ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 316. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Přísloví, kapitola 11

1 Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností,

kdežto v přesném závaží má zalíbení.

2 Za zpupností přichází hanba,

kdežto s umírněnými je moudrost.

3 Přímé vede bezúhonnost,

kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.

4 V den prchlivosti neprospěje majetek,

kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.

5 Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu,

kdežto svévolník svou svévolí padne.

6 Spravedlnost přímé vysvobodí,

kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.

7 Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč,

vniveč přijde očekávání ničemníků.

8 Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení,

kdežto svévolník se dostane na jeho místo.

9 Rouhač ústy uvádí druha do zkázy,

kdežto spravedliví budou zachováni věděním.

10 Když je dobře spravedlivým, město jásá,

když zhynou svévolníci, plesá.

11 Žehnáním přímých se město pozvedá,

kdežto ústy svévolníků se boří.

12 Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem,

kdežto muž rozumný mlčí.

13 Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti,

kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.

14 Pro nerozvážné vedení padá lid,

kdežto v množství rádců je záchrana.

15 Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího,

kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.

16 Ušlechtilá žena se drží cti,

kdežto ukrutníci se drží bohatství.

17 Muž milosrdný činí dobře i sám sobě,

kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.

18 Svévolníka výdělek z jeho práce zklame,

kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.

19 Tak spravedlnost vede k životu,

kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.

20 Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce,

kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.

21 Zlý zaručeně nezůstane bez trestu,

kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.

22 Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.

23 Touhou spravedlivých je jen dobro,

kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.

24 Někdo rozdává a přibývá mu stále,

kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.

25 Duše štědrá bude nasycena tukem,

a kdo občerstvuje, bude též občerstven.

26 Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ,

kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.

27 Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení,

kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.

28 Kdo doufá ve své bohatství, padne,

kdežto spravedliví budou rašit jako listí.

29 Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr,

a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.

30 Ovoce spravedlivého je jako strom života,

a kdo se ujímá duší, je moudrý.

31 Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty,

tím spíše svévolník a hříšník.

Přísloví, kapitola 12

1 Kdo miluje napomenutí, miluje poznání,

kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.

2 Dobrý dochází u Hospodina zalíbení,

kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.

3 Svévolí se nikdo nezajistí,

kořen spravedlivých se nezviklá.

4 Žena statečná je korunou svého manžela,

kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.

5 Spravedliví přemýšlejí o právu,

svévolníci rozvažují o lsti.

6 Slova svévolníků jsou vražedné úklady,

kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.

7 Svévolníci budou podvráceni a nebudou již,

kdežto dům spravedlivých obstojí.

8 Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa,

kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.

9 Lépe je být zlehčován a mít otroka,

než pokládat se za slavného a nemít chleba.

10 Spravedlivý cítí i se svým dobytkem,

kdežto nitro svévolníků je nelítostné.

11 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem,

kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.

12 Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo,

kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.

13 Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů,

kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.

14 Ovocem svých úst se každý dobře nasytí,

skutek rukou se člověku vrátí.

15 Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá,

kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.

16 U pošetilce se jeho hoře pozná týž den,

kdežto chytrý přikryje hanbu.

17 Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost,

kdežto křivý svědek lest.

18 Někdo tlachá, jako by probodával mečem,

kdežto jazyk moudrých hojí.

19 Pravdivé rty se zajistí navždy,

kdežto jazyk zrádný na okamžik.

20 Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo,

kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.

21 Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého,

kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.

22 Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností,

kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.

23 Chytrý člověk poznání skrývá,

kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.

24 Ruka pilných bude vládnout,

kdežto zahálka vede do poroby.

25 Obavy lidské srdce tíží,

ale dobré slovo vrací radost.

26 Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu,

kdežto svévolníky jejich cesta zavede.

27 Zahálčivý nebude si péci úlovek,

kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.

28 Na stezce spravedlnosti je život,

tato cesta nesměřuje k smrti.

Přísloví, kapitola 13

1 Syn otcovským káráním zmoudří,

kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.

2 Ovoce svých úst se každý dobře nají,

duše věrolomných okusí násilí.

3 Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život,

kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.

4 Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne,

kdežto pilní se nasytí tukem.

5 Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam,

kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.

6 Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně,

kdežto svévole vyvrací hříšníka.

7 Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá,

někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.

8 Bohatstvím se člověk může vyplatit,

kdežto chudý vyhrožování neslýchá.

9 Světlo spravedlivých radostně září,

kdežto svévolníkům svítilna hasne.

10 Ze zpupnosti vzniká jen hádka,

kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.

11 Jmění snadno nabyté se zmenšuje,

kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.

12 Dlouhým čekáním zemdlívá srdce,

kdežto splněná touha je stromem života.

13 Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby,

kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.

14 Učení moudrého je zdrojem života,

pomůže uniknout léčkám smrti.

15 Prozíravost zjednává přízeň,

kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.

16 Kdo je chytrý, počíná si podle poznání,

kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.

17 Svévolný posel propadne zkáze,

kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.

18 Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu,

kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.

19 Když se naplní touha, je sladko v duši,

kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.

20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým,

kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.

21 Hříšníky stíhá zlo,

kdežto spravedlivým je odplatou dobro.

22 Dobrý zanechá dědictví vnukům,

kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.

23 Úhor dává chudým mnoho pokrmu,

ale bývá ničen bezprávím.

24 Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna,

kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.

25 Spravedlivý se nají dosyta,

kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.