Ty sám sis mě přestal všímat,

je výrok Hospodinův,

odešel jsi ode mne.

Napřáhnu na tebe ruku a zničím tě;

stálé ohledy mě unavují.

7 Převěju je lopatou na obilí v branách země,

o děti připravím, zahubím svůj lid:

od svých cest se neodvrátili.

8 Zůstane mi v něm víc vdov než písku v mořích.

Za poledne na ně přivedu zhoubce, na matku i na mládence.

Náhle přepadnu město hněvem a hrůzou.

9 Zchřadne sedminásobná rodička, vypustí duši.

Ještě za dne jí zajde slunce.

Bude se stydět, rdít studem.

Ty, kteří zůstanou, vydám meči před tváří jejich nepřátel,

je výrok Hospodinův.“

10 Běda mi, matko má, že jsi mě zrodila,

muže sporu a sváru pro celou zemi.

Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nepůjčil, všichni mi klnou.

11 Hospodin praví:

„Nepřichystal jsem ti dobro?

Nesrazil jsem kvůli tobě nepřítele v čase zlém, v čase soužení?

12 Dá se přerazit železo, železo ze severu, či bronz?

13 Tvé zboží a poklady vydám bez náhrady v plen za všechny tvé hříchy,

páchané po celém tvém území.

14 Dám tě odvést tvými nepřáteli do země, kterou neznáš.

Rozhoří se proti vám oheň roznícený mým hněvem.“

15 Tys o tom věděl,

Hospodine, pamatuj na mě a ujmi se mne.

Vykonej za mne pomstu na těch, kdo mě pronásledují.

Pro svou shovívavost mě odtud ještě neber.

Věz, že pro tebe snáším potupu.

16 Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je.

Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce.

Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.

17 Nesedám v kruhu těch, kdo se vysmívají, a nejásám.

Kvůli tvé ruce sedím osamocen,

neboť jsi mě naplnil svým hrozným hněvem.

18 Proč je má bolest trvalá

a má rána nevyléčitelná a nechce se hojit?

Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou.

19 Proto praví Hospodin toto:

„Jestliže se obrátíš,

vrátím tě k sobě,

staneš přede mnou.

Budeš-li pronášet vzácná slova,

nic bezcenného,

budeš mými ústy.

Oni se musejí obrátit k tobě,

ty se k nim neobracej.

20 Učinil jsem tě vůči tomuto lidu nedostupnou bronzovou hradbou.

Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,

neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil,

je výrok Hospodinův.

21 Vysvobodím tě z rukou zlovolníků a vykoupím tě ze spárů katanů.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.