ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 318. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Přísloví, kapitola 16

1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci

ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.

2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí,

ale pohnutky zpytuje Hospodin.

3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.

4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti,

zaručeně nezůstane bez trestu.

6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění

a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.

7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka,

vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.

8 Lepší je maličko se spravedlností

než mnoho výtěžků s bezprávím.

9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě,

ale jeho kroky řídí Hospodin.

10 Na rtech králových je božský výrok,

při soudu se jeho ústa nezpronevěří.

11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu,

všechna závaží jsou jeho dílem.

12 Králům se hnusí svévolně jednat,

vždyť spravedlnost upevňuje trůn.

13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech,

a toho, kdo mluví přímo, milují.

14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti,

ale moudrý muž je usmíří.

15 V jasné tváři králově je život,

jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.

16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato

a získat rozumnost je výbornější než stříbro.

17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého;

střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.

18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.

19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými,

než se dělit o kořist s pyšnými.

20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro,

blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.

21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným;

lahodná řeč přidává znalostí.

22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají,

ale kárat pošetilce je pošetilost.

23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost

a na jeho rty přidává znalosti.

24 Pláství medu je řeč vlídná,

lahodou duši a uzdravením kostem.

25 Někdy se člověku zdá cesta přímá,

ale nakonec přivede k smrti.

26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe,

popohánějí ho vlastní ústa.

27 Ničema vyhrabává zlo,

na jeho rtech jako by byl spalující oheň.

28 Proradný člověk vyvolává sváry

a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.

29 Násilník svého bližního láká

a svádí ho na nedobrou cestu.

30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost,

kdo svírá rty, už dokonal zlo.

31 Šediny jsou ozdobnou korunou,

lze je nalézt na cestě spravedlnosti.

32 Lepší je shovívavý než bohatýr,

a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.

33 Los se vytahuje ze záňadří,

ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

Přísloví, kapitola 17

1 Lepší suchá skýva a k tomu klid

než dům plný obětních hodů a spory.

2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu,

a mezi bratry mu připadne dědictví.

3 Na stříbro kelímek, na zlato pec;

srdce však Hospodin prozkoumává.

4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům,

klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.

5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil,

kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.

6 Korunou starců jsou vnuci,

ozdobou synů otcové.

7 Nesluší bloudovi mnoho řečí,

tím méně urozenému řeči lživé.

8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce,

kamkoli se obrátí, má úspěch.

9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení,

ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.

10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.

11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.

12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.

13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.

14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár,

přestaň dřív, než propukne spor.

15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka,

to obojí je Hospodinu ohavností.

16 K čemu peníze v rukou hlupáka?

Chce koupit moudrost?

Vždyť nemá rozum!

17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.

18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.

19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky,

kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.

20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro,

kdo má proradný jazyk, upadne do zla.

21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil,

otec blouda nemůže mít radost.

22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.

23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.

24 Na tváři rozumného se zračí moudrost,

ale oči hlupáka těkají po končinách země.

25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.

26 Pokutovat spravedlivého není dobré,

natož urozené bít pro přímost.

27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání,

kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.

28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého,

nechá-li rty zavřené, za rozumného.

Přísloví, kapitola 18

1 Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých,

pohotově rozpoutává sváry.

2 Hlupák si nelibuje v rozumnosti,

nýbrž v obnažování svého srdce.

3 Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.

4 Hluboké vody jsou slova z úst muže,

potok plný vody, zdroj moudrosti.

5 Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.

6 Hlupáka zavedou jeho rty do sporu,

jeho ústa volají po výprasku.

7 Ústa přinesou hlupákovi zkázu,

jeho rty jsou léčkou jeho duši.

8 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky,

sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.

9 Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.

10 Pevná věž je Hospodinovo jméno,

k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.

11 Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek,

jeví se mu jako nedostupná hradba.

12 Srdce člověka bývá před pádem zpupné,

kdežto slávu předchází pokora.

13 Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl,

toť pošetilost a hanba pro něj.

14 Mužný duch snáší nemoc,

ale ducha ubitého kdo unese?

15 Rozumné srdce získává poznání,

ucho moudrých je vyhledává.

16 Dar otvírá člověku dveře,

uvádí ho i k velmožům.

17 Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý,

pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.

18 Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.

19 Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz

a sváry jsou jako závora paláce.

20 Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.

21 V moci jazyka je život i smrt,

kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.

22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.

23 Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.

24 Přátelit se s kdekým je ke škodě;

kdo však miluje, přilne víc než bratr.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.