1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli,
v dobách soužení se skrýváš?
2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni.
Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky,
když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“
Odtud všechny jeho pikle.
5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době,
vysoko jsou od něho tvé soudy,
soptí proti všem svým protivníkům.
6 Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese.
Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“
7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk,
na jazyku trápení a ničemnosti.
8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,
9 Číhá v úkrytu jak v houští lev,
číhá na poníženého, aby se ho zmocnil,
zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
10 Plíží se a krčí
a bezbranní upadají do jeho spárů.
11 Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná,
skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“
12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku,
nezapomeň na ponižované!
13 Smí svévolník znevažovat Boha,
říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“?
14 Ty však vidíš trápení a hoře.
Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou.
Bezbranný se spoléhá na tebe,
sirotkovi poskytuješ pomoc.
15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého.
Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
16 Hospodin je Králem navěky a navždy,
pronárody zmizí z jeho země.
17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine,
jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému;
člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.