1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův, 2 když přišli Zífejci a řekli Saulovi: „David se přece skrývá u nás.“
3 Bože, pro své jméno mě zachraň,
ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
4 Slyš moji modlitbu, Bože,
naslouchej slovům mých úst.
5 Povstali proti mně cizáci,
ukrutníci o život mi ukládají,
na Boha neberou zřetel.
6 Avšak Bůh mi poskytuje pomoc,
Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.
7 Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí!
Ve své věrnosti je umlč.
8 Ochotně ti budu obětovat,
vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.
9 Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.
1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.
2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu,
neskrývej se před mou prosbou.
3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi,
lkám a sténám, zmateně se toulám,
4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní,
chtěli by mě zlomit ničemnostmi,
štvou proti mně plni vzteku.
5 Srdce se mi v hrudi svírá,
přepadly mě hrůzy smrti,
6 padá na mě strach a chvění,
zděšení mě zachvátilo.
7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice,
uletěl bych, usadil se jinde.
8 Ano, daleko bych letěl,
pobýval bych v poušti,
9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj,
v městě vidím násilí a sváry,
11 ve dne v noci po hradbách se plíží,
ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
12 v jeho středu běsní zhouba,
týrání a lest se nehnou z ulic.
13 Není to nepřítel, kdo mě tupí,
to bych přece snesl;
nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí,
před tím bych se ukryl,
14 jsi to však ty, člověk jako já,
můj druh a přítel!
15 Ten nejlepší vztah nás pojil,
za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
16 Ať je překvapí smrt,
ať zaživa sejdou do podsvětí!
Jen zloba je v jejich doupatech,
je v jejich středu.
17 A já volám k Bohu,
Hospodin mě spasí.
18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. –
Vyslyšel můj hlas!
9 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj,
ač jich proti mně je tolik.
20 Slyší Bůh a pokoří je,
on, jenž odedávna trůní,
když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.
21 Leckdo vztáhne ruku na ty,
kteří v pokoji s ním žijí,
jeho smlouvu znesvěcuje.
22 Lichotek má plná ústa,
ale v srdci válku.
Hladší nad olej jsou jeho slova,
ale jsou to vytasené meče.
23 Na Hospodina slož svoji starost,
postará se o tebe a nedopustí,
aby se kdy spravedlivý zhroutil.
24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy.
Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti,
nedožijí ani poloviny svých dnů.
Já však doufám v tebe!