ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 371. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Kniha moudrosti, kapitola 4

1 Lepší je bezdětnost při ctnostném žití;

památka na ctnost je nesmrtelná

a dochází uznání u Boha i u lidí.

2 Kde je přítomna, tam její příklad táhne,

a když pomine, probouzí aspoň po sobě touhu.

I na věčnosti se skví ověnčená

jako vítěz v čestně vedeném boji.

3 Zato množství potomstva svévolníků není k ničemu;

co vzešlo z neřesti, nezapustí hluboké kořeny

a nezpevní svůj základ.

4 I když to na čas rozbují do větví,

co stojí nepevně, vítr vyviklá

a nápor vichrů vyvrátí z kořene.

5 Nedorostlé větve budou olámány,

jejich ovoce nebude k užitku a jako nezralé ani k jídlu,

k ničemu se nebude hodit.

6 Děti zrozené z nezákonného spojení

jsou při výslechu svědky nepravosti rodičů.

7 Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,

8 neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku

ani se neměří počtem let.

9 Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost

a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk.

10 Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval,

a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen.

11 Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení

a lest nesvedla jeho duši.

12 Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro

a vír vášně převrací nezkaženou mysl.

13 Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti,

dosáhl plnosti dlouhého věku.

14 Jeho duše byla milá Hospodinu,

a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti.

Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to,

ani si nevzali k srdci,

15 že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným

a že ochraňuje své svaté.

16 Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky,

mládí pak, jež došlo rychlého konce,

letité stáří nespravedlivého.

17 Budou vidět jen skonání moudrého,

ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodl

a k čemu ho zachoval.

18 Uvidí to a pohrdnou jím,

ale Hospodin se jim vysměje.

19 A budou zneuctěnou mrtvolou,

navěky pohrdáni i mezi mrtvými.

Neboť on je srazí po hlavě, že ani nehlesnou,

vyvrátí je do základů

a až do konce zůstanou úhorem,

ocitnou se v mukách

a jejich památka zanikne.

20 Při zúčtování svých hříchů přijdou zlomeni strachem,

a jejich nepravosti je usvědčí tváří v tvář.

Kniha moudrosti, kapitola 5

1 Spravedlivý tehdy s velkou neohrožeností předstoupí před ty,

kdo ho sužovali a pohrdali jeho úsilím.

2 Při pohledu na něho budou zachváceni hrozným strachem

a užasnou nad jeho nečekanou spásou.

3 S úzkostným povzdechem si pro sebe kajícně řeknou:

4 „To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu

jako příklad potupy, nám pošetilým!

Jeho život jsme považovali za nesmyslný

a jeho konec za bezectný.

5 Jak to, že je připočten k Božím synům

a že jeho úděl je mezi svatými?

6 Zbloudili jsme z cesty pravdy,

světlo spravedlnosti nám nezasvítilo,

slunce nám nevzešlo.

7 Naplno jsme se vydali po stezkách nepravosti a záhuby,

neschůdnými pustinami jsme se plahočili

a cestu Hospodinovu nepoznali.

8 Čím nám prospěla domýšlivost?

A k čemu je nám, že jsme se chvástali bohatstvím?

9 To všechno přešlo jako stín a jako prchavá zvěst,

10 jako loď brázdící rozvlněnou hladinu;

když propluje,

nelze nalézt její stopu ani dráhu jejího kýlu ve vlnách.

11 Nebo jako když pták proletí vzduchem

a nikde se nenajde známka jeho letu;

v lehkém vzduchu bičovaném údery křídel

a rozráženém mocným máváním svištících perutí

se nenajde ani náznak toho, že tudy proletěl.

12 Nebo jako když šíp vystřelený na cíl protne vzduch

a ten se hned spojí,

takže jeho dráhu už nelze poznat.

13 Podobně i my, sotva se narodíme, už zanikáme,

ani jsme nemohli ukázat jakýkoli náznak ctnosti,

ale umořili jsme se vlastní špatností.

14 Naděje svévolníka je jako chmýří unášené větrem,

jako drobné jíní stržené vichřicí,

jako dým rozptýlený větrem,

zmizí jako vzpomínka na hosta, který týž den odchází.

15 Spravedliví však žijí navěky;

jejich odměna je u Hospodina,

Nejvyšší o ně pečuje.

16 Obdrží slavné království

a krásnou čelenku z ruky Hospodinovy,

neboť pravicí je přikryje a svou paží je ochrání.

17 Vezme si jako zbroj své rozhorlení

a vyzbrojí stvoření k odvetě proti nepřátelům.

18 Oděje se spravedlností jako pancířem

a jako přilbu si nasadí neúplatný soud.

19 Jako neprorazitelný štít si vezme svatost.

20 Naostří přísný hněv jako meč,

a svět s ním půjde do boje proti pobloudilcům.

21 Blesky vyletí jako přesně zamířené šípy z napjatého luku mraků a zasáhnou cíl.

22 Krupobití se vymrští jako z praku, plné hněvu,

vody moře se proti nim rozbouří,

a proudy řek je bez milosti zaplaví.

23 Zvedne se proti nim mohutný vítr

a rozpráší je jako smršť;

nepravost obrátí v pustinu celou zemi

a zločinnost vyvrátí trůny vládců.

Kniha moudrosti, kapitola 6

1 Nuže slyšte, králové, mějte rozum,

poučte se, soudcové končin země.

2 Naslouchejte, kdo ovládáte davy

a pyšníte se množstvím pronárodů

. 3 Vždyť moc vám byla dána od Hospodina

a vládu vám svěřil Nejvyšší.

On si ověří vaše skutky a přezkouší záměry.

4 Měli jste sloužit jeho království,

ale nebyli jste správnými soudci,

Zákon jste nezachovávali

a nejednali jste podle Boží vůle.

5 Děsivě a rychle na vás přijde:

přísný soud stihne předáky.

6 Nepatrnému se dostane milosrdenství,

zato mocní budou tvrdě pohnáni k odpovědnosti.

7 Neboť Vladař všech neustoupí před nikým,

nedá se ovlivnit žádnou veličinou;

vždyť on učinil malého i velkého

a o všechny stejně pečuje.

8 Mocné však čeká přísný výslech.

9 Vám tedy, vládcové, platí má slova,

abyste se naučili moudrosti a nepadli.

10 Kdo svatě střeží, co je svaté, budou uznáni za svaté,

a kdo se o tom dají poučit, najdou omluvu.

11 Buďte tedy žádostivi mých slov,

dychtěte poučit se z nich.“

12 Moudrost září a nevadne,

ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují,

a najít těm, kdo ji hledají.

13 Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc.

14 Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat,

najde ji sedící u svých dveří.

15 Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost,

a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starostí.

16 Sama obchází a hledá, kdo jsou jí hodni,

na jejich stezkách se jim vlídně ukazuje

a v každé myšlence se s nimi setkává.

17 Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se,

a péče o poučení, to je láska k ní.

18 Láska pak znamená zachovávat její zákony;

dbát jejích zákonů je zárukou neporušenosti.

19 A neporušenost přibližuje člověka k Bohu.

20 Tak touha po moudrosti přivádí až ke království.

21 Máte-li tedy ve vážnosti své trůny a svá žezla,

vy vládcové nad lidem,

musíte ctít moudrost, abyste kralovali navěky.

22 Co je moudrost a jak vznikla, vám povím,

a nebudu skrývat před vámi tajemství.

Od začátku jejího zrození ji budu sledovat,

odhalím, co je o ní známo,

a nepominu pravdu.

23 Nepůjdu s tím, kdo bledne závistí,

protože takový nebude mít na moudrosti podíl.

24 Množství moudrých je spásou světa

a rozvážný král je pilířem lidu.

25 Proto se vzdělávejte mými výroky a budete mít z toho užitek.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.