1 Žalm Davidův.
Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu,
kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
2 Ten, kdo žije bezúhonně,
ten, kdo jedná spravedlivě,
ten, kdo ze srdce zastává pravdu,
3 nemá pomlouvačný jazyk,
druhému nedělá nic zlého,
na svého druha nekydá hanu,
4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení,
váží si těch, kdo se bojí Hospodina,
nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,
5 nepůjčuje na lichvářský úrok,
nedá se podplatit proti nevinnému.
Ten, kdo takto jedná,
nikdy se nezhroutí.
1 Pamětní zápis; Davidův.
Ochraňuj mě, Bože,
utíkám se k tobě!
2 Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“
3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím,
těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:
4 „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy.
Ani trochu krve v úlitbu jim nedám,
jejich jméno nepřejde mi přes rty.“
5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich;
můj los držíš pevně, Hospodine.
6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha,
moje dědictví je velkolepé!
7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí,
i v noci mě moje ledví napomíná.
8 Hospodina stále před oči si stavím,
je mi po pravici, nic mnou neotřese.
9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá,
v bezpečí přebývá i mé tělo,
10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš,
nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
11 Stezku života mi dáváš poznat;
vrcholem radosti je být s tebou,
ve tvé pravici je neskonalé blaho.