ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 336. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Píseň písní, Úvod ke Knize Píseň písní

Píseň písní
 
1. Historická situace
Titul knihy je superlativem vyzvedajícím krásu Písně, která v radosti opěvuje lásku jako to nejkrásnější, co člověk zná; Šalomounovo autorství, pro něž existují opory v textu (např. 1,1), je třeba chápat jako pseudoepigrafii.
Nesnadnost datace dokládají různá mínění odborníků, kteří se buď přiklánějí k době královské nebo k době poexilní (perské či helénské) nebo považují dataci za neurčitelnou; snad lze vycházet z pozitivního hodnocení tělesného aspektu lásky, které by mohlo představovat polemiku s opačným postojem platonismu a svědčit tak pro vznik ve III. stol.
 
2. Literární struktura
Od doby církevních otců se rozcházejí názory na to, zda Píseň představuje pouhou sbírku na sobě nezávislých milostných básní, anebo zda má jednotnou koncepci – pro tento názor se zdá hovořit opakování stereotypních formulí, motivů, výrazů, a především dialog mezi hlavními postavami resp. dramatický spád celé skladby s vrcholem v 8,6.
Původním prostředím Písně byla pravděpodobně svatební slavnost; homogenita výsledného celku může být dána týmž autorem alespoň určité části básní, ale může také být teprve dílem redakčního ztvárnění.
 
3. Interpretace
a) Mýticko-kultovní – základem by byl mezopotamský mýtus o vysvobození boha Tammúze z podsvětí láskou bohyně Ištar; jejich spojení napodobené hierogamickým rituálem mělo vyvolat žádoucí plodnost; zpěvy zkomponované k této příležitosti byly pak údajně v Izraeli očištěny od hrubých, pohanských prvků – z textu Písně nelze tuto hypotézu nijak přímo doložit.
b) Alegorická – oslava lásky Hospodina a Izraele / Krista a církve / Boha (Krista) a věřící duše; jde o výklad rozvíjený od nejstarších dob v židovském i křesťanském prostředí (mystikové); Píseň však lze těžko srovnávat s alegoriemi proroků, protože není jako alegorie výslovně uvedena; tento výklad (je-li jednostranně spirituální) navíc nebere dostatečně v potaz její lidskou dimenzi.
c) Literní – vychází z literního (slovního) smyslu, kterým je přirozená láska mezi mužem a ženou; jakožto stvořená realita pochází od Boha Stvořitele a nese na sobě božskou pečeť – nelze ji ani divinizovat ani démonizovat, ale je třeba ji ocenit jako vynikající pozitivní hodnotu, která vzhledem ke vtělení Božího Syna má i kristologický ráz
 
4. Poselství
Píseň vyjadřuje autentickou lidskou lásku, která zahrnuje celou osobu obou rovnocenných partnerů; jejich vztah se vytváří radikálním vzájemným sebeodevzdáním, které je něžné a čisté.
Tento Boží dar lásky je zasazen do prostředí jiného velkého daru – Zaslíbené země: topografie a kolorit Izraele zde tedy netvoří pouhou kulisu, nýbrž představují výmluvný symbol – obdobu rajské zahrady před hříchem.
Láska je těsně spjata s krásou – úžas nad krásou milované/ho se přirovnává k obdivu nad krásou toho, co stvořil Bůh, i toho, co zhotovil člověk: analogie Božího uspokojení z dovršeného stvořitelského díla (Gn 1,31).
Polysémie básnického jazyka Písně a odkrývání jejích různých významových rovin židovskými i křesťanskými relekturami ospravedlňuje nakonec (i při metodických výhradách) také alegorickou resp. eschatologickou perspektivu díla, které mluví stejně tak o (Bohem působené) lásce mezi lidmi jako o lásce Boha k člověku / lidem a člověka / lidí k Bohu.

autor: doc. Josef Hřebík

Píseň písní, kapitola 1

1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.

2 Kéž políbí mě polibkem svých úst!

Vždyť lepší je tvé laskání než víno.

3 Příjemně voní tvé oleje,

nejčistší olej – tvé jméno.

Proto tě dívky milují.

4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh.

Král uvedl mě do svých komnat.

Budeme jásat, radovat se z tebe,

připomínat tvé laskání opojnější než víno.

Právem tě všichni milují.

5 Černá jsem, a přece půvabná,

jeruzalémské dcery,

jak stany Kédarců,

jako stanové houně Šalomounovy.

6 Nehleďte na mne,

že jsem až dočerna opálená,

že mě tak ožehlo slunce.

To synové mé matky se proti mně rozohnili:

uložili mi vinice hlídat,

neuhlídala jsem však vinici vlastní.

7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji,

kde budeš pást,

kde necháš odpočívat stáda za poledne!

Proč musím být jako zahalená poběhlice

při stádech tvých druhů?

8 „Jestliže to sama nevíš,

nejkrásnější z žen,

vyjdi po šlépějích stád

a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“

9 Ke klisně vozu faraónova

jsem tě připodobnil, má přítelkyně.

10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené,

tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.

11 Přívěsky zlaté ti uděláme,

poseté stříbrem.

12 Pokud je při stole král,

vydává nard můj svou vůni.

13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý,

spočívá na mých prsou.

14 Hroznem henny je pro mne můj milý

v éngedských vinicích.

15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje,

jak jsi krásná,

oči tvé jsou holubice.

16 Jak jsi krásný, milý můj,

jsi líbezný!

A naše lůžko samá zeleň.

17 Trámoví našeho domu je z cedrů,

deštění cypřišové.

Píseň písní, kapitola 2

1 Jsem kvítek šáronský,

lilie v dolinách.

2 Jako lilie mezi trním,

tak má přítelkyně mezi dcerami.

3 Jako jabloň mezi lesními stromy,

tak můj milý mezi syny.

Usedla jsem žádostivě v jeho stínu,

jeho ovoce mi sládne na rtech.

4 On mě uvedl do domu vína,

jeho prapor nade mnou je láska.

5 Občerstvěte mě koláči hrozinkovými,

osvěžte mě jablky,

neboť jsem nemocna láskou.

6 Jeho levice je pod mou hlavou,

jeho pravice mě objímá.

7 Zapřísahám vás,

jeruzalémské dcery,

při gazelách a při polních laních:

nebuďte a nezburcujte lásku,

dokud nebude chtít sama.

8 Hlas mého milého!

Hle, právě přichází,

hory přeskakuje,

přenáší se přes pahorky.

9 Gazele se podobá můj milý

nebo kolouškovi.

Hle, právě stojí za naší zídkou,

nahlíží do oken,

dívá se mřížovím.

10 Můj milý se ozval, řekl mi:

„Vstaň, má přítelkyně, krásko má,

a pojď! 1

1 Hle, zima pominula,

lijavce přešly, jsou tytam.

12 Po zemi se objevují květy,

nadešel čas prořezávat révu,

hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.

13 Fíkovník nasadil první plody,

voní kvítky vinné révy.

Vstaň, má přítelkyně, krásko má,

a pojď!“

14 Holubičko moje v rozsedlinách skály,

v úkrytu nad strží,

dopřej mi zahlédnout tvou tvář,

dovol mi hlas tvůj slyšet.

Jak lahodný je tvůj hlas!

Jak půvabnou máš tvář!

15 „Lišky nám schytejte,

lištičky malé,

plenící vinice,

inice naše, když kvetou!“

16 Můj milý je můj a já jsem jeho,

on pase v liliích.

17 Než zavane den

a stíny dají se v běh,

přiběhni, milý můj,

podoben gazele

či kolouškovi na Béterských horách.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.