1 Davidův; poučující.
Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata,
jehož hřích je přikryt.
2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá,
v jehož duchu není záludnosti.
3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly,
celé dny jsem pronaříkal.
4 Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka,
vysýchal mně morek jako v letním žáru.
5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval,
řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“
A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas,
kdy lze tě ještě nalézt.
I kdyby se vzdulo mocné vodstvo,
k němu nedosáhne.
7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením,
nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš,
budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu:
toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení,
jinak ho u sebe neudržíš.
10 Mnoho bolestí postihne svévolníka,
toho však, kdo doufá v Hospodina,
obklopuje milosrdenství.
11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví,
plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!