ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 34. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Židům, Úvod k listu Židům

1. Titul a význam knihy
Tento list nemá na začátku preskript, tj. není uveden ani odesílatel a ani adresát. Nadpis „Židům (Hebrejům)“ není určitě původní, ale objevuje se až koncem 2. století. Tento nadpis není rovněž jednoznačný. Je možné jej vztáhnout na židy, ale také – a to se zdá logičtější – na židokřesťany.
Ze všech úhlů pohledu se jedná o jedno z nejimpozantnějších děl Nového zákona.
 
2. Okolnosti vzniku
Autor není v listu uveden. V rané církvi se prosadilo přesvědčení (na Východě od konce 2. století a na Západě od druhé poloviny 4. století), že tento list pochází od apoštola Pavla. Proti Pavlovu autorství však hovoří důvody jak jazykové a stylistické, tak rovněž obsahové. Krom toho v Žid 2,3 autor dává najevo, že nepatří k první generaci křesťanů. Dnes se v lekcionáři texty z listu Židům uvádějí bez Pavlova jména. Co je možné říci o autorovi listu Židům? Zajisté to byl zdatný teolog, který čerpal z filozofické a teologické tradice židovství. Používal typologickou exegezi a rozvíjel teologii, která má sice některé společné prvky s teologií apoštola Pavla, ale zcela nové, osobité myšlenky.
List Židům mohl být sepsán kolem roku 80 po Kr., kdy byl Timotej (Žid 13,23) snad ještě naživu. Místo vzniku listu Židům se nedá jednoznačně určit. Zdá se, že zmínka v Žid 13,24 o pozdravech „(bratří) z Itálie“ dává najevo, že křesťané z Itálie, kteří se nachází mimo Itálii, kde je také autor Žid, adresují své pozdravy do Itálie.
 
3. Struktura a obsah
1.            Boží zaslíbení v Synu (1,1-4,13)
1.1. Bůh promluvil ve svém Synu – exordium (1,1-4)
1.2. Kristus převyšuje anděly (1,5-2,4)
1.3. Ponížení a vyvýšení Syna (2,5-18)
1.4. Kristus je víc než Mojžíš (3,1-6)
1.5. Příslib Božího odpočinutí a varování před jeho ztrátou (3,7-4,13)
2.            Ježíšova velekněžská služba (4,14-10,18)
2.1. Ježíš – trpící velekněz (4,14-5,10)
2.2. Výzva k prohloubení víry (5,11-6,20)
2.3. Ježíš – velekněz podle Melchizedechova řádu (7,1-28)
2.4. Dokonalost Ježíšova velekněžství (8,1-9,28)
2.5. Význam Ježíšovy jediné oběti (10,1-18)
3.            Vytrvalost ve zkouškách (10,19-13,19)
3.1. Výzva k pokračování v cestě (10,19-39)
3.2. Vzory víry otců (11,1-40)
3.3. Kristus – vzor v utrpení (12,1-11)
3.4. Varování před ztrátou milosti (12,12-29)
3.5. Napomenutí k vytrvalosti v křesťanském životě (13,1-19)
4.            Dopisní závěr (13,20-25)
4.1. Závěrečná doxologie (13,20-21)
4.2. Epilog (13,22-25)
 
4. Literární a teologický charakter
Svým obsahem a stylem připomíná list Židům kázání. V Žid 13,22 je dílo charakterizováno jako „slovo napomenutí/povzbuzení/útěchy“. V dnešní době se většinou považuje list Židům za kázání, které bylo zapsané určité církevní obci s dopisním závěrem. Jedná se o nejstarší a nejucelenější příklad křesťanské homilie. List Židům je napsán nejlepší řečtinou ze všech spisů Nového Zákona. List Židům je velmi silně proniknut Starým zákonem. Vedle asi 35 doslovných citací textu Starého zákona se nachází asi 80 narážek na starozákonní místa. List Židům cituje výhradně Septuagintu. Nápadné jsou dlouhé jednotlivé citáty: text Jer 31,31-34 je citován zcela jen v Žid 8,8-12 a pak ještě jednou ve zkrácené formě v Žid 10,15-18. Formy výkladu Písma se jeví paralelní k starým židovským metodám výkladu Písma (např. text Žid 3,7-4,11 je midrašem k žalmu 95,7-11). Jako jediný z novozákonních spisů dává list Židům Ježíši Kristu titul velekněz (Žid 2,17; 3,1; 4,14n; 5,5.10; 6,20; 7,26; 8,1; 9,11). V síle své kněžské role je Kristus označen: „původcem a zdokonalovatelem víry“ (Žid 12,2; 2,10); „ručitelem-garantem“ a „prostředníkem“ nové a lepší smlouvy (Žid 7,22; 8,6; 9,15; 12,24); „apoštolem“ vyznání víry (Žid 3,1). V listu jde především o varování před ochabnutím v křesťanské víře. Církevní obec má zapotřebí „vytrvalost“ (Žid 10,36; srov. 3,14; 6,11n; 11,1; 12,1). Jejím úkolem je pevně se držet vyznání víry (srov. Žid 3,1; 4,14; 10,23) a tak překonávat okamžiky ochablosti a sklíčenosti ve víře.
Cílem autora listu Židům je tedy posílit a obnovit víru v církevní obci, která je tvořena pravděpodobně z pohanokřesťanů a z helénistických židokřesťanů, jak to dosvědčují odvolávky na Starý zákon a na židovsko-helénistické interpretační tradice.
 
Literatura:
F. Laub, List Židům, MSKNZ, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
L. Tichý, „Kam patří list Židům“, in EPITOAYTO. Sborník k pětašedesátinám Petra Pokorného, uspoř. J. Mrázek – Š. Brodský – R. Dvořáková, Třebenice: Mlýn, 1998, s. 213-224.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas 2003, s. 222-229.

zpracoval Petr Mareček

Židům, kapitola 1

1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech 4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. 5 Komu kdy z andělů Bůh řekl:

‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘

A jinde se praví:

‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘

6 A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět:

‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘

7 O andělích je řečeno:

‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘

8 O Synovi však:

‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. 9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘

10 A dále:

‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. 11 Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, 12 svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.‘

13 Kterému z andělů kdy řekl:

‚Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!‘

14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

Židům, kapitola 2

1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. 2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, 3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; 4 Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

5 Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, 6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno:

‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš? 7 Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou, 8 všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘

Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. 9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. 10 Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. 11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:

12 ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘

13 A jinde praví:

‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘

A dále:

‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

14 Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, 15 a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. 16 Neujímá se přece andělů, ale ‚ujímá se potomků Abrahamových‘. 17 Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. 18 Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Židům, kapitola 3

1 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: 2 byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. 3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. 4 Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. 5 Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. 6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

7 Proto, jak říká Duch svatý:

‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, 9 kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky 10 po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. 11 Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘

12 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. 13 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. 14 Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. 15 Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ 16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? 17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? 18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? 19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.