1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův.
2 Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš?
Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?
3 Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady,
strastmi se den ze dne v srdci soužit?
Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?
4 Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi!
Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,
5 ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“
Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.
6 Já v tvé milosrdenství však doufám,
moje srdce jásá nad tvou spásou.
Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.
1 Pro předního zpěváka, Davidův.
Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“
Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou,
nikdo nic dobrého neudělá.
2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe,
chce vidět, má-li kdo rozum,
dotazuje-li se po Boží vůli.
3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho,
nikdo nic dobrého neudělá,
naprosto nikdo.
4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti,
kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba,
ti, kdo Hospodina nevzývají,
5 že se jednou třást budou strachem?
S pokolením spravedlivého je Bůh.
6 Radu poníženého ostouzíte,
ale Hospodin je jeho útočiště.
7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása!
Až Hospodin změní úděl svého lidu,
bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.