Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 377. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Kniha moudrosti, kapitola 18
1 Avšak tví svatí měli převeliké světlo.
Egypťané slyšeli jejich hlas, ale neviděli jejich podobu.
A protože Izraelci netrpěli tak jako oni,
prohlašovali je za blažené,
2 děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy,
a prosili o milost, že se prve postavili proti nim.
3 Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup
za průvodce neznámými cestami,
za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští.
4 Kdo drželi ve vězení tvé syny,
skrze něž měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona,
zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.
5 Protože se uradili, že budou zabíjet nemluvňata svatých,
z nichž jedno dítě bylo odloženo a zachráněno,
odňal jsi jim za trest mnoho dětí
a společně je zahubil přívalem vod.
6 Ona noc byla našim otcům předem ohlášena,
aby bezpečně věděli, jakým přísežným slibům uvěřili,
a byli pokojné mysli.
7 Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
8 Neboť čím jsi potrestal naše protivníky,
tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
9 Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránka
a uložily si svorně božský zákon,
že svatí se budou podílet rovným dílem na týchž věcech,
ať příznivých, ať nebezpečných.
Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců.
10 Odpověděl jim však neuspořádaný pokřik nepřátel
a šířil se žalostný nářek nad oplakávanými dětmi.
11 Stejným trestem byl postižen otrok i pán,
prostý muž trpěl tímtéž co král.
12 Všichni společně měli nesčetné mrtvé,
kteří zahynuli stejnou smrtí,
takže je živí nestačili pohřbívat,
když jedním rázem vymřel výkvět jejich potomstva.
13 Ti, kdo kvůli kouzlům ničemu nechtěli věřit,
při smrti prvorozených uznali,
že ten lid je Božím synem.
14 Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení
a noc ve svém běhu byla v půli cesty,
15 tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník
z královského trůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě.
Jako břitký meč přinášelo tvůj neodvolatelný rozkaz,
16 a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí;
dotýkalo se nebe, a přitom stálo na zemi.
17 Hned nato se jim zjevily přízraky v hrozných snech
a přepadl je nenadálý strach.
18 Jedni tu a jiní tam padali polomrtví
a přitom vypovídali, proč umírají.
19 Sny, které je tak vyděsily, jim to předem naznačily,
aby nezemřeli bez vědomí, proč krutě trpí.
20 I spravedlivých se dotkla zkouška smrti,
a na poušti postihla pohroma množství lidu,
ale hněv dlouho netrval.
21 Neboť muž bez úhony se bez prodlení dal za ně do boje
vyzbrojen svou kněžskou službou,
modlitbou a kadidlem na usmíření.
Vzepřel se rozhořčení i učinil přítrž té ráně,
a tak ukázal, že je tvým služebníkem.
22 Zvítězil nad rozhněváním nikoli tělesnou silou ani zásahem zbraně,
ale trestajícího odzbrojil slovem,
tím, že připomněl přísežné smlouvy dané otcům.
23 Neboť když mrtví leželi již nakupeni na sobě,
stanul uprostřed a zastavil tvůj hněv
a zatarasil mu cestu k živoucím.
24 Vždyť byl na jeho splývavém rouchu znázorněn celý svět
a slavná jména otců vyryta ve čtyřech řadách drahokamů,
a tvá velebnost byla na čelence jeho hlavy.
25 Tomu zhoubce ustoupil, toho se zalekl; stačilo, že okusili hněv.
Kniha moudrosti, kapitola 19
1 Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce,
neboť Bůh předvídal i jejich budoucí činy,
2 jak totiž, až jim sami dovolí odejít
a pošlou je urychleně pryč,
zase změní své smýšlení a budou je pronásledovat.
3 Ještě když se zabývali smutečními obřady
a naříkali u hrobů nebožtíků,
pojali jiný pošetilý záměr
a ty, které s naléhavými prosbami propustili,
nyní pronásledovali jako uprchlíky.
4 To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti
a přimělo k tomu, že zapomněli, co se stalo,
aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.
5 Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu,
oni našli neobvyklou smrt.
6 Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno,
tak aby sloužilo tvým rozkazům
a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.
7 Objevil se mrak a zastínil tábor,
suchá země se vynořila, kde dříve byla voda.
Ukázala se volná cesta z Rudého moře
a zelenající se rovina na místě dravého proudu.
8 Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou
a zíral s úžasem na ten div.
9 Jako koně se popásali
a jako jehňata poskakovali;
přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce.
10 Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině
místo aby plodila zvířata, vydala komáry,
a řeka místo ryb vychrlila množství žab.
11 Později spatřili nový druh ptáků,
když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách,
12 neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře.
13 Na hříšníky však přišly tresty,
ne bez předchozích výstrah mohutného hromobití a blesků.
Právem trpěli za své zlé skutky,
protože chovali zlovolnou nenávist k cizincům.
14 V Sodomě nepřijali neznámé hosty, kteří k nim přišli,
v Egyptě z hostů, svých dobrodinců, udělali otroky.
15 A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –,
sodomští přijali cizince nepřátelsky hned od počátku,
16 kdežto Egypťané je přijali s poctami,
dali jim podíl na svých právech,
a potom je sužovali těžkými robotami.
17 Byli také raněni slepotou
jako sodomští u dveří spravedlivého Lota.
Obklopen hlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím.
18 Neboť samy živly se proměňují
jako na strunném nástroji mění tóny nápěvu své jméno,
ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk.
To je dobře patrno z pozorování toho, co se událo.
19 Pozemští živočichové se měnili ve vodní,
a ti, kteří plavali, přestěhovali se z vody na souš.
20 Oheň měl ve vodě ještě větší sílu
a voda zapomněla, že má schopnost hasit.
21 Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů,
když se ocitla v ohni,
ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.
22 Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid,
nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Avšak tví svatí měli převeliké světlo.
Egypťané slyšeli jejich hlas, ale neviděli jejich podobu.
A protože Izraelci netrpěli tak jako oni,
prohlašovali je za blažené,
2 děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy,
a prosili o milost, že se prve postavili proti nim.
3 Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup
za průvodce neznámými cestami,
za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští.
4 Kdo drželi ve vězení tvé syny,
skrze něž měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona,
zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.
5 Protože se uradili, že budou zabíjet nemluvňata svatých,
z nichž jedno dítě bylo odloženo a zachráněno,
odňal jsi jim za trest mnoho dětí
a společně je zahubil přívalem vod.
6 Ona noc byla našim otcům předem ohlášena,
aby bezpečně věděli, jakým přísežným slibům uvěřili,
a byli pokojné mysli.
7 Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
8 Neboť čím jsi potrestal naše protivníky,
tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
9 Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránka
a uložily si svorně božský zákon,
že svatí se budou podílet rovným dílem na týchž věcech,
ať příznivých, ať nebezpečných.
Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců.
10 Odpověděl jim však neuspořádaný pokřik nepřátel
a šířil se žalostný nářek nad oplakávanými dětmi.
11 Stejným trestem byl postižen otrok i pán,
prostý muž trpěl tímtéž co král.
12 Všichni společně měli nesčetné mrtvé,
kteří zahynuli stejnou smrtí,
takže je živí nestačili pohřbívat,
když jedním rázem vymřel výkvět jejich potomstva.
13 Ti, kdo kvůli kouzlům ničemu nechtěli věřit,
při smrti prvorozených uznali,
že ten lid je Božím synem.
14 Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení
a noc ve svém běhu byla v půli cesty,
15 tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník
z královského trůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě.
Jako břitký meč přinášelo tvůj neodvolatelný rozkaz,
16 a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí;
dotýkalo se nebe, a přitom stálo na zemi.
17 Hned nato se jim zjevily přízraky v hrozných snech
a přepadl je nenadálý strach.
18 Jedni tu a jiní tam padali polomrtví
a přitom vypovídali, proč umírají.
19 Sny, které je tak vyděsily, jim to předem naznačily,
aby nezemřeli bez vědomí, proč krutě trpí.
20 I spravedlivých se dotkla zkouška smrti,
a na poušti postihla pohroma množství lidu,
ale hněv dlouho netrval.
21 Neboť muž bez úhony se bez prodlení dal za ně do boje
vyzbrojen svou kněžskou službou,
modlitbou a kadidlem na usmíření.
Vzepřel se rozhořčení i učinil přítrž té ráně,
a tak ukázal, že je tvým služebníkem.
22 Zvítězil nad rozhněváním nikoli tělesnou silou ani zásahem zbraně,
ale trestajícího odzbrojil slovem,
tím, že připomněl přísežné smlouvy dané otcům.
23 Neboť když mrtví leželi již nakupeni na sobě,
stanul uprostřed a zastavil tvůj hněv
a zatarasil mu cestu k živoucím.
24 Vždyť byl na jeho splývavém rouchu znázorněn celý svět
a slavná jména otců vyryta ve čtyřech řadách drahokamů,
a tvá velebnost byla na čelence jeho hlavy.
25 Tomu zhoubce ustoupil, toho se zalekl; stačilo, že okusili hněv.
1 Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce,
neboť Bůh předvídal i jejich budoucí činy,
2 jak totiž, až jim sami dovolí odejít
a pošlou je urychleně pryč,
zase změní své smýšlení a budou je pronásledovat.
3 Ještě když se zabývali smutečními obřady
a naříkali u hrobů nebožtíků,
pojali jiný pošetilý záměr
a ty, které s naléhavými prosbami propustili,
nyní pronásledovali jako uprchlíky.
4 To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti
a přimělo k tomu, že zapomněli, co se stalo,
aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.
5 Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu,
oni našli neobvyklou smrt.
6 Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno,
tak aby sloužilo tvým rozkazům
a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.
7 Objevil se mrak a zastínil tábor,
suchá země se vynořila, kde dříve byla voda.
Ukázala se volná cesta z Rudého moře
a zelenající se rovina na místě dravého proudu.
8 Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou
a zíral s úžasem na ten div.
9 Jako koně se popásali
a jako jehňata poskakovali;
přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce.
10 Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině
místo aby plodila zvířata, vydala komáry,
a řeka místo ryb vychrlila množství žab.
11 Později spatřili nový druh ptáků,
když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách,
12 neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře.
13 Na hříšníky však přišly tresty,
ne bez předchozích výstrah mohutného hromobití a blesků.
Právem trpěli za své zlé skutky,
protože chovali zlovolnou nenávist k cizincům.
14 V Sodomě nepřijali neznámé hosty, kteří k nim přišli,
v Egyptě z hostů, svých dobrodinců, udělali otroky.
15 A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –,
sodomští přijali cizince nepřátelsky hned od počátku,
16 kdežto Egypťané je přijali s poctami,
dali jim podíl na svých právech,
a potom je sužovali těžkými robotami.
17 Byli také raněni slepotou
jako sodomští u dveří spravedlivého Lota.
Obklopen hlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím.
18 Neboť samy živly se proměňují
jako na strunném nástroji mění tóny nápěvu své jméno,
ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk.
To je dobře patrno z pozorování toho, co se událo.
19 Pozemští živočichové se měnili ve vodní,
a ti, kteří plavali, přestěhovali se z vody na souš.
20 Oheň měl ve vodě ještě větší sílu
a voda zapomněla, že má schopnost hasit.
21 Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů,
když se ocitla v ohni,
ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.
22 Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid,
nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.