ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 276. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Zjevení Janovo, Úvod ke Zjevení Janovu

 Zjevení Janovo

1. Úvodní charakteristika

První slovo tohoto spisu (apokalypsis) dalo podnět nejen k vytvoření názvu této poslední knihy Nového zákona, ale rovněž k označení náboženského myšlenkového proudu a literárního druhu tzv. apokalyptiky.

 

2. Autor

Autor uvádí své jméno Jan v dopisním úvodu (Zj 1,4; srov. 1,1.9), který se opírá
o pavlovský dopisní preskript. Opětovně označuje své dílo jako proroctví (1,3; 19,10; 22,7). Sám sebe chápe jako křesťanského proroka (srov. 10,11). Vidění, která ve svém díle zapsal, obdržel na egejském ostrově Patmos, kam se dostal „pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi“ (1,9). Tato věta je zpravidla vykládána jako odkaz na vyhnanství autora.

Teprve raná křesťanská tradice – Justin (Dial. 81,4) a Irenej (Adv. haer. 2,22,5) – ztotožňuje autora Zj s Janem Zebedeovým a tudíž s autorem Janova evangelia. Rozdíly mezi Corpus Johanneum (Janovo evangelium a Janovy listy) a Zj jsou jak z jazykového, tak z teologického hlediska tak veliké, že stejné autorství nepřichází v úvahu.

 

3. Adresát

Jako adresát této knihy je v Zj 1,4 uvedeno sedm církevních obcí v Malé Asii, které jsou pak v Zj 1,11 vyjmenovány: Efes, Smyrna, Pergamon, Tyatira, Sardy, Filadelfia, Laodicea. Očividně Jan v těchto církevních obcích, které dříve náležely do oblasti pavlovské misijní činnosti, působil. On se obrací v sedmi dopisech přímo na každou jednotlivou z nich.

Církevní obce jsou vystaveny velkým nesnázím jak zevnitř, tak zvenku. V dopisech jsou jmenováni mylní učitelé, kteří působí v církevních obcích (Zj 2,2; 2,6.15; 2,20nn). Jejich přesné zařazení je obtížné, jelikož Jan používá starozákonní zastírací jména (Balám, Jezabel). Jejich působení z pohledu proroka vede k tomu, že se ztrácí identita církevní obce (srov. 2,14.20 – svádění k jedení masa obětovaného modlám a dopouštění se smilství; srov. nařízení v Sk 15,20). Ze strany společnosti zakouší církevní obce především útrapy skrze rostoucí propagaci císařského kultu (srov. především kapitolu 13). Mimoto se zdá, že dochází k lokálním konfliktům se synagogálním společenstvím (srov. 2,9; 3,9). Účast na císařském kultu mohla být chápána jako známka loajality vůči římské vládě. V Zj je předpokládáno, že zdráhání se křesťanů účastnit se tohoto kultu, vedlo k místním pronásledováním (srov. 2,10.13).

 

4. Doba napsání

Doba vzniku Zj vyplývá z předpokladů situace oslovených církevních obcí. Císař Domicián (81-96) se nechal od roku 85 nazývat „dominus et deus noster“ (náš pán a bůh). S tímto nastalo silné propagování císařského kultu. Na konci období jeho vlády se kromě toho násilně zakročovalo proti odpůrcům tohoto kultu. Prameny se sice nezmiňují o všeobecném pronásledování křesťanů za tohoto císaře, avšak situace popsaná v Zj dobře odpovídá klimatu nejistoty za vlády Domiciána. Kniha Zj proto mohla vzniknout v létech 90-95 po Kr.

 

5. Struktura a obsah

  1. Prolog (1,1-20)

    1. Nadpis (1,1-3)

    2. Úvod (1,4-8)

    3. Povolávací vidění (1,9-20)

  2. Listy sedmi maloasijským obcím (2,1-3,20)

  3. Hlavní „apokalyptická“ část (4,1-22,5)

    1. Vidění moci Boží a Beránkovy (4,1-5,14)

  1. Vidění Božího trůnu (4,1-11)

  2. Kniha se sedmi pečetěmi a obětovaný Beránek (5,1-14)

    1. Vidění sedmi pečetí (6,1-8,1)

    2. Vidění sedmi polnic (8,2-11,19)

    3. Pravý Boží lid a jeho protivníci (12,1-13,18)

  1. Žena, její dítě a drak (12,1-18)

  2. Dvě šelmy (13,1-18)

    1. Povzbudivá odpověď nebe (14,1-20)

  1. Beránek se svými vyvolenými (14,1-5)

  2. Ohlášení Božího soudu (14,6-20)

    1. Vidění sedmi misek (15,1-16,21)

    2. Soud nad Babylónem (17,1-19,10)

    3. Kristovo vítězství a konec dějin (19,11–22,5)

  1. Závěr knihy (22,6-21)

 

6. Literární a teologický charakter

Za základní pramen autorovi posloužil Starý zákon. Četné narážky na SZ jsou charakteristické pro jeho dílo. Nikde sice neuvádí výslovně žádný starozákonní citát, ale narážek na text SZ lze počítat na 600. Odvolávky se především týkají starozákonních knih, jako je Ezechiel, Jeremiáš, Izaiáš, Daniel a Žalmy. Dalším velkým zdrojem tradic knihy Zj je bohoslužba. Liturgická orientace díla vychází najevo v Zj 1,10 a 22,20: prorok přijímá proroctví v den Páně a odvolává se na večeři Páně, aby tak posluchače při bohoslužbě uvedl bezprostředně do dění (3,20). Hymnické části Zj jsou většinou zkomponovány jako antifony (srov. 4,9/11; 5,9b-10/12; 7,10b/12; 11,15b/17n; 16,5b-6/7b; 19,1b-8a).

Kniha Zjevení je zřejmě nejméně srozumitelnou knihou NZ pro toho, kdo neví nic o její symbolické řeči. V žádné jiné knize NZ nehraje číselná symbolika tak velkou roli jako ve Zj. Málokteré číslo je možné chápat doslovně, ale téměř vždy mají přenesený význam.

Během dějin se objevily rozličné způsoby výkladu Zj. Můžeme rozlišit základní čtyři směry: a) eschatologický, který se snaží chápat obrazy Zj vzhledem k budoucnosti (konci světa). V čisté podobě není uspokojivý, protože kniha Zjevení musela mít aktuální význam i pro její první čtenáře. b) církevně-historický (zvláště používán ve středověku), který se snažil vidět v Zj sled událostí dějin církve a světa. Tento výklad se v dnešní době již nepoužívá, neboť v Zj není možné objevit obrazy popisující jednotlivá období dějin církve. c) dobově-historický, který se zaměřuje na postavy a události současné autorovi Zj (zvláště zaměřen na kap. 13 a 17). Tento způsob interpretace je významný, avšak není možné ho pokládat za výlučný. d) tradičně-historický, který poukazuje na převzetí obrazů z prastarých mytologií a jiných tradic. Tento způsob chápání se může střetat s obtížemi, neboť některé tradiční obrazy dostávají v knize Zjevení jiný význam. Z tohoto přehledu se jeví zřejmé, že ke správnému pochopení Zj nestačí jeden určitý pohled. Tato kniha byla napsána pro určité čtenáře v určité historické situaci, kteří ji zřejmě mohli nejlépe rozumět. Prorocká vize byla jistě pro ně zvěstí o tom, co je čeká a jak mají očekávat budoucnost. Tento prorocký pohled vyjevuje význam Zj pro křesťany všech dob.

 Zj je knihou útěchy, která je určena křesťanům v nouzi, v hrozícím nebezpečí a pronásledování. Zvěstuje, že dějiny má pevně v rukou Bůh. Proto křesťan nemusí mít strach a obavy. Kristus je vítězný Pán dějin. Jeho církev je nezničitelná. Zranitelní jsou ovšem jednotliví věřící, a proto musí vytrvat a zůstat věrní ve víře a v životě z ní. Celkově jde ve Zj o důkaz platnosti a jistoty moci Boží a Ježíše – jeho pomazaného Beránka, kteří svým příslušníkům poskytnou a zaručí spásu.

 

 

zpracoval: Petr Mareček

 

 

Zjevení Janovo, kapitola 1

1 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. 2 Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. 3 Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.

4 Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem 5 a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů 6 a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.

7 Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. 8 Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.

9 Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. 10 Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: 11 „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“

12 Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; 13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. 14 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; 15 jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. 16 V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.

17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. 19 Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. 20 Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.