Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 214. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Báruk (a List Jeremjášův), kapitola 4
1 Moudrost, to je kniha Božích nařízení,
zákon trvající navěky.
Všichni, kdo se jí drží, dojdou života,
kdo ji opustí, zemřou.
2 Obrať se, Jákobe, a chop se jí,
jdi za září jejího světla.
3 Svou slávu nedávej jinému, a cizímu národu své výsady.
4 Blaze nám, Izraeli,
že je nám známo, co se líbí Bohu.
5 Buď dobré mysli, můj lide, připomínko Izraele!
6 Byli jste prodáni pronárodům,
ale ne k záhubě;
protože jste rozhněvali Boha,
byli jste vydáni protivníkům.
7 Rozhořčili jste toho, který vás učinil,
tím, že jste obětovali běsům, a ne Bohu.
8 Zapomněli jste na věčného Boha, který vás odkojil,
zarmoutili jste Jeruzalém, který vás vychoval.
9 Dcera jeruzalémská viděla Boží hněv, který na vás dopadl, a řekla:
„Slyšte vy, kdo bydlíte okolo Sijónu, Bůh na mne přivedl velký zármutek.
10 Musím se dívat na zajetí svých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný.
11 S radostí jsem je vychovala a propustila je s pláčem a nářkem.
12 Nikdo ať se nade mnou neraduje,
vdovou od mnohých opuštěnou!
Byla jsem zpustošena pro hříchy svých dětí,
protože se uchýlily od Božího zákona,
13 neuznávaly jeho ustanovení,
nešly cestami Božích přikázání,
nekráčely po stezkách výchovy k spravedlnosti.
14 Ať přijdou, kdo bydlí okolo Sijónu;
pamatujte na zajetí mých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný!
15 Přivedl na ně pronárod zdaleka,
pronárod krutý a cizího jazyka,
který se nezastyděl před starci ani se neslitoval nad dětmi.
16 Odvedli vdově milované syny,
i dcery jí uloupili, až zůstala sama.
17 Jak bych já vám mohla pomoci?
18 Jen ten, který ty zlé věci na vás přivedl,
vytrhne vás z rukou vašich nepřátel.
9 Jděte, děti, jděte, já zůstanu opuštěná!
20 Odložila jsem šat pro pokojné dny,
oblékla se v kajícné roucho proseb
a budu volat k Věčnému, dokud budu živa.
21 Buďte dobré mysli, děti, volejte k Bohu!
On vás vytrhne z nadvlády a z rukou nepřátel.
22 Vložila jsem naději ve Věčného, že vás zachrání,
a Svatý mne naplnil radostí,
že k vám brzy dojde milosrdenství od Věčného, vašeho Spasitele.
23 Musela jsem vás propustit s pláčem a nářkem,
ale Bůh mi vás zase vrátí s potěšením a radostí navěky.
24 Jako nyní vidí ti, kdo bydlí okolo Sijónu, vaše zajetí,
tak uvidí brzy spásu od vašeho Boha,
která k vám přijde s velkou slávou a jasem od Věčného.
25 Děti, snášejte trpělivě hněv, který na vás přišel od Boha.
Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu na šíji.
26 Mí synové, které jsem hýčkala,
museli jít po neschůdných cestách,
byli odvlečeni jako stádo uloupené od nepřátel.
27 Buďte dobré mysli, děti, a volejte k Bohu;
on, který to dopustil, se na vás rozpomene.
28 Jako jste ve svém smýšlení dříve bloudili pryč od Boha,
tak se nyní obraťte a desetkrát více ho hledejte.
29 Ten, který na vás dopustil ty zlé věci,
vás zachrání a dá vám věčnou radost.“
30 Buď dobré mysli, Jeruzaléme,
potěší tě ten, kdo tě povolal jménem.
31 Běda těm, kdo se vůči tobě dopouštěli zlého,
kdo se radovali z tvého pádu,
32 běda městům, kterým tvé děti musely otročit,
běda tomu městu, které vzalo do zajetí tvé syny!
33 Jako se totiž radovalo nad tvým pádem a jásalo nad tvou porážkou,
tak bude bědovat nad svým vlastním zpustošením.
34 Způsobím, že už v něm nebudou jásat zástupy
a veselí se mu změní v žalost.
35 Věčný na ně sešle oheň na mnoho dnů,
běsi v něm budou bydlet po dlouhou dobu.
36 Ohlédni se na východ, Jeruzaléme,
pohlédni, jaké potěšení ti přichází od Boha!
37 Pohleď, přicházejí tvoji synové, které jsi musel propustit,
přicházejí, shromážděni od východu až na západ slovem Svatého,
a radují se z Boží slávy.
Báruk (a List Jeremjášův), kapitola 5
1 Odlož, Jeruzaléme, roucho smutku a trápení
a navěky se oblékni důstojností slávy od Boha.
2 Přioděj se pláštěm spravedlnosti od Boha,
vlož si na hlavu čelenku slávy Věčného.
3 Neboť Bůh ukáže tvou nádheru všemu pod nebem.
Navěky budeš od Boha nazýván „Pokoj spravedlnosti a sláva bohabojnosti“.
5 Vzchop se, Jeruzaléme, postav se na výšině,
ohlédni se na východ a pohleď na své děti shromážděné slovem Svatého od slunce západu až po jeho východ,
jak se radují, že Bůh se na ně rozpomněl.
6 Vyšly od tebe pěšky, odvlečeny nepřáteli,
ale Bůh je k tobě přivede,
obklopené slávou jako královský trůn.
7 Bůh totiž uložil, aby byla snížena každá vysoká hora i odvěké pahorky,
aby byly vyplněny propasti a země urovnána,
aby Izrael bezpečně kráčel ve slávě Boží.
8 A na Boží příkaz dají Izraeli stín lesy i každý vonný strom
9 a Bůh povede Izrael s radostí ve světle své slávy s milosrdenstvím a spravedlností jemu vlastní.
Báruk (a List Jeremjášův), kapitola 6
1 Pro hříchy, kterými jste zhřešili proti Bohu, budete jako zajatci odvlečeni do Babylónu Nebúkadnesarem, králem Babylóňanů. 2 Až přijdete do Babylónu, budete tam po dlouhou dobu, až do sedmého pokolení. Pak vás odtamtud vyvedu v pokoji. 3 Teď uvidíte v Babylónu bohy ze stříbra, ze zlata a ze dřeva, které lidé nosí na ramenou a kteří pronárodům nahánějí hrůzu. 4 Vy se však varujte, abyste se nepřipodobňovali těm cizákům a nejednali podobně. Nebojte se jejich bohů, 5 až uvidíte zástup, jak se jim klaní zepředu i zezadu. Řekněte si v duchu: „Jen tobě, Panovníku, sluší se klanět.“ 6 Můj anděl je s vámi, on ochrání vaše duše.
7 Jazyk těch bohů je dílo řemeslníka; i když jsou pozlaceni a postříbřeni, jsou jen klam a nemohou mluvit. 8 Jako pro pannu, která si libuje v ozdobách, berou zlato a zhotovují věnce na hlavy svých bohů. 9 Stává se také, že kněží vezmou zlato a stříbro ze svých bohů a spotřebují je pro sebe, ba dávají z něho i nevěstkám v přístřešku. 10 Zdobí bohy šatem jako lidi, bohy ze stříbra a zlata i dřeva. Ale to je neuchrání před rezem a trouchnivěním. 11 I když jsou oblečeni v purpurovém šatu, musí jim utírat obličej od prachu, kterého se na nich v chrámě hodně usadí. 12 I žezlo mívá bůh jako nějaký soudce země, ale není schopen zničit toho, kdo ho uráží. 13 Má meč v pravici i sekeru, ale neubrání se ve válce ani lupičům. 14 Z toho je zřejmé, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.
15 Jako se něčí nádoba stane neužitečnou, když se rozbije, tak to dopadá s jejich bohy, když je postaví v chrámech: 16 jejich oči jsou plné prachu zvířeného nohama těch, kdo přicházejí. 17 Jako se kolem uzavírají nádvoří, když má být někdo veden na smrt, protože urazil krále, tak zajišťují kněží jejich chrámy branami, závorami a zámky, aby je lupiči nevykradli. 18 Rozsvěcují jim světla, více než sami potřebují, ačkoli nemohou vidět ani jediné. 19 Jsou totiž jako nějaký trám v domě. Jejich vnitřek, jak se říká, trouchniví, ale oni nevnímají, že červi ze země ničí je i jejich šat. 20 Jejich tvář je černá od kouře, který je v domě. 21 Na jejich tělo i hlavu přilétají netopýři, vlaštovky i ptáci; podobně i kočky přicházejí. 22 Z toho je jasné, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.
23 Pokud na zlatě, kterým jsou krásně obloženi, nikdo nevyčistí skvrny, nebudou se lesknout. Ani nic necítili, když byli odléváni. 24 Byli koupeni za každou cenu, i když v nich není duch. 25 Protože jsou bez nohou, nosí se na ramenou a ukazují tak lidem svou bezcennost. I ti, kdo jim slouží, se musejí bát hanby, kdyby snad bohové upadli na zem, aby je nemuseli znovu postavit. 26 Pokud to někdo postaví zpříma, nepohne se to samo od sebe; když se nakloní, nenarovná se. Přesto jako pro mrtvé kladou před ně dary. 27 Jim přinášené oběti pak jejich kněží prodávají a spotřebují. Stejně tak i jejich ženy: část z toho nasolí, ani chudákovi, ani bezmocnému nic nedají. Jejich obětí se dotýkají ženy i při měsíčním krvácení a v šestinedělí. 28 Z toho tedy poznáváte, že to nejsou bohové; nebojte se jich.
29 Proč mají být nazýváni bohy, když ženy přisluhují těmto bohům ze stříbra, zlata a dřeva? 30 V jejich svatyních vysedávají kněží s potrhanými šaty, hlavy a brady ostříhané, hlavu nezahalenou. 31 Hlasitě naříkají a křičí před svými bohy jako někteří na pohřební hostině. 32 Z šatů, které kněží bohům odeberou, oblékají své ženy a děti. 33 Ať už zakusí od někoho zlo nebo dobro, nemohou odplatit. Nedovedou krále ani nastolit, ani sesadit. 34 Stejně tak nemohou dát ani bohatství, ani peníze. Zaváže-li se jim někdo slibem, a ten pak nesplní, nejsou s to jej vymoci. 35 Člověka ze smrti nevytrhnou, ani slabšího před silnějším nezachrání. 36 Nevrátí zrak slepému člověku a toho, který je v tísni, nezachrání. 37 Nad vdovou se neslitují a sirotku neprokáží dobrodiní. 38 Podobní jsou kamenům ze skály, ti bohové ze dřeva, pozlacení a postříbření. Kdo jim slouží, budou zahanbeni. 39 Jak je tedy pokládat a prohlašovat za bohy?
40 Dokonce ani sami Kaldejci si jich neváží. Když totiž vidí němého, který nemůže mluvit, přinesou Béla a žádají, aby němý mluvil, jako kdyby byl Bél schopen vnímat. 41 Nedovedou své bohy opustit, i když poznali, že nevnímají. 42 Ženy pak ovinuté stužkami vysedávají při cestách a pálí otruby. 43 A když některou z nich odvede někdo mimojdoucí a vyspí se s ní, posmívá se sousedce, že nebyla tak žádoucí jako ona a že její stužka nebyla roztržena. 44 Cokoli se pro ně dělá, je podvod. Jak je tedy pokládat a prohlašovat za bohy?
45 Jsou dílem řezbářů a zlatníků; nemohou proto být ničím jiným než tím, co řemeslníci chtěli, aby byli. 46 Ti, kdo je zhotovili, nedosáhnou dlouhého věku; jak by tedy to, co oni zhotovili, mohli být bohové? 47 Jenom hanebný podvod zanechali svým potomkům. 48 Když vypukne válka nebo jiná pohroma, kněží se mezi sebou radí, kam se s nimi schovat. 49 Jak je tedy možno nepochopit, že to nejsou bohové, když ani sebe nezachrání od války a od pohromy? 50 Jsou jen ze dřeva, pozlacení a postříbření; podle toho se pozná, že jsou falešní. Všem pronárodům i králům bude jasné, že to nejsou bohové, ale dílo lidských rukou a že v nich není žádné dílo Boží. 51 Komu je tedy třeba uvádět ve známost, že to nejsou bohové?
52 Nenastolí krajině krále ani nedají lidem déšť. 53 Nevynesou rozsudek v soudní při ani nevysvobodí křivě obviněného. Jsou bezmocní jako vrány mezi nebem a zemí. 54 Vypukne-li požár v domě bohů ze dřeva, pozlacených a postříbřených, jejich kněží uprchnou a zachrání se, ale oni mezitím shoří jako polena. 55 Králi ani nepřátelům nekladou odpor. 56 Jak je tedy přijímat a pokládat za bohy?
57 Ani před zloději nebo lupiči se bohové ze dřeva, postříbření a pozlacení, nezachrání. Násilím jim vezmou zlato a stříbro i roucho, do něhož jsou oblečeni, utečou s tím a oni si nemohou pomoci. 58 A tak je lepší král, který prokazuje svoji statečnost, nebo užitečná nádoba v domě, kterou může užívat její majitel, než falešní bohové. Lepší než falešní bohové jsou dveře domu, které chrání to, co je v něm, nebo dřevěný sloup v královském paláci je lepší než falešní bohové.
59 I slunce, měsíc a hvězdy když září, protože jsou vyslány, aby sloužily, slouží poslušně. 60 Stejně tak i blesk, když se zableskne, je dobře vidět; stejně tak v každé krajině vane vítr. 61 I mraky, když je jim dán příkaz od Boha, aby táhly nad celou zemí, splní rozkaz. Také oheň, když je poslán shora, aby spálil hory i lesy, dělá, co má přikázáno. 62 Tyto modly však se jim nepodobají ani vzhledem, ani mocí. 63 Proto je nelze pokládat a prohlašovat za bohy. Nejsou schopny vynést rozsudek, ani lidem prokázat dobro. 64 Víte tedy, že to nejsou bohové; nebojte se jich.
65 Králům nezlořečí ani nežehnají. 66 Nedovedou ukázat znamení v pronárodech nebo na nebi ani nezáří jako slunce a nesvítí jako měsíc. 67 Lépe je na tom divá zvěř než oni; může uprchnout do bezpečí a sama se zachránit. 68 Naprosto nic nám nedokazuje, že to jsou bohové. Proto se jich nebojte.
69 Jako strašák v okurkovém poli, který nic neuhlídá, takoví jsou jejich bozi ze dřeva, pozlacení a postříbření. 70 Stejně tak se podobají trní na zahradě, na které si každý pták sedne. Nebo mrtvole, která je pohozena do temnot, jsou podobni bohové ze dřeva, pozlacení a postříbření. 71 Podle purpuru a kmentu, který na nich trouchniví, poznáte, že to nejsou bohové. Nakonec se stanou potravou jiným a ostudou krajiny. 72 Je tedy lépe spravedlivému, který nemá modly, protože bude ušetřen ostudy.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Moudrost, to je kniha Božích nařízení,
zákon trvající navěky.
Všichni, kdo se jí drží, dojdou života,
kdo ji opustí, zemřou.
2 Obrať se, Jákobe, a chop se jí,
jdi za září jejího světla.
3 Svou slávu nedávej jinému, a cizímu národu své výsady.
4 Blaze nám, Izraeli,
že je nám známo, co se líbí Bohu.
5 Buď dobré mysli, můj lide, připomínko Izraele!
6 Byli jste prodáni pronárodům,
ale ne k záhubě;
protože jste rozhněvali Boha,
byli jste vydáni protivníkům.
7 Rozhořčili jste toho, který vás učinil,
tím, že jste obětovali běsům, a ne Bohu.
8 Zapomněli jste na věčného Boha, který vás odkojil,
zarmoutili jste Jeruzalém, který vás vychoval.
9 Dcera jeruzalémská viděla Boží hněv, který na vás dopadl, a řekla:
„Slyšte vy, kdo bydlíte okolo Sijónu, Bůh na mne přivedl velký zármutek.
10 Musím se dívat na zajetí svých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný.
11 S radostí jsem je vychovala a propustila je s pláčem a nářkem.
12 Nikdo ať se nade mnou neraduje,
vdovou od mnohých opuštěnou!
Byla jsem zpustošena pro hříchy svých dětí,
protože se uchýlily od Božího zákona,
13 neuznávaly jeho ustanovení,
nešly cestami Božích přikázání,
nekráčely po stezkách výchovy k spravedlnosti.
14 Ať přijdou, kdo bydlí okolo Sijónu;
pamatujte na zajetí mých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný!
15 Přivedl na ně pronárod zdaleka,
pronárod krutý a cizího jazyka,
který se nezastyděl před starci ani se neslitoval nad dětmi.
16 Odvedli vdově milované syny,
i dcery jí uloupili, až zůstala sama.
17 Jak bych já vám mohla pomoci?
18 Jen ten, který ty zlé věci na vás přivedl,
vytrhne vás z rukou vašich nepřátel.
9 Jděte, děti, jděte, já zůstanu opuštěná!
20 Odložila jsem šat pro pokojné dny,
oblékla se v kajícné roucho proseb
a budu volat k Věčnému, dokud budu živa.
21 Buďte dobré mysli, děti, volejte k Bohu!
On vás vytrhne z nadvlády a z rukou nepřátel.
22 Vložila jsem naději ve Věčného, že vás zachrání,
a Svatý mne naplnil radostí,
že k vám brzy dojde milosrdenství od Věčného, vašeho Spasitele.
23 Musela jsem vás propustit s pláčem a nářkem,
ale Bůh mi vás zase vrátí s potěšením a radostí navěky.
24 Jako nyní vidí ti, kdo bydlí okolo Sijónu, vaše zajetí,
tak uvidí brzy spásu od vašeho Boha,
která k vám přijde s velkou slávou a jasem od Věčného.
25 Děti, snášejte trpělivě hněv, který na vás přišel od Boha.
Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu na šíji.
26 Mí synové, které jsem hýčkala,
museli jít po neschůdných cestách,
byli odvlečeni jako stádo uloupené od nepřátel.
27 Buďte dobré mysli, děti, a volejte k Bohu;
on, který to dopustil, se na vás rozpomene.
28 Jako jste ve svém smýšlení dříve bloudili pryč od Boha,
tak se nyní obraťte a desetkrát více ho hledejte.
29 Ten, který na vás dopustil ty zlé věci,
vás zachrání a dá vám věčnou radost.“
30 Buď dobré mysli, Jeruzaléme,
potěší tě ten, kdo tě povolal jménem.
31 Běda těm, kdo se vůči tobě dopouštěli zlého,
kdo se radovali z tvého pádu,
32 běda městům, kterým tvé děti musely otročit,
běda tomu městu, které vzalo do zajetí tvé syny!
33 Jako se totiž radovalo nad tvým pádem a jásalo nad tvou porážkou,
tak bude bědovat nad svým vlastním zpustošením.
34 Způsobím, že už v něm nebudou jásat zástupy
a veselí se mu změní v žalost.
35 Věčný na ně sešle oheň na mnoho dnů,
běsi v něm budou bydlet po dlouhou dobu.
36 Ohlédni se na východ, Jeruzaléme,
pohlédni, jaké potěšení ti přichází od Boha!
37 Pohleď, přicházejí tvoji synové, které jsi musel propustit,
přicházejí, shromážděni od východu až na západ slovem Svatého,
a radují se z Boží slávy.
1 Odlož, Jeruzaléme, roucho smutku a trápení
a navěky se oblékni důstojností slávy od Boha.
2 Přioděj se pláštěm spravedlnosti od Boha,
vlož si na hlavu čelenku slávy Věčného.
3 Neboť Bůh ukáže tvou nádheru všemu pod nebem.
Navěky budeš od Boha nazýván „Pokoj spravedlnosti a sláva bohabojnosti“.
5 Vzchop se, Jeruzaléme, postav se na výšině,
ohlédni se na východ a pohleď na své děti shromážděné slovem Svatého od slunce západu až po jeho východ,
jak se radují, že Bůh se na ně rozpomněl.
6 Vyšly od tebe pěšky, odvlečeny nepřáteli,
ale Bůh je k tobě přivede,
obklopené slávou jako královský trůn.
7 Bůh totiž uložil, aby byla snížena každá vysoká hora i odvěké pahorky,
aby byly vyplněny propasti a země urovnána,
aby Izrael bezpečně kráčel ve slávě Boží.
8 A na Boží příkaz dají Izraeli stín lesy i každý vonný strom
9 a Bůh povede Izrael s radostí ve světle své slávy s milosrdenstvím a spravedlností jemu vlastní.
1 Pro hříchy, kterými jste zhřešili proti Bohu, budete jako zajatci odvlečeni do Babylónu Nebúkadnesarem, králem Babylóňanů. 2 Až přijdete do Babylónu, budete tam po dlouhou dobu, až do sedmého pokolení. Pak vás odtamtud vyvedu v pokoji. 3 Teď uvidíte v Babylónu bohy ze stříbra, ze zlata a ze dřeva, které lidé nosí na ramenou a kteří pronárodům nahánějí hrůzu. 4 Vy se však varujte, abyste se nepřipodobňovali těm cizákům a nejednali podobně. Nebojte se jejich bohů, 5 až uvidíte zástup, jak se jim klaní zepředu i zezadu. Řekněte si v duchu: „Jen tobě, Panovníku, sluší se klanět.“ 6 Můj anděl je s vámi, on ochrání vaše duše.
7 Jazyk těch bohů je dílo řemeslníka; i když jsou pozlaceni a postříbřeni, jsou jen klam a nemohou mluvit. 8 Jako pro pannu, která si libuje v ozdobách, berou zlato a zhotovují věnce na hlavy svých bohů. 9 Stává se také, že kněží vezmou zlato a stříbro ze svých bohů a spotřebují je pro sebe, ba dávají z něho i nevěstkám v přístřešku. 10 Zdobí bohy šatem jako lidi, bohy ze stříbra a zlata i dřeva. Ale to je neuchrání před rezem a trouchnivěním. 11 I když jsou oblečeni v purpurovém šatu, musí jim utírat obličej od prachu, kterého se na nich v chrámě hodně usadí. 12 I žezlo mívá bůh jako nějaký soudce země, ale není schopen zničit toho, kdo ho uráží. 13 Má meč v pravici i sekeru, ale neubrání se ve válce ani lupičům. 14 Z toho je zřejmé, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.
15 Jako se něčí nádoba stane neužitečnou, když se rozbije, tak to dopadá s jejich bohy, když je postaví v chrámech: 16 jejich oči jsou plné prachu zvířeného nohama těch, kdo přicházejí. 17 Jako se kolem uzavírají nádvoří, když má být někdo veden na smrt, protože urazil krále, tak zajišťují kněží jejich chrámy branami, závorami a zámky, aby je lupiči nevykradli. 18 Rozsvěcují jim světla, více než sami potřebují, ačkoli nemohou vidět ani jediné. 19 Jsou totiž jako nějaký trám v domě. Jejich vnitřek, jak se říká, trouchniví, ale oni nevnímají, že červi ze země ničí je i jejich šat. 20 Jejich tvář je černá od kouře, který je v domě. 21 Na jejich tělo i hlavu přilétají netopýři, vlaštovky i ptáci; podobně i kočky přicházejí. 22 Z toho je jasné, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.
23 Pokud na zlatě, kterým jsou krásně obloženi, nikdo nevyčistí skvrny, nebudou se lesknout. Ani nic necítili, když byli odléváni. 24 Byli koupeni za každou cenu, i když v nich není duch. 25 Protože jsou bez nohou, nosí se na ramenou a ukazují tak lidem svou bezcennost. I ti, kdo jim slouží, se musejí bát hanby, kdyby snad bohové upadli na zem, aby je nemuseli znovu postavit. 26 Pokud to někdo postaví zpříma, nepohne se to samo od sebe; když se nakloní, nenarovná se. Přesto jako pro mrtvé kladou před ně dary. 27 Jim přinášené oběti pak jejich kněží prodávají a spotřebují. Stejně tak i jejich ženy: část z toho nasolí, ani chudákovi, ani bezmocnému nic nedají. Jejich obětí se dotýkají ženy i při měsíčním krvácení a v šestinedělí. 28 Z toho tedy poznáváte, že to nejsou bohové; nebojte se jich.
29 Proč mají být nazýváni bohy, když ženy přisluhují těmto bohům ze stříbra, zlata a dřeva? 30 V jejich svatyních vysedávají kněží s potrhanými šaty, hlavy a brady ostříhané, hlavu nezahalenou. 31 Hlasitě naříkají a křičí před svými bohy jako někteří na pohřební hostině. 32 Z šatů, které kněží bohům odeberou, oblékají své ženy a děti. 33 Ať už zakusí od někoho zlo nebo dobro, nemohou odplatit. Nedovedou krále ani nastolit, ani sesadit. 34 Stejně tak nemohou dát ani bohatství, ani peníze. Zaváže-li se jim někdo slibem, a ten pak nesplní, nejsou s to jej vymoci. 35 Člověka ze smrti nevytrhnou, ani slabšího před silnějším nezachrání. 36 Nevrátí zrak slepému člověku a toho, který je v tísni, nezachrání. 37 Nad vdovou se neslitují a sirotku neprokáží dobrodiní. 38 Podobní jsou kamenům ze skály, ti bohové ze dřeva, pozlacení a postříbření. Kdo jim slouží, budou zahanbeni. 39 Jak je tedy pokládat a prohlašovat za bohy?
40 Dokonce ani sami Kaldejci si jich neváží. Když totiž vidí němého, který nemůže mluvit, přinesou Béla a žádají, aby němý mluvil, jako kdyby byl Bél schopen vnímat. 41 Nedovedou své bohy opustit, i když poznali, že nevnímají. 42 Ženy pak ovinuté stužkami vysedávají při cestách a pálí otruby. 43 A když některou z nich odvede někdo mimojdoucí a vyspí se s ní, posmívá se sousedce, že nebyla tak žádoucí jako ona a že její stužka nebyla roztržena. 44 Cokoli se pro ně dělá, je podvod. Jak je tedy pokládat a prohlašovat za bohy?
45 Jsou dílem řezbářů a zlatníků; nemohou proto být ničím jiným než tím, co řemeslníci chtěli, aby byli. 46 Ti, kdo je zhotovili, nedosáhnou dlouhého věku; jak by tedy to, co oni zhotovili, mohli být bohové? 47 Jenom hanebný podvod zanechali svým potomkům. 48 Když vypukne válka nebo jiná pohroma, kněží se mezi sebou radí, kam se s nimi schovat. 49 Jak je tedy možno nepochopit, že to nejsou bohové, když ani sebe nezachrání od války a od pohromy? 50 Jsou jen ze dřeva, pozlacení a postříbření; podle toho se pozná, že jsou falešní. Všem pronárodům i králům bude jasné, že to nejsou bohové, ale dílo lidských rukou a že v nich není žádné dílo Boží. 51 Komu je tedy třeba uvádět ve známost, že to nejsou bohové?
52 Nenastolí krajině krále ani nedají lidem déšť. 53 Nevynesou rozsudek v soudní při ani nevysvobodí křivě obviněného. Jsou bezmocní jako vrány mezi nebem a zemí. 54 Vypukne-li požár v domě bohů ze dřeva, pozlacených a postříbřených, jejich kněží uprchnou a zachrání se, ale oni mezitím shoří jako polena. 55 Králi ani nepřátelům nekladou odpor. 56 Jak je tedy přijímat a pokládat za bohy?
57 Ani před zloději nebo lupiči se bohové ze dřeva, postříbření a pozlacení, nezachrání. Násilím jim vezmou zlato a stříbro i roucho, do něhož jsou oblečeni, utečou s tím a oni si nemohou pomoci. 58 A tak je lepší král, který prokazuje svoji statečnost, nebo užitečná nádoba v domě, kterou může užívat její majitel, než falešní bohové. Lepší než falešní bohové jsou dveře domu, které chrání to, co je v něm, nebo dřevěný sloup v královském paláci je lepší než falešní bohové.
59 I slunce, měsíc a hvězdy když září, protože jsou vyslány, aby sloužily, slouží poslušně. 60 Stejně tak i blesk, když se zableskne, je dobře vidět; stejně tak v každé krajině vane vítr. 61 I mraky, když je jim dán příkaz od Boha, aby táhly nad celou zemí, splní rozkaz. Také oheň, když je poslán shora, aby spálil hory i lesy, dělá, co má přikázáno. 62 Tyto modly však se jim nepodobají ani vzhledem, ani mocí. 63 Proto je nelze pokládat a prohlašovat za bohy. Nejsou schopny vynést rozsudek, ani lidem prokázat dobro. 64 Víte tedy, že to nejsou bohové; nebojte se jich.
65 Králům nezlořečí ani nežehnají. 66 Nedovedou ukázat znamení v pronárodech nebo na nebi ani nezáří jako slunce a nesvítí jako měsíc. 67 Lépe je na tom divá zvěř než oni; může uprchnout do bezpečí a sama se zachránit. 68 Naprosto nic nám nedokazuje, že to jsou bohové. Proto se jich nebojte.
69 Jako strašák v okurkovém poli, který nic neuhlídá, takoví jsou jejich bozi ze dřeva, pozlacení a postříbření. 70 Stejně tak se podobají trní na zahradě, na které si každý pták sedne. Nebo mrtvole, která je pohozena do temnot, jsou podobni bohové ze dřeva, pozlacení a postříbření. 71 Podle purpuru a kmentu, který na nich trouchniví, poznáte, že to nejsou bohové. Nakonec se stanou potravou jiným a ostudou krajiny. 72 Je tedy lépe spravedlivému, který nemá modly, protože bude ušetřen ostudy.