Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 336. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Píseň písní, Úvod ke Knize Píseň písní
Píseň písní
1. Historická situace
Titul knihy je superlativem vyzvedajícím krásu Písně, která v radosti opěvuje lásku jako to nejkrásnější, co člověk zná; Šalomounovo autorství, pro něž existují opory v textu (např. 1,1), je třeba chápat jako pseudoepigrafii.
Nesnadnost datace dokládají různá mínění odborníků, kteří se buď přiklánějí k době královské nebo k době poexilní (perské či helénské) nebo považují dataci za neurčitelnou; snad lze vycházet z pozitivního hodnocení tělesného aspektu lásky, které by mohlo představovat polemiku s opačným postojem platonismu a svědčit tak pro vznik ve III. stol.
2. Literární struktura
Od doby církevních otců se rozcházejí názory na to, zda Píseň představuje pouhou sbírku na sobě nezávislých milostných básní, anebo zda má jednotnou koncepci – pro tento názor se zdá hovořit opakování stereotypních formulí, motivů, výrazů, a především dialog mezi hlavními postavami resp. dramatický spád celé skladby s vrcholem v 8,6.
Původním prostředím Písně byla pravděpodobně svatební slavnost; homogenita výsledného celku může být dána týmž autorem alespoň určité části básní, ale může také být teprve dílem redakčního ztvárnění.
3. Interpretace
a) Mýticko-kultovní – základem by byl mezopotamský mýtus o vysvobození boha Tammúze z podsvětí láskou bohyně Ištar; jejich spojení napodobené hierogamickým rituálem mělo vyvolat žádoucí plodnost; zpěvy zkomponované k této příležitosti byly pak údajně v Izraeli očištěny od hrubých, pohanských prvků – z textu Písně nelze tuto hypotézu nijak přímo doložit.
b) Alegorická – oslava lásky Hospodina a Izraele / Krista a církve / Boha (Krista) a věřící duše; jde o výklad rozvíjený od nejstarších dob v židovském i křesťanském prostředí (mystikové); Píseň však lze těžko srovnávat s alegoriemi proroků, protože není jako alegorie výslovně uvedena; tento výklad (je-li jednostranně spirituální) navíc nebere dostatečně v potaz její lidskou dimenzi.
c) Literní – vychází z literního (slovního) smyslu, kterým je přirozená láska mezi mužem a ženou; jakožto stvořená realita pochází od Boha Stvořitele a nese na sobě božskou pečeť – nelze ji ani divinizovat ani démonizovat, ale je třeba ji ocenit jako vynikající pozitivní hodnotu, která vzhledem ke vtělení Božího Syna má i kristologický ráz
4. Poselství
Píseň vyjadřuje autentickou lidskou lásku, která zahrnuje celou osobu obou rovnocenných partnerů; jejich vztah se vytváří radikálním vzájemným sebeodevzdáním, které je něžné a čisté.
Tento Boží dar lásky je zasazen do prostředí jiného velkého daru – Zaslíbené země: topografie a kolorit Izraele zde tedy netvoří pouhou kulisu, nýbrž představují výmluvný symbol – obdobu rajské zahrady před hříchem.
Láska je těsně spjata s krásou – úžas nad krásou milované/ho se přirovnává k obdivu nad krásou toho, co stvořil Bůh, i toho, co zhotovil člověk: analogie Božího uspokojení z dovršeného stvořitelského díla (Gn 1,31).
Polysémie básnického jazyka Písně a odkrývání jejích různých významových rovin židovskými i křesťanskými relekturami ospravedlňuje nakonec (i při metodických výhradách) také alegorickou resp. eschatologickou perspektivu díla, které mluví stejně tak o (Bohem působené) lásce mezi lidmi jako o lásce Boha k člověku / lidem a člověka / lidí k Bohu.
autor: doc. Josef Hřebík
Píseň písní, kapitola 1
1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2 Kéž políbí mě polibkem svých úst!
Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3 Příjemně voní tvé oleje,
nejčistší olej – tvé jméno.
Proto tě dívky milují.
4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh.
Král uvedl mě do svých komnat.
Budeme jásat, radovat se z tebe,
připomínat tvé laskání opojnější než víno.
Právem tě všichni milují.
5 Černá jsem, a přece půvabná,
jeruzalémské dcery,
jak stany Kédarců,
jako stanové houně Šalomounovy.
6 Nehleďte na mne,
že jsem až dočerna opálená,
že mě tak ožehlo slunce.
To synové mé matky se proti mně rozohnili:
uložili mi vinice hlídat,
neuhlídala jsem však vinici vlastní.
7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji,
kde budeš pást,
kde necháš odpočívat stáda za poledne!
Proč musím být jako zahalená poběhlice
při stádech tvých druhů?
8 „Jestliže to sama nevíš,
nejkrásnější z žen,
vyjdi po šlépějích stád
a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“
9 Ke klisně vozu faraónova
jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené,
tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
11 Přívěsky zlaté ti uděláme,
poseté stříbrem.
12 Pokud je při stole král,
vydává nard můj svou vůni.
13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý,
spočívá na mých prsou.
14 Hroznem henny je pro mne můj milý
v éngedských vinicích.
15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje,
jak jsi krásná,
oči tvé jsou holubice.
16 Jak jsi krásný, milý můj,
jsi líbezný!
A naše lůžko samá zeleň.
17 Trámoví našeho domu je z cedrů,
deštění cypřišové.
Píseň písní, kapitola 2
1 Jsem kvítek šáronský,
lilie v dolinách.
2 Jako lilie mezi trním,
tak má přítelkyně mezi dcerami.
3 Jako jabloň mezi lesními stromy,
tak můj milý mezi syny.
Usedla jsem žádostivě v jeho stínu,
jeho ovoce mi sládne na rtech.
4 On mě uvedl do domu vína,
jeho prapor nade mnou je láska.
5 Občerstvěte mě koláči hrozinkovými,
osvěžte mě jablky,
neboť jsem nemocna láskou.
6 Jeho levice je pod mou hlavou,
jeho pravice mě objímá.
7 Zapřísahám vás,
jeruzalémské dcery,
při gazelách a při polních laních:
nebuďte a nezburcujte lásku,
dokud nebude chtít sama.
8 Hlas mého milého!
Hle, právě přichází,
hory přeskakuje,
přenáší se přes pahorky.
9 Gazele se podobá můj milý
nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou,
nahlíží do oken,
dívá se mřížovím.
10 Můj milý se ozval, řekl mi:
„Vstaň, má přítelkyně, krásko má,
a pojď! 1
1 Hle, zima pominula,
lijavce přešly, jsou tytam.
12 Po zemi se objevují květy,
nadešel čas prořezávat révu,
hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
13 Fíkovník nasadil první plody,
voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má,
a pojď!“
14 Holubičko moje v rozsedlinách skály,
v úkrytu nad strží,
dopřej mi zahlédnout tvou tvář,
dovol mi hlas tvůj slyšet.
Jak lahodný je tvůj hlas!
Jak půvabnou máš tvář!
15 „Lišky nám schytejte,
lištičky malé,
plenící vinice,
inice naše, když kvetou!“
16 Můj milý je můj a já jsem jeho,
on pase v liliích.
17 Než zavane den
a stíny dají se v běh,
přiběhni, milý můj,
podoben gazele
či kolouškovi na Béterských horách.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
autor: doc. Josef Hřebík
1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2 Kéž políbí mě polibkem svých úst!
Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3 Příjemně voní tvé oleje,
nejčistší olej – tvé jméno.
Proto tě dívky milují.
4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh.
Král uvedl mě do svých komnat.
Budeme jásat, radovat se z tebe,
připomínat tvé laskání opojnější než víno.
Právem tě všichni milují.
5 Černá jsem, a přece půvabná,
jeruzalémské dcery,
jak stany Kédarců,
jako stanové houně Šalomounovy.
6 Nehleďte na mne,
že jsem až dočerna opálená,
že mě tak ožehlo slunce.
To synové mé matky se proti mně rozohnili:
uložili mi vinice hlídat,
neuhlídala jsem však vinici vlastní.
7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji,
kde budeš pást,
kde necháš odpočívat stáda za poledne!
Proč musím být jako zahalená poběhlice
při stádech tvých druhů?
8 „Jestliže to sama nevíš,
nejkrásnější z žen,
vyjdi po šlépějích stád
a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“
9 Ke klisně vozu faraónova
jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené,
tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
11 Přívěsky zlaté ti uděláme,
poseté stříbrem.
12 Pokud je při stole král,
vydává nard můj svou vůni.
13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý,
spočívá na mých prsou.
14 Hroznem henny je pro mne můj milý
v éngedských vinicích.
15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje,
jak jsi krásná,
oči tvé jsou holubice.
16 Jak jsi krásný, milý můj,
jsi líbezný!
A naše lůžko samá zeleň.
17 Trámoví našeho domu je z cedrů,
deštění cypřišové.
1 Jsem kvítek šáronský,
lilie v dolinách.
2 Jako lilie mezi trním,
tak má přítelkyně mezi dcerami.
3 Jako jabloň mezi lesními stromy,
tak můj milý mezi syny.
Usedla jsem žádostivě v jeho stínu,
jeho ovoce mi sládne na rtech.
4 On mě uvedl do domu vína,
jeho prapor nade mnou je láska.
5 Občerstvěte mě koláči hrozinkovými,
osvěžte mě jablky,
neboť jsem nemocna láskou.
6 Jeho levice je pod mou hlavou,
jeho pravice mě objímá.
7 Zapřísahám vás,
jeruzalémské dcery,
při gazelách a při polních laních:
nebuďte a nezburcujte lásku,
dokud nebude chtít sama.
8 Hlas mého milého!
Hle, právě přichází,
hory přeskakuje,
přenáší se přes pahorky.
9 Gazele se podobá můj milý
nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou,
nahlíží do oken,
dívá se mřížovím.
10 Můj milý se ozval, řekl mi:
„Vstaň, má přítelkyně, krásko má,
a pojď! 1
1 Hle, zima pominula,
lijavce přešly, jsou tytam.
12 Po zemi se objevují květy,
nadešel čas prořezávat révu,
hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
13 Fíkovník nasadil první plody,
voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má,
a pojď!“
14 Holubičko moje v rozsedlinách skály,
v úkrytu nad strží,
dopřej mi zahlédnout tvou tvář,
dovol mi hlas tvůj slyšet.
Jak lahodný je tvůj hlas!
Jak půvabnou máš tvář!
15 „Lišky nám schytejte,
lištičky malé,
plenící vinice,
inice naše, když kvetou!“
16 Můj milý je můj a já jsem jeho,
on pase v liliích.
17 Než zavane den
a stíny dají se v běh,
přiběhni, milý můj,
podoben gazele
či kolouškovi na Béterských horách.