ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 378. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Sírachovec, Úvod ke knize Sirachovec

Sirachovec

1. Struktura
 
Kniha představuje soubor sapienciálních textů různého druhu, jak co do formy (přísloví, didaktická vyprávění, hymny, modlitby), tak i co do obsahu (všední život, moudrost, dějiny apod.) – klíčovými pojmy Sirachovcovy nauky jsou moudrost a bázeň před Bohem.
Tři rozlišitelné části (kromě předmluvy překladatele v řecké verzi) – 1) kap. 1–23 s úvodním hymnem na moudrost (univerzální perspektiva stvoření v textech spíše fragmentárního rázu); 2) kap. 24,1–42,14 též s úvodním hymnem na moudrost; 3) 42,15–51,30 s úvodním hymnem na Boha a epilogem (v těchto dvou částech, které postupně nabývají na ucelenosti, se pohled na stvoření pojí s perspektivou dějin Izraele).
 
2. Vznik
 
Od středověku byl znám pouze řecký text – 1896 se našly v káhirské geníze hebrejské zlomky z 11.–12. stol po Kr., 1952 v Qumránu a 1964 na Masadě pak zlomky z 1. stol. př. Kr.; nalezené hebrejské zlomky dávají dohromady cca dvě třetiny textu řecké verze.
Inspirované jsou zřejmě obě verze – byl-li kanonizován řecký překlad, sotva lze upírat inspiraci hebrejskému originálu; přestože kniha nepatří do hebrejskému kánonu, těšila se u židů vždy velké úctě (viz citace v talmudu uvedené formulí „je psáno“).
Existují dvě dochované formy řeckého textu (starší a kratší G I, mladší a delší G II), jimž pravděpodobně odpovídaly i dvě formy hebrejské (H I, H II); kniha se utvářela nejspíše sdružováním a doplňováním kratších úseků do výsledného celku.
 
3. Historický kontext
 
Řecký překlad pořídil autorův vnuk v Egyptě, v 38. roce vlády krále Ptolemaia VII. Euergeta – 132 př. Kr.; autor je nazýván Ješua, syn Sirachův (a Eleazarův) – byl asi jeruzalémským znalcem Písma, rádcem velmožů a učitelem připravujícím mladé muže pro odpovědné úkoly ve společnosti.
Knihu sepsal nejspíše v 80. letech 2. stol. př. Kr. – brzy poté, co se vlády nad Palestinou ujali Seleukovci (198 př. Kr.), ale ještě před makabejským povstáním (167 př. Kr.); toto období se vyznačovalo relativním klidem, náboženskou svobodou a omezeným vlivem helénismu (spíše v okruhu vzdělané aristokracie) – Sirachovec je vůči tomuto myšlenkovému směru v zásadě otevřený, ale posuzuje ho kriticky, s věrností tradičním hodnotám své víry.
 
4. Teologické poselství
 
a) Nauková rovina – důležitou roli zde hrají následující témata: těsné sepětí Moudrosti se Zákonem, tj. prvku univerzálního s národním (Zákon daný Izraeli je vrcholným projevem Boží moudrosti, která stvořila celý svět); poměr mezi Boží dobrotou a existencí zla (dobro i zlo jsou protipóly tvořící rovnováhu stvoření, podřízeného Boží moci); problém odplaty (jelikož v šeolu mají všichni stejný úděl, odměna či trest jsou situovány do pozemského života).
b) Etická rovina – hledisko pro autora směrodatné, rozvíjející mj. tato témata: poměr mezi bázní před Bohem (která je motorem veškerého mravního jednání), Zákonem a moudrostí (srov. 19,18); postoj k bohatství resp. chudobě (bohatství hodnotí Sir opatrně, naopak chudobu vyzvedá); postoj k ženám a dětem v rodině (maskulinní a paternalistický – v ženě oceňuje dobrou manželku, ale varuje před svůdkyní).
 
5. Význam knihy
 
Od 3. stol. nazývána latinsky Liber Ecclesiasticus – pro svůj didaktický styl je vhodná k homiliím a katechezím určeným církevní obci (úryvky vybrané do mešní liturgie mohou např. ukázat univerzální platnost pravdy víry, tj. jak náboženská tradice Izraele odpovídá obecně lidskému hledání moudrosti).
 
autor: doc. Josef Hřebík

 

Sírachovec, kapitola 1

1 Všechna moudrost je od Hospodina a je s ním navěky.

2 Mořský písek a krůpěje deště

a dny věčnosti kdo spočítá?

3 Výšku nebe a šíři země,

propastnou hlubinu a moudrost kdo probádá?

4 Ze všeho první byla stvořena moudrost

a rozumné poznání je od věčnosti.

5 Pramen moudrosti je slovo Boha na výsostech,

její stezky, toť věčná přikázání.

6 Kořen moudrosti komu byl odhalen?

A kdo poznal všechen její důvtip?

7 Znalost moudrosti komu byla zjevena?

Její bohaté zkušenosti kdo pochopil?

8 Jen jediný je moudrý, ten, který budí velkou bázeň

a sedí na svém trůnu.

9 Hospodin sám stvořil moudrost,

pohlédl a rozdělil ji,

vlil ji do všeho, co vytvořil,

10 aby byla s každým člověkem podle jeho štědrosti,

a obdařil jí zvláště ty, kdo ho milují.

11 Bázeň před Hospodinem je slávou a chloubou,

přináší veselí a věnčí jásotem.

12 Bázeň před Hospodinem oblažuje srdce,

dává veselí, radost a dlouhý věk.

13 Tomu, kdo se bojí Hospodina, bude dobře v poslední chvíli,

bude požehnán v den svého skonání.

14 Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti.

Věrným byla darována již v matčině lůně.

15 Usídlila se na věky mezi lidmi

a jejich potomstvem chce být věrně přijímána.

16 Bázeň před Hospodinem je naplněním moudrosti,

ona opájí lidi svými plody.

17 Celý jejich dům naplňuje žádoucími věcmi

a zásobárny tím, co z ní pochází.

18 Bázeň před Hospodinem je korunou moudrosti,

působí pokoj a dává zdraví.

19 Hospodin pohlédl a rozdělil moudrost,

vědění a rozumné poznání vylil jako déšť

a vyvýšil slávu těch, kdo jí dosahují.

20 Bázeň před Hospodinem je kořenem moudrosti

a dlouhý věk je její ratolestí.

21 Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy,

je-li přítomná, odvrátí každý hněv.

22 Nespravedlivý hněv nebude možno ospravedlnit,

náchylnost k hněvu přivádí člověka k pádu.

23 Trpělivý vytrvá do příhodného času,

potom ho Bůh opět obveselí.

24 Do příhodného času skryje svoje slova

a rty mnohých rozhlásí jeho rozumnost.

25 V pokladech moudrosti jsou poučná podobenství,

ale hříšníkovi se hnusí bohabojnost.

26 Dychtíš-li po moudrosti, zachovávej přikázání,

a Hospodin tě jí obdaří.

27 Bázeň před Hospodinem je moudrost a vědění,

ve věrnosti a mírnosti má Bůh zalíbení.

28 Nevzpírej se bázni před Hospodinem,

ani k němu nepřistupuj s obojakým srdcem.

29 Ať se o tobě nemluví jako o pokrytci;

dávej pozor na své rty.

30 Nepovyšuj se, abys nepadl

a nepřivodil si hanbu,

sic Hospodin odhalí, co skrýváš,

a poníží tě ve shromáždění proto,

žes nedospěl k bázni před Hospodinem

a že tvé srdce bylo plné přetvářky.

Sírachovec, kapitola 2

1 Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu,

připrav svou duši na pokušení.

2 Drž na uzdě své srdce a buď vytrvalý

a nejednej ukvapeně, když tě něco postihne.

3 Přilni k Hospodinu, neodvracej se od něho,

abys nakonec dosáhl vyvýšení.

4 Přijímej všechno, co tě potká,

a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý.

5 Vždyť zlato se zkouší v ohni

a lidé Bohu milí v peci pokoření.

6 Důvěřuj Bohu, on se tě ujme,

choď cestou přímou a doufej v něho.

7 Kdo se bojíte Hospodina, čekejte na jeho milosrdenství

a neuchylujte se od něho, abyste nepadli.

8 Kdo se bojíte Hospodina, důvěřujte mu

a vaše odměna se neztratí.

9 Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v příchod dobrých věcí,

věčného veselí a milosrdenství.

10 Pohleďte na dávná pokolení a vizte:

Kdo důvěřoval Hospodinu a byl zahanben?

Kdo setrvával v bázni před ním a byl opuštěn?

Kdo ho vzýval a on ho opominul?

11 Vždyť Hospodin je plný slitování a milosrdný,

odpouští hříchy a zachraňuje v čas soužení.

12 Běda však mdlým srdcím a rukám ochablým strachem

i hříšníkovi, který chodí po dvou stezkách.

13 Běda mdlobou ochablému srdci, že nevěří,

proto se mu nedostane ochrany.

14 Běda vám, kteří jste ztratili vytrvalost:

co uděláte, až vás Hospodin navštíví?

15 Kdo se bojí Hospodina, nebudou se vzpírat jeho slovům,

kdo ho milují, budou se držet jeho cest.

16 Kdo se bojí Hospodina, budou usilovat o to, co jemu se líbí,

kdo ho milují, budou naplněni jeho Zákonem.

17 Kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce,

budou se před ním pokořovat:

18 „Chceme padnout do rukou Hospodinových,

a nikoli do rukou lidí,

neboť jaká je jeho velikost,

takové je i jeho milosrdenství.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.