Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 197. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Jeremjáš, kapitola 13
1 Toto mi řekl Hospodin: „Jdi si koupit lněný pás, dej si jej kolem beder a nesmáčej jej ve vodě.“ 2 Koupil jsem si tedy pás, jak ke mně Hospodin promluvil, a dal jsem si jej kolem beder.
3 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: 4 „Vezmi pás, který sis koupil a jejž máš kolem beder, vstaň a jdi k Eufratu a tam jej ukryj ve skalní trhlině.“ 5 I šel jsem a ukryl jsem jej u Eufratu, jak mi Hospodin přikázal. 6 Po uplynutí mnoha dnů mi Hospodin opět řekl: „Vstaň a jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt.“ 7 Šel jsem tedy k Eufratu a vyhrabal jsem pás z místa, kam jsem jej ukryl. A hle, pás byl zničen, k ničemu se nehodil.
8 Tu se ke mně stalo slovo Hospodinovo: 9 „Toto praví Hospodin: Tak zničím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma. 10 Tento zlý lid, který se vzpírá slyšet má slova a žije si podle svého zarputilého srdce, chodí za jinými bohy, slouží jim a klaní se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí. 11 Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. Ale neuposlechli.“
12 Proto jim vyřídíš toto slovo:
„Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý měch se plní vínem. Namítnou ti: ‚Cožpak nevíme, že se každý měch plní vínem?‘ 13 Nato jim řekneš: Toto praví Hospodin: Hle, já opojím všechny obyvatele této země, krále, kteří sedí na Davidově trůnu, kněze a proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, 14 a roztříštím je jednoho o druhého, otce i syny, je výrok Hospodinův; budu bez soucitu, bez lítosti a bez slitování, až je budu ničit.“
15 Slyšte a naslouchejte,
nebuďte domýšliví,
tak promluvil Hospodin.
16 Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,
dříve než způsobí tmu,
dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory.
S nadějí se upínáte k světlu,
ale on učinil z něho šero smrti,
obestřel je černým mračnem.
17 Jestliže o tom nechcete slyšet,
vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti,
slzy mi proudem potečou z očí,
až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.
18 Poruč králi a královně:
„Seďte v ponížení,
vždyť spadla z vašich hlav koruna, která vás zdobila.
19 Města na jihu byla uzavřena
a není nikoho, kdo by je otevřel.
Celý Juda byl přestěhován,
přestěhován do jednoho.“
20 Pozvedni oči a hleď na ty, kdo přicházejí od severu.
„Kde je tobě svěřené stádo, ovce, jež byly tvou ozdobou?
21 Co řekneš, až nad tebou ustanoví tvými pohlaváry a vůdci ty, které jsi učila?
Což tě pak nezachvátí porodní bolesti jako rodičku?
22 Řekneš-li si v srdci: ‚Proč mě to potkalo?‘
Pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnuta sukně a bylas vydána násilí.
23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži?
Či levhart svou skvrnitost?
Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? –
24 Rozptýlím je jako stébla slámy, jež poletují ve větru z pouště.“
25 „To je tvůj los,
úděl, jejž jsem ti vyměřil, je výrok Hospodinův.
Poněvadž jsi na mě zapomněla, spoléhala ses na klam.
26 To já jsem ti zvedl sukni přes tvář a byla vidět tvá hanba,
27 tvé cizoložství a tvá vášnivost, mrzký skutek tvého smilstva.
Na pahorcích v poli jsem viděl tvé ohyzdné modly.
Běda tobě, Jeruzaléme. Nejsi čistý! Jak dlouho ještě?“
Jeremjáš, kapitola 14
1 O slovu Hospodinově, které se stalo k Jeremjášovi ohledně sucha.
2 Juda truchlí, jeho brány zchátraly a chmurně klesly k zemi.
Z Jeruzaléma stoupá žalostný křik.
3 Jejich vznešení posílají svou čeleď pro vodu. T
a chodí k nádržím a vodu nenachází,
vrací se s prázdnými nádobami.
Stydí se a hanbí a zakrývá si hlavu.
4 Jsou zděšeni nad rolemi,
neboť v zemi nenastává doba dešťů.
Oráči se stydí, zakrývají si hlavu.
5 I laň v poli opouští, co porodila,
neboť není zeleň.
6 Na lysých návrších postávají divocí osli,
větří jako šakalové, vypovídá jim zrak, neboť nejsou byliny.
7 „Jestliže mluví proti nám naše nepravosti,
jednej, Hospodine, pro své jméno.
Mnohokráte jsme se odvrátili,
hřešili jsme proti tobě.
8 Naděje Izraele, jeho spasiteli v čase soužení!
Proč jsi v zemi jako host,
jak pocestný, který se zdrží jen přes noc?
9 Proč jsi jak zdrcený člověk,
jak bohatýr, který není s to spasit?
Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem.
Nezříkej se nás!“
10 Toto praví Hospodin o tomto lidu: „Milují toulky a své nohy nešetří,“ proto v nich nemá Hospodin zalíbení. Bude nyní připomínat jejich nepravost a trestat jejich hřích.
11 Hospodin mi poručil: „Nemodli se za dobro tohoto lidu. 12 Ani když se budou postit, nevyslyším jejich bědování, ani když připraví oběť zápalnou a přídavnou, nenajdu v nich zalíbení. Zcela s nimi skoncuji mečem, hladem a morem.“
13 Nato jsem řekl: „Ach, Panovníku Hospodine, hle, proroci jim říkají: Nespatříte meč a hlad mít nebudete, nýbrž dám vám na tomto místě pravý pokoj.“
14 Hospodin mi řekl: „Ti proroci prorokují mým jménem klam. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim to a nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, nicotnou věštbu a lest vlastního srdce.“
15 Toto praví Hospodin proti těm prorokům, kteří prorokují jeho jménem: „Já jsem je neposlal. To oni říkají: ‚V této zemi nebude meč a hlad.‘ Mečem a hladem vymřou ti proroci do jednoho. 16 A lid, jemuž prorokovali, bude ležet po ulicích Jeruzaléma sražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí, ani jejich ženy ani jejich syny a dcery. Tak vyleji na ně jejich zlobu.“
17 Řekni jim toto slovo:
„Z mých očí tekou slzy dnem i nocí bez přestání,
neboť těžká rána rozdrtila panenskou dceru mého lidu velikou, bolestnou ranou.
18 Vyjdu-li na pole, hle, skolení mečem,
přijdu-li do města, hle, zesláblí hlady;
jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady.“
19 „Což jsi opravdu zavrhl Judu?
Tvá duše si zprotivila Sijón?
Proč nás biješ, což pro nás není uzdravení?
S nadějí jsme vyhlíželi pokoj,
ale nic dobrého nepřichází,
čas uzdravení, a hle, předěšení.
20 Hospodine, uznáváme svou svévoli,
i nepravost svých otců,
hřešili jsme proti tobě.
21 Neodmítej nás však pro své jméno,
nenech zhanobit trůn své slávy.
Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi.
22 Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť?
Což nebesa vydávají deště?
Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože?
Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!“
Jeremjáš, kapitola 15
1 Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel, nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde! 2 Až se tě budou ptát: ‚Kam máme odejít?‘, řekneš jim: Toto praví Hospodin:
Kdo je určen smrti, propadne smrti,
kdo meči, meči,
kdo hladu, hladu,
kdo zajetí, zajetí.“
3 „Ztrestám je na čtverý způsob, je výrok Hospodinův: mečem, aby zabíjel, psy, aby vláčeli, nebeským ptactvem a zemským zvířectvem, aby žralo a ničilo. 4 Učiním je obrazem hrůzy pro všechna království země kvůli Menašeovi, synu judského krále Chizkijáše, kvůli tomu, co páchal v Jeruzalémě.“
5 „Kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme?
Kdo ti projeví účast?
Kdo k tobě zajde, aby se zeptal, jak se ti daří?
6 Ty sám sis mě přestal všímat,
je výrok Hospodinův,
odešel jsi ode mne.
Napřáhnu na tebe ruku a zničím tě;
stálé ohledy mě unavují.
7 Převěju je lopatou na obilí v branách země,
o děti připravím, zahubím svůj lid:
od svých cest se neodvrátili.
8 Zůstane mi v něm víc vdov než písku v mořích.
Za poledne na ně přivedu zhoubce, na matku i na mládence.
Náhle přepadnu město hněvem a hrůzou.
9 Zchřadne sedminásobná rodička, vypustí duši.
Ještě za dne jí zajde slunce.
Bude se stydět, rdít studem.
Ty, kteří zůstanou, vydám meči před tváří jejich nepřátel,
je výrok Hospodinův.“
10 Běda mi, matko má, že jsi mě zrodila,
muže sporu a sváru pro celou zemi.
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nepůjčil, všichni mi klnou.
11 Hospodin praví:
„Nepřichystal jsem ti dobro?
Nesrazil jsem kvůli tobě nepřítele v čase zlém, v čase soužení?
12 Dá se přerazit železo, železo ze severu, či bronz?
13 Tvé zboží a poklady vydám bez náhrady v plen za všechny tvé hříchy,
páchané po celém tvém území.
14 Dám tě odvést tvými nepřáteli do země, kterou neznáš.
Rozhoří se proti vám oheň roznícený mým hněvem.“
15 Tys o tom věděl,
Hospodine, pamatuj na mě a ujmi se mne.
Vykonej za mne pomstu na těch, kdo mě pronásledují.
Pro svou shovívavost mě odtud ještě neber.
Věz, že pro tebe snáším potupu.
16 Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je.
Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce.
Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.
17 Nesedám v kruhu těch, kdo se vysmívají, a nejásám.
Kvůli tvé ruce sedím osamocen,
neboť jsi mě naplnil svým hrozným hněvem.
18 Proč je má bolest trvalá
a má rána nevyléčitelná a nechce se hojit?
Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou.
19 Proto praví Hospodin toto:
„Jestliže se obrátíš,
vrátím tě k sobě,
staneš přede mnou.
Budeš-li pronášet vzácná slova,
nic bezcenného,
budeš mými ústy.
Oni se musejí obrátit k tobě,
ty se k nim neobracej.
20 Učinil jsem tě vůči tomuto lidu nedostupnou bronzovou hradbou.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil,
je výrok Hospodinův.
21 Vysvobodím tě z rukou zlovolníků a vykoupím tě ze spárů katanů.“
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Toto mi řekl Hospodin: „Jdi si koupit lněný pás, dej si jej kolem beder a nesmáčej jej ve vodě.“ 2 Koupil jsem si tedy pás, jak ke mně Hospodin promluvil, a dal jsem si jej kolem beder.
3 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: 4 „Vezmi pás, který sis koupil a jejž máš kolem beder, vstaň a jdi k Eufratu a tam jej ukryj ve skalní trhlině.“ 5 I šel jsem a ukryl jsem jej u Eufratu, jak mi Hospodin přikázal. 6 Po uplynutí mnoha dnů mi Hospodin opět řekl: „Vstaň a jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt.“ 7 Šel jsem tedy k Eufratu a vyhrabal jsem pás z místa, kam jsem jej ukryl. A hle, pás byl zničen, k ničemu se nehodil.
8 Tu se ke mně stalo slovo Hospodinovo: 9 „Toto praví Hospodin: Tak zničím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma. 10 Tento zlý lid, který se vzpírá slyšet má slova a žije si podle svého zarputilého srdce, chodí za jinými bohy, slouží jim a klaní se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí. 11 Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. Ale neuposlechli.“
12 Proto jim vyřídíš toto slovo:
„Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý měch se plní vínem. Namítnou ti: ‚Cožpak nevíme, že se každý měch plní vínem?‘ 13 Nato jim řekneš: Toto praví Hospodin: Hle, já opojím všechny obyvatele této země, krále, kteří sedí na Davidově trůnu, kněze a proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, 14 a roztříštím je jednoho o druhého, otce i syny, je výrok Hospodinův; budu bez soucitu, bez lítosti a bez slitování, až je budu ničit.“
15 Slyšte a naslouchejte,
nebuďte domýšliví,
tak promluvil Hospodin.
16 Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,
dříve než způsobí tmu,
dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory.
S nadějí se upínáte k světlu,
ale on učinil z něho šero smrti,
obestřel je černým mračnem.
17 Jestliže o tom nechcete slyšet,
vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti,
slzy mi proudem potečou z očí,
až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.
18 Poruč králi a královně:
„Seďte v ponížení,
vždyť spadla z vašich hlav koruna, která vás zdobila.
19 Města na jihu byla uzavřena
a není nikoho, kdo by je otevřel.
Celý Juda byl přestěhován,
přestěhován do jednoho.“
20 Pozvedni oči a hleď na ty, kdo přicházejí od severu.
„Kde je tobě svěřené stádo, ovce, jež byly tvou ozdobou?
21 Co řekneš, až nad tebou ustanoví tvými pohlaváry a vůdci ty, které jsi učila?
Což tě pak nezachvátí porodní bolesti jako rodičku?
22 Řekneš-li si v srdci: ‚Proč mě to potkalo?‘
Pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnuta sukně a bylas vydána násilí.
23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži?
Či levhart svou skvrnitost?
Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? –
24 Rozptýlím je jako stébla slámy, jež poletují ve větru z pouště.“
25 „To je tvůj los,
úděl, jejž jsem ti vyměřil, je výrok Hospodinův.
Poněvadž jsi na mě zapomněla, spoléhala ses na klam.
26 To já jsem ti zvedl sukni přes tvář a byla vidět tvá hanba,
27 tvé cizoložství a tvá vášnivost, mrzký skutek tvého smilstva.
Na pahorcích v poli jsem viděl tvé ohyzdné modly.
Běda tobě, Jeruzaléme. Nejsi čistý! Jak dlouho ještě?“
1 O slovu Hospodinově, které se stalo k Jeremjášovi ohledně sucha.
2 Juda truchlí, jeho brány zchátraly a chmurně klesly k zemi.
Z Jeruzaléma stoupá žalostný křik.
3 Jejich vznešení posílají svou čeleď pro vodu. T
a chodí k nádržím a vodu nenachází,
vrací se s prázdnými nádobami.
Stydí se a hanbí a zakrývá si hlavu.
4 Jsou zděšeni nad rolemi,
neboť v zemi nenastává doba dešťů.
Oráči se stydí, zakrývají si hlavu.
5 I laň v poli opouští, co porodila,
neboť není zeleň.
6 Na lysých návrších postávají divocí osli,
větří jako šakalové, vypovídá jim zrak, neboť nejsou byliny.
7 „Jestliže mluví proti nám naše nepravosti,
jednej, Hospodine, pro své jméno.
Mnohokráte jsme se odvrátili,
hřešili jsme proti tobě.
8 Naděje Izraele, jeho spasiteli v čase soužení!
Proč jsi v zemi jako host,
jak pocestný, který se zdrží jen přes noc?
9 Proč jsi jak zdrcený člověk,
jak bohatýr, který není s to spasit?
Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem.
Nezříkej se nás!“
10 Toto praví Hospodin o tomto lidu: „Milují toulky a své nohy nešetří,“ proto v nich nemá Hospodin zalíbení. Bude nyní připomínat jejich nepravost a trestat jejich hřích.
11 Hospodin mi poručil: „Nemodli se za dobro tohoto lidu. 12 Ani když se budou postit, nevyslyším jejich bědování, ani když připraví oběť zápalnou a přídavnou, nenajdu v nich zalíbení. Zcela s nimi skoncuji mečem, hladem a morem.“
13 Nato jsem řekl: „Ach, Panovníku Hospodine, hle, proroci jim říkají: Nespatříte meč a hlad mít nebudete, nýbrž dám vám na tomto místě pravý pokoj.“
14 Hospodin mi řekl: „Ti proroci prorokují mým jménem klam. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim to a nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, nicotnou věštbu a lest vlastního srdce.“
15 Toto praví Hospodin proti těm prorokům, kteří prorokují jeho jménem: „Já jsem je neposlal. To oni říkají: ‚V této zemi nebude meč a hlad.‘ Mečem a hladem vymřou ti proroci do jednoho. 16 A lid, jemuž prorokovali, bude ležet po ulicích Jeruzaléma sražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí, ani jejich ženy ani jejich syny a dcery. Tak vyleji na ně jejich zlobu.“
17 Řekni jim toto slovo:
„Z mých očí tekou slzy dnem i nocí bez přestání,
neboť těžká rána rozdrtila panenskou dceru mého lidu velikou, bolestnou ranou.
18 Vyjdu-li na pole, hle, skolení mečem,
přijdu-li do města, hle, zesláblí hlady;
jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady.“
19 „Což jsi opravdu zavrhl Judu?
Tvá duše si zprotivila Sijón?
Proč nás biješ, což pro nás není uzdravení?
S nadějí jsme vyhlíželi pokoj,
ale nic dobrého nepřichází,
čas uzdravení, a hle, předěšení.
20 Hospodine, uznáváme svou svévoli,
i nepravost svých otců,
hřešili jsme proti tobě.
21 Neodmítej nás však pro své jméno,
nenech zhanobit trůn své slávy.
Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi.
22 Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť?
Což nebesa vydávají deště?
Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože?
Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!“
1 Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel, nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde! 2 Až se tě budou ptát: ‚Kam máme odejít?‘, řekneš jim: Toto praví Hospodin:
Kdo je určen smrti, propadne smrti,
kdo meči, meči,
kdo hladu, hladu,
kdo zajetí, zajetí.“
3 „Ztrestám je na čtverý způsob, je výrok Hospodinův: mečem, aby zabíjel, psy, aby vláčeli, nebeským ptactvem a zemským zvířectvem, aby žralo a ničilo. 4 Učiním je obrazem hrůzy pro všechna království země kvůli Menašeovi, synu judského krále Chizkijáše, kvůli tomu, co páchal v Jeruzalémě.“
5 „Kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme?
Kdo ti projeví účast?
Kdo k tobě zajde, aby se zeptal, jak se ti daří?
6 Ty sám sis mě přestal všímat,
je výrok Hospodinův,
odešel jsi ode mne.
Napřáhnu na tebe ruku a zničím tě;
stálé ohledy mě unavují.
7 Převěju je lopatou na obilí v branách země,
o děti připravím, zahubím svůj lid:
od svých cest se neodvrátili.
8 Zůstane mi v něm víc vdov než písku v mořích.
Za poledne na ně přivedu zhoubce, na matku i na mládence.
Náhle přepadnu město hněvem a hrůzou.
9 Zchřadne sedminásobná rodička, vypustí duši.
Ještě za dne jí zajde slunce.
Bude se stydět, rdít studem.
Ty, kteří zůstanou, vydám meči před tváří jejich nepřátel,
je výrok Hospodinův.“
10 Běda mi, matko má, že jsi mě zrodila,
muže sporu a sváru pro celou zemi.
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nepůjčil, všichni mi klnou.
11 Hospodin praví:
„Nepřichystal jsem ti dobro?
Nesrazil jsem kvůli tobě nepřítele v čase zlém, v čase soužení?
12 Dá se přerazit železo, železo ze severu, či bronz?
13 Tvé zboží a poklady vydám bez náhrady v plen za všechny tvé hříchy,
páchané po celém tvém území.
14 Dám tě odvést tvými nepřáteli do země, kterou neznáš.
Rozhoří se proti vám oheň roznícený mým hněvem.“
15 Tys o tom věděl,
Hospodine, pamatuj na mě a ujmi se mne.
Vykonej za mne pomstu na těch, kdo mě pronásledují.
Pro svou shovívavost mě odtud ještě neber.
Věz, že pro tebe snáším potupu.
16 Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je.
Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce.
Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.
17 Nesedám v kruhu těch, kdo se vysmívají, a nejásám.
Kvůli tvé ruce sedím osamocen,
neboť jsi mě naplnil svým hrozným hněvem.
18 Proč je má bolest trvalá
a má rána nevyléčitelná a nechce se hojit?
Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou.
19 Proto praví Hospodin toto:
„Jestliže se obrátíš,
vrátím tě k sobě,
staneš přede mnou.
Budeš-li pronášet vzácná slova,
nic bezcenného,
budeš mými ústy.
Oni se musejí obrátit k tobě,
ty se k nim neobracej.
20 Učinil jsem tě vůči tomuto lidu nedostupnou bronzovou hradbou.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil,
je výrok Hospodinův.
21 Vysvobodím tě z rukou zlovolníků a vykoupím tě ze spárů katanů.“