Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 260. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“1. Makabejská, kapitola 7
1 Roku stého padesátého prvního unikl Seleukův syn Démétrios z Říma, přistál s hrstkou mužů ve městě na pobřeží a vystupoval tam jako král. 2 Když pak vtáhl do královského domu svého otce, zajali náčelníci Antiocha a Lýsiáse a chtěli je k němu přivést. 3 Jakmile se o tom doslechl, řekl: „Nechci je vidět!“ 4 Náčelníci je tedy zabili a Démétrios zasedl na svůj královský trůn. 5 Hned k němu přišli všichni svévolníci a bezbožníci z Izraele; vedl je Alkimos, který chtěl být veleknězem. 6 Žalovali králi na lid: „Juda a jeho bratři zahubili všechny tvé přátele a nás vyhnali z naší země. 7 Nyní tedy pošli muže, který má tvou důvěru, ať se tam odebere, aby viděl všechnu tu zkázu, kterou Juda způsobil nám a králově zemi, a ať potrestá je i všechny jejich pomahače.“ 8 Král ze svých důvěrníků vybral Bakchída, správce kraje na druhé straně Řeky, který požíval vážnost v království a byl věrný králi. 9 Toho poslal s úkolem vykonat pomstu na Izraelcích. S ním poslal i bezbožného Alkima, kterému svěřil velekněžský úřad. 10 S velkým vojskem vpadli do Judska. K Judovi a jeho bratrům vyslali posly se lstivým tvrzením, že přicházejí v míru. 11 Ti však jejich slovům nevěřili, protože všichni viděli, že přicházejí s velikým vojskem. 12 Sešlo se shromáždění zákoníků k Alkimovi a Bakchídovi, aby žádali spravedlnost. 13 První z Izraelců, kdo žádali mír, byli chasídové. 14 Říkali totiž: „S vojskem jde člověk, který je knězem z Áronova pokolení, přece nám nebude škodit!“ 15 Když jim pak mluvil o míru a přísahal: „Neuděláme nic zlého vám ani vašim přátelům,“ 16 uvěřili mu. Bakchídés však dal v jednom dni zajmout a popravit šedesát jejich mužů, jak praví Písmo: 17 „Těla tvých svatých rozházeli kolem Jeruzaléma a krev tvých svatých vylili a nebyl, kdo by je pohřbil.“ 18 Na všechen lid padl děs a hrůza, říkali: „U nich není pravda ani spravedlnost, zrušili smlouvu a slavnostní přísahu!“ 19 Bakchídés potom odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bét-zajtu. Dal zajmout i mnohé z mužů, kteří k němu přeběhli, a některé z lidu; dal je zabít a hodit do veliké cisterny. 20 Celou zemi Bakchídés podřídil Alkimovi. Na ochranu mu ponechal část vojska a vrátil se ke králi. 21 Alkimos se ze všech sil snažil získat velekněžský úřad. 22 Kolem něho se shromáždili všichni, kdo pobuřovali vlastní lid, ovládli judskou zemi a způsobili velikou pohromu v Izraeli. 23 Juda viděl, že Alkimos a jeho druhové způsobili Izraelcům ještě více zla než pohané. 24 Obcházel všechny judské kraje, mstil se odpadlíkům a zabránil jim vycházet do celé země.
25 Alkimos viděl, jak Juda a jeho přátelé nabývají moci. Poznal, že jim nedokáže čelit, proto se vrátil ke králi a obžaloval je ze zločinů.
26 Král vyslal jednoho ze svých vyhlášených vojevůdců, Níkánóra, zapřísáhlého nepřítele Izraele, s rozkazem, aby vyhladil ten lid. 27 Níkánór přišel do Jeruzaléma s velikým vojskem, přitom však Judovi a jeho bratrům lstivě poslal mírové poselství: 28 „Ať není válka mezi mnou a vámi, já přijdu jen s několika muži, abych se s vámi v míru setkal tváří v tvář.“ 29 Když přišel k Judovi, vyměnili si pozdrav pokoje, ale jeho vojáci byli připraveni se Judy zmocnit. 30 Judovi nezůstalo utajeno, že k němu přicházejí se lstí, proto se mu vyhnul a odmítl se s ním setkat. 31 Jakmile Níkánór poznal, že jeho záměr je prozrazen, vytáhl směrem ke Kafarsalamu, aby se tam s Judou utkal vojensky. 32 Když však z jeho vojska padlo asi pět set mužů, ustoupili do města Davidova.
33 Níkánór potom vystoupil na horu Sijón. Tam mu vyšli vstříc kněží svatyně a starší lidu, přátelsky ho pozdravili a ukazovali mu zápalnou oběť, kterou chtěli obětovat za krále. 34 On však se jim vysmál, zesměšnil je a potupil; mluvil zpupně 35 a zlostně se zapřisáhl: „Nebude-li mi ihned vydán Juda a jeho vojsko, až se po boji šťastně vrátíme, vypálím tento dům.“ Odešel s velikou zlostí. 36 Kněží pak vešli do svatyně, postavili se před obětní oltář a chrám a s pláčem se modlili: 37 „Bože, ty jsi vyvolil tento dům, aby v něm bylo vzýváno tvé jméno, aby byl tvému lidu domem modlitby a prosby, 38 potrestej toho člověka, ať zahyne mečem i se svým vojskem! Vzpomeň si, jak se rouhali, a nedopusť, aby zůstali bez trestu!“ 39 Níkánór odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se u Bét-chorónu, kde se k němu přidalo vojsko syrské. 40 Juda tábořil u Chadáši se třemi tisíci mužů a takto se modlil: 41 „Když se jednou vyslanci asyrského krále rouhali, vyšel tvůj anděl a zahubil jich sto pětaosmdesát tisíc. 42 Znič dnes i toto vojsko před našima očima, aby ostatní pochopili, že zlořečil tvé svatyni. Suď ho podle jeho proradnosti!“ 43 Třináctého dne měsíce adáru se vojska utkala v bitvě. Vojsko Níkánórovo bylo rozdrceno, on byl první, kdo v boji padl. 44 Když jeho vojáci viděli, že Níkánór padl, odhodili zbraně a utekli. 45 Judejci je pronásledovali od Chadáši jeden den cesty až ke Gezeru a na oslavu vítězství troubili za nimi na polnice. 46 Ze všech okolních judských vesnic vybíhali muži a napadali je z boku. Obrátili se sice zpět, ale všichni padli mečem; ani jeden z nich nezůstal naživu. 47 Izraelci se zmocnili bohaté kořisti. Níkánórovi uťali hlavu a pravou ruku, kterou vzpurně vztáhl, přinesli je a pověsili u Jeruzaléma. 48 Lid se náramně radoval, slavili ten den jako den velké radosti. 49 Rozhodli se, že tento den, třináctý adár, budou slavit každý rok. 50 Nějaký čas pak byl v Judsku klid.
1. Makabejská, kapitola 8
1 Tehdy uslyšel Juda o slávě Římanů, o jejich vojenské moci a o tom, že jednají blahovolně se všemi, kdo se k nim přidají; s těmi, kdo by k nim přišli, uzavírají přátelství, ačkoli sami jsou vojensky mocní. 2 Líčili mu jejich války a statečnost, kterou se vyznamenali při dobývání země Galů, jak je ovládli a učinili poplatnými, 3 i co udělali v Hispanii, jak se zmocnili tamějších dolů na stříbro a na zlato, 4 jak svou chytrostí a vytrvalostí ovládli celé toto území, ačkoli bylo od nich velmi vzdáleno. Jak zničili krále, kteří na ně vytáhli ze vzdálených končin země, a způsobili jim těžké porážky, a jak ti zbývající jim platí každoročně poplatky, 5 jak i Filipa a Persea, krále Kitejců, a všechny, kdo se proti nim postavili, potřeli v bitvě a podmanili si je. 6 I Antiochos Veliký, král Asie, byl jimi poražen, když proti nim vytáhl do boje, přestože měl sto dvacet slonů, jízdu a válečné vozy i obrovské vojsko. 7 Zajali ho živého a uložili mu, aby on i jeho nástupci odváděli veliké poplatky, dávali rukojmí a odstoupili 8 území Indie, Médie a Lýdie, která byla nejlepší z jejich zemí, a dali je králi Eumenovi. 9 Také obyvatelé Řecka prý chtěli proti nim táhnout a zničit je. 10 Ale jakmile se to oni dozvěděli, poslali proti nim jednoho ze svých vojevůdců. V bitvě mnoho Řeků padlo nebo bylo zraněno, Římané vzali do zajetí jejich ženy a děti, zemi vyplenili a ovládli, zbořili jejich pevnosti a mají je podrobené do dnešního dne. 11 Připravili zkázu a porobu i ostatním královstvím a ostrovům, které se proti nim postavily, ale se svými přáteli a těmi, kdo se jim dali v ochranu, udržují přátelství. 12 Tak se zmocnili království blízkých i vzdálených, jejich jméno budí strach u každého, kdo o nich uslyší. 13 Za krále ustanovují, komu sami chtějí pomoci na trůn, a sesazují, koho chtějí; tak veliké moci dosáhli. 14 Při tom všem si však ani jeden z nich nenasadí diadém a neoblékne se do purpuru, aby si jím dodal lesku. 15 Ustavili si senát a každý den se tři sta dvacet jeho členů radí o všem, co se týká správného chodu věcí a záležitostí všeho lidu. 16 Každý rok svěřují vládu jednomu člověku. Ten panuje nad celou zemí a všichni ho poslouchají bez závisti nebo žárlivosti.
17 Juda vybral Eupolema, syna Jóchananova, vnuka Kósova, a Jásona, syna Eleazarova, a vyslal je do Říma, aby tam uzavřeli smlouvu o přátelství a spojenectví. 18 Chtěli se zbavit svého jha, neboť pozorovali, že království Helénů chce Izraele zotročit. 19 Poslové se vydali na cestu a po dlouhém putování přišli do Říma. Vešli do senátu, a když jim bylo uděleno slovo, promluvili: 20 „Juda, zvaný Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás posílají k vám, abychom s vámi sjednali spojenectví v boji i míru, abyste nás zapsali mezi své spojence a přátele.“ 21 Toto prohlášení se Římanům zalíbilo. 22 A toto je opis usnesení, jež bylo vyryto na bronzové desky a odesláno do Jeruzaléma, aby jim tam bylo připomínkou míru a spojenectví v boji: 23 „Zdar Římanům a národu židovskému na moři i na souši na věčné časy! Ať je od nich vzdálen meč i nepřítel! 24 Kdyby však hrozila válka nejprve Římu nebo komukoli ze spojenců v celém jejich impériu, 25 pak se zúčastní boje celým srdcem i židovský národ podle příkazu chvíle. 26 Nepřátelům nebudou dodávat a poskytovat potravu, zbraně, peníze, lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou plnit a nic neopomenou. 27 Stejně tak když zprvu bude hrozit válka židovskému národu, zúčastní se celou duší boje i Římané podle příkazu chvíle. 28 Nepřátelům ani jejich spojencům nebudou dodávat potravu, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou zachovávat nezištně. 29 Podle těchto slov zaujali Římané postoj k židovskému lidu. 30 Kdyby v tomto prohlášení chtěla jedna nebo druhá strana něco přidat nebo ubrat, mohou to učinit podle společného uvážení, a cokoli přidají nebo zruší, ať je platné. 31 Pokud jde o příkoří, kterých se král Démétrios na židech dopustil, napsali jsme mu: ‚Proč jsi vložil jho na naše přátele a spojence židy? 32 Budou-li od této chvíle na tebe žalovat, zjednáme jim právo a budeme s tebou válčit na moři i na souši!‘“
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Roku stého padesátého prvního unikl Seleukův syn Démétrios z Říma, přistál s hrstkou mužů ve městě na pobřeží a vystupoval tam jako král. 2 Když pak vtáhl do královského domu svého otce, zajali náčelníci Antiocha a Lýsiáse a chtěli je k němu přivést. 3 Jakmile se o tom doslechl, řekl: „Nechci je vidět!“ 4 Náčelníci je tedy zabili a Démétrios zasedl na svůj královský trůn. 5 Hned k němu přišli všichni svévolníci a bezbožníci z Izraele; vedl je Alkimos, který chtěl být veleknězem. 6 Žalovali králi na lid: „Juda a jeho bratři zahubili všechny tvé přátele a nás vyhnali z naší země. 7 Nyní tedy pošli muže, který má tvou důvěru, ať se tam odebere, aby viděl všechnu tu zkázu, kterou Juda způsobil nám a králově zemi, a ať potrestá je i všechny jejich pomahače.“ 8 Král ze svých důvěrníků vybral Bakchída, správce kraje na druhé straně Řeky, který požíval vážnost v království a byl věrný králi. 9 Toho poslal s úkolem vykonat pomstu na Izraelcích. S ním poslal i bezbožného Alkima, kterému svěřil velekněžský úřad. 10 S velkým vojskem vpadli do Judska. K Judovi a jeho bratrům vyslali posly se lstivým tvrzením, že přicházejí v míru. 11 Ti však jejich slovům nevěřili, protože všichni viděli, že přicházejí s velikým vojskem. 12 Sešlo se shromáždění zákoníků k Alkimovi a Bakchídovi, aby žádali spravedlnost. 13 První z Izraelců, kdo žádali mír, byli chasídové. 14 Říkali totiž: „S vojskem jde člověk, který je knězem z Áronova pokolení, přece nám nebude škodit!“ 15 Když jim pak mluvil o míru a přísahal: „Neuděláme nic zlého vám ani vašim přátelům,“ 16 uvěřili mu. Bakchídés však dal v jednom dni zajmout a popravit šedesát jejich mužů, jak praví Písmo: 17 „Těla tvých svatých rozházeli kolem Jeruzaléma a krev tvých svatých vylili a nebyl, kdo by je pohřbil.“ 18 Na všechen lid padl děs a hrůza, říkali: „U nich není pravda ani spravedlnost, zrušili smlouvu a slavnostní přísahu!“ 19 Bakchídés potom odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bét-zajtu. Dal zajmout i mnohé z mužů, kteří k němu přeběhli, a některé z lidu; dal je zabít a hodit do veliké cisterny. 20 Celou zemi Bakchídés podřídil Alkimovi. Na ochranu mu ponechal část vojska a vrátil se ke králi. 21 Alkimos se ze všech sil snažil získat velekněžský úřad. 22 Kolem něho se shromáždili všichni, kdo pobuřovali vlastní lid, ovládli judskou zemi a způsobili velikou pohromu v Izraeli. 23 Juda viděl, že Alkimos a jeho druhové způsobili Izraelcům ještě více zla než pohané. 24 Obcházel všechny judské kraje, mstil se odpadlíkům a zabránil jim vycházet do celé země.
25 Alkimos viděl, jak Juda a jeho přátelé nabývají moci. Poznal, že jim nedokáže čelit, proto se vrátil ke králi a obžaloval je ze zločinů.
26 Král vyslal jednoho ze svých vyhlášených vojevůdců, Níkánóra, zapřísáhlého nepřítele Izraele, s rozkazem, aby vyhladil ten lid. 27 Níkánór přišel do Jeruzaléma s velikým vojskem, přitom však Judovi a jeho bratrům lstivě poslal mírové poselství: 28 „Ať není válka mezi mnou a vámi, já přijdu jen s několika muži, abych se s vámi v míru setkal tváří v tvář.“ 29 Když přišel k Judovi, vyměnili si pozdrav pokoje, ale jeho vojáci byli připraveni se Judy zmocnit. 30 Judovi nezůstalo utajeno, že k němu přicházejí se lstí, proto se mu vyhnul a odmítl se s ním setkat. 31 Jakmile Níkánór poznal, že jeho záměr je prozrazen, vytáhl směrem ke Kafarsalamu, aby se tam s Judou utkal vojensky. 32 Když však z jeho vojska padlo asi pět set mužů, ustoupili do města Davidova.
33 Níkánór potom vystoupil na horu Sijón. Tam mu vyšli vstříc kněží svatyně a starší lidu, přátelsky ho pozdravili a ukazovali mu zápalnou oběť, kterou chtěli obětovat za krále. 34 On však se jim vysmál, zesměšnil je a potupil; mluvil zpupně 35 a zlostně se zapřisáhl: „Nebude-li mi ihned vydán Juda a jeho vojsko, až se po boji šťastně vrátíme, vypálím tento dům.“ Odešel s velikou zlostí. 36 Kněží pak vešli do svatyně, postavili se před obětní oltář a chrám a s pláčem se modlili: 37 „Bože, ty jsi vyvolil tento dům, aby v něm bylo vzýváno tvé jméno, aby byl tvému lidu domem modlitby a prosby, 38 potrestej toho člověka, ať zahyne mečem i se svým vojskem! Vzpomeň si, jak se rouhali, a nedopusť, aby zůstali bez trestu!“ 39 Níkánór odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se u Bét-chorónu, kde se k němu přidalo vojsko syrské. 40 Juda tábořil u Chadáši se třemi tisíci mužů a takto se modlil: 41 „Když se jednou vyslanci asyrského krále rouhali, vyšel tvůj anděl a zahubil jich sto pětaosmdesát tisíc. 42 Znič dnes i toto vojsko před našima očima, aby ostatní pochopili, že zlořečil tvé svatyni. Suď ho podle jeho proradnosti!“ 43 Třináctého dne měsíce adáru se vojska utkala v bitvě. Vojsko Níkánórovo bylo rozdrceno, on byl první, kdo v boji padl. 44 Když jeho vojáci viděli, že Níkánór padl, odhodili zbraně a utekli. 45 Judejci je pronásledovali od Chadáši jeden den cesty až ke Gezeru a na oslavu vítězství troubili za nimi na polnice. 46 Ze všech okolních judských vesnic vybíhali muži a napadali je z boku. Obrátili se sice zpět, ale všichni padli mečem; ani jeden z nich nezůstal naživu. 47 Izraelci se zmocnili bohaté kořisti. Níkánórovi uťali hlavu a pravou ruku, kterou vzpurně vztáhl, přinesli je a pověsili u Jeruzaléma. 48 Lid se náramně radoval, slavili ten den jako den velké radosti. 49 Rozhodli se, že tento den, třináctý adár, budou slavit každý rok. 50 Nějaký čas pak byl v Judsku klid.
1 Tehdy uslyšel Juda o slávě Římanů, o jejich vojenské moci a o tom, že jednají blahovolně se všemi, kdo se k nim přidají; s těmi, kdo by k nim přišli, uzavírají přátelství, ačkoli sami jsou vojensky mocní. 2 Líčili mu jejich války a statečnost, kterou se vyznamenali při dobývání země Galů, jak je ovládli a učinili poplatnými, 3 i co udělali v Hispanii, jak se zmocnili tamějších dolů na stříbro a na zlato, 4 jak svou chytrostí a vytrvalostí ovládli celé toto území, ačkoli bylo od nich velmi vzdáleno. Jak zničili krále, kteří na ně vytáhli ze vzdálených končin země, a způsobili jim těžké porážky, a jak ti zbývající jim platí každoročně poplatky, 5 jak i Filipa a Persea, krále Kitejců, a všechny, kdo se proti nim postavili, potřeli v bitvě a podmanili si je. 6 I Antiochos Veliký, král Asie, byl jimi poražen, když proti nim vytáhl do boje, přestože měl sto dvacet slonů, jízdu a válečné vozy i obrovské vojsko. 7 Zajali ho živého a uložili mu, aby on i jeho nástupci odváděli veliké poplatky, dávali rukojmí a odstoupili 8 území Indie, Médie a Lýdie, která byla nejlepší z jejich zemí, a dali je králi Eumenovi. 9 Také obyvatelé Řecka prý chtěli proti nim táhnout a zničit je. 10 Ale jakmile se to oni dozvěděli, poslali proti nim jednoho ze svých vojevůdců. V bitvě mnoho Řeků padlo nebo bylo zraněno, Římané vzali do zajetí jejich ženy a děti, zemi vyplenili a ovládli, zbořili jejich pevnosti a mají je podrobené do dnešního dne. 11 Připravili zkázu a porobu i ostatním královstvím a ostrovům, které se proti nim postavily, ale se svými přáteli a těmi, kdo se jim dali v ochranu, udržují přátelství. 12 Tak se zmocnili království blízkých i vzdálených, jejich jméno budí strach u každého, kdo o nich uslyší. 13 Za krále ustanovují, komu sami chtějí pomoci na trůn, a sesazují, koho chtějí; tak veliké moci dosáhli. 14 Při tom všem si však ani jeden z nich nenasadí diadém a neoblékne se do purpuru, aby si jím dodal lesku. 15 Ustavili si senát a každý den se tři sta dvacet jeho členů radí o všem, co se týká správného chodu věcí a záležitostí všeho lidu. 16 Každý rok svěřují vládu jednomu člověku. Ten panuje nad celou zemí a všichni ho poslouchají bez závisti nebo žárlivosti.
17 Juda vybral Eupolema, syna Jóchananova, vnuka Kósova, a Jásona, syna Eleazarova, a vyslal je do Říma, aby tam uzavřeli smlouvu o přátelství a spojenectví. 18 Chtěli se zbavit svého jha, neboť pozorovali, že království Helénů chce Izraele zotročit. 19 Poslové se vydali na cestu a po dlouhém putování přišli do Říma. Vešli do senátu, a když jim bylo uděleno slovo, promluvili: 20 „Juda, zvaný Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás posílají k vám, abychom s vámi sjednali spojenectví v boji i míru, abyste nás zapsali mezi své spojence a přátele.“ 21 Toto prohlášení se Římanům zalíbilo. 22 A toto je opis usnesení, jež bylo vyryto na bronzové desky a odesláno do Jeruzaléma, aby jim tam bylo připomínkou míru a spojenectví v boji: 23 „Zdar Římanům a národu židovskému na moři i na souši na věčné časy! Ať je od nich vzdálen meč i nepřítel! 24 Kdyby však hrozila válka nejprve Římu nebo komukoli ze spojenců v celém jejich impériu, 25 pak se zúčastní boje celým srdcem i židovský národ podle příkazu chvíle. 26 Nepřátelům nebudou dodávat a poskytovat potravu, zbraně, peníze, lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou plnit a nic neopomenou. 27 Stejně tak když zprvu bude hrozit válka židovskému národu, zúčastní se celou duší boje i Římané podle příkazu chvíle. 28 Nepřátelům ani jejich spojencům nebudou dodávat potravu, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou zachovávat nezištně. 29 Podle těchto slov zaujali Římané postoj k židovskému lidu. 30 Kdyby v tomto prohlášení chtěla jedna nebo druhá strana něco přidat nebo ubrat, mohou to učinit podle společného uvážení, a cokoli přidají nebo zruší, ať je platné. 31 Pokud jde o příkoří, kterých se král Démétrios na židech dopustil, napsali jsme mu: ‚Proč jsi vložil jho na naše přátele a spojence židy? 32 Budou-li od této chvíle na tebe žalovat, zjednáme jim právo a budeme s tebou válčit na moři i na souši!‘“